SOCHAŘ A KÁMEN: KURT GEBAUER

Současní čeští sochaři, zabývající se prací do kamene (7)

Kurt Gebauer patří k umělcům, kteří si osvojili nejrůznější materiály a z nouze o ně se naučili dokonce využívat odpady z vlastní domácnosti. Jeho práce v kameni není frekventovaná, přesto jej nelze v našem výčtu sochařů obejít. Podařilo se mu totiž už začátkem 80. let ukázat zcela odlišnou cestu, která spočívala ve využití odpadu v lomu. Jeho neskulptivní postup byl pak zdrojem inspirace pro řadu mladších umělců, kteří jej následovali v tomto skladebním úsilí. Gebauerovy Venuše zazářily na jednom z neoficiálních sochařských setkání v lomu Přední Kopanina, který se stal v nepříznivé době na několik let azylem pár nadšenců pro přímou práci v kameni. Tělnaté krásky, které sestavil z vydroleného kamene a rozsadil a položil v působivých a poněkud vyzývavých pozicích na horním okraji lomu a v okolí, bohužel nepřežily nápor postupující těžby a povětrnostních poryvů, nicméně byly jedním z emblémů tohoto sympozia. Instalace několika sedících a ležících figur, pro které pečlivě vybíral každý kámen, aby co nejpřesněji charakterizoval obliny ženského těla, měla vtip, grácii a typickou ležérnost jeho figurálních kreací z jiných, ještě pomíjivějších materiálů. Ostatně středomořsky působící prostředí lomu přímo vybízelo k plážové tematice a on se dokonale dokázal ztotožnit se žhavou letní atmosférou.

Tento způsob práce pak využil ještě v pozdějších letech (1991-92), kdy sestavoval monumentální Hlavu-Skálu pro mezinárodní sochařské sympozium v Hořicích, kterou jakoby mimochodem doplnil v přestávkách složenými Pyramidálním trpaslíkem a Maskou. Na své stěžejní hořické práci strávil dvě sezóny, z čehož je patrné, že se jedná o metodu jen zdánlivě zjednodušující. Aby z nahodilých nálezů naplnil svůj záměr, musí čekat, až se někde časem odvalí kýžený kus. Je to vlastně racionální a ekologický přístup k tvorbě, protože nevyžaduje žádné další zásahy do přírody a snaží se ji v jistém smyslu napodobovat a rozhodně se s ní nehodlá konfrontovat. Neužívá dramatickou sílu, ale konceptuální nadhled a trpělivost. Navíc jsou jeho díla přes své monumentální rozměry během několika let propojena s okolním přírodním prostředím, jakoby jeho práce směřovaly spíše než k umění k jakési rurální přirozenosti. Kámen zůstává kamenem a jeho původní tvar je nejen zachován, ale výtvarně povýšen a v zápětí se vrací přírodě v koloběhu jí vlastním.

Magdalena Juříková

Kurt Gebauer

18. 8. 1941 Hradec nad Moravicí

Studia

1955-1956 Škola uměleckých řemesel v Brně

1956-1959 Sochařská a kamenická škola v Hořicích v Podkrkonoší

1963-1969 AVU v Praze (prof. V. Makovský a K. Lidický)

1964 stáž u O. H. Hajeka v Stuttgartu, SRN

1972 stáž u Césara na Académie des Beaux Arts Paříž, Francie

1990 jmenován profesorem VŠUP v Praze

Samostatné výstavy

1972 Památník P. Bezruče Opava

1978 Divadlo v Nerudovce Praha

1981 Ústav makromolekulární chemie Praha

1982 Gebauer – Novák, Kulturní dům Orlová

1985 Galerie H Kostelec nad Černými Lesy

1987 Kino Klub Klimentská Praha

1988 Galerie Na bidýlku Brno

1988 Opatov Praha

1988 Obludy – Setkání v ateliéru Brno

1990 Dům umění města Brna

1995 České muzeum výtvarných umění Praha

1995 Obrazy z dějin vlastního státu Starý královský palác Praha

2000 Magická žena, Vojanovy sady Praha

Účast na sympoziích

1980 Sochařské sympozium v Poněšicích

1983 Chmelnice v Mutějovicích

1984 Sochařské setkání Přední Kopanina

1992 Mezinárodní sochařské sympozium Hořice v Podkrkonoší

1993 Wei Hai Čína

[homepage] [časopis] [vzorník] [redakce]