Kámenrevuekamen.cz         homepage    časopis    vzorník    redakce

 Exkluzivní časopis pro všechny přátele kamene   

 

 

GEMA ART GROUP a.s.

 RESTAURÁTORSKÉ PRÁCE V POVODÍ ŘEK EUFRAT A TIGRIS

 

Společnost GEMA ART GROUP a.s. prošla od svého založení v roce 1990 vývojem směřujícím k činnostem výtvarného, restaurátorského a památkového charakteru. Typické jsou pro ni především realizace komplexních restaurátorských zakázek. Bohaté zkušenosti a spolupráce s ostatními renomovanými restaurátory a dalšími odborníky příbuzných oblastí umožňují vytváření individuálních pracovních týmů s efektivním řešením odborných problémů. Společnost působí nejen na území ČR; realizovala významné zakázky např. ve Francii nebo Irsku, zúčastnila se prací v Jordánsku a Sýrii – a v posledních letech se stala realizátorem vládní pomoci ČR v rámci poválečné obnovy Iráku. Právě na téma prací v Iráku a především v iráckém Kurdistánu jsme hovořili s ředitelem odboru zahraničních projektů panem Ing. Petrem Justou a s manažerem projektů pro Blízký východ a severní Afriku panem Mgr. Miroslavem Houskou.

Přes území dnešního Iráku, Sýrie a dalších zemí v povodí řek Eufrat a Tigris se převalilo hned několik starověkých civilizací, které významně ovlivnily pozdější chod světa. Jak jste se dostali k atraktivním, nicméně náročným pracím v této oblasti?

   V roce 2004 byla společnost GEMA ART GROUP a.s. oslovena tehdejším ministrem kultury Pavlem Dostálem, zda by neměla zájem podílet se na Programu pomoci záchraně kulturního dědictví Irácké republiky, schváleného vládou ČR. První naše projekty byly vypracovány v rámci velkého grantu, který česká vláda udělila Irácké republice. Jeho převážná část se přirozeně týkala petrochemického průmyslu, energetiky a velkých investičních celků, nicméně kulturní dědictví v něm rovněž hrálo nezanedbatelnou roli.

 

O jaké projekty tehdy šlo?

   Přírodního kamene, cihel a příbuzných stavebních materiálů se týkal především projekt na restaurování Královského paláce v Cteisiphonu, dále minaretu v Mosulu a rovněž Národní knihovny a archivu v Bagdádu. Součástí posledně jmenovaného projektu bylo i zpracování architektonické studie a průzkum jednoho z cenných domů ve starém Bagdádu, který měl být poté využit jako České kulturní a obchodní centrum. Z bezpečnostních důvodů k naplnění těchto plánů nakonec nedošlo.

 

O městě Cteisiphonu, jeho obyvatelích z doby před tisíci lety a tamních památkách se toho u nás moc neví. Mohli byste zařadit do širšího, dejme tomu restaurátorského kontextu jak město, tak objekt paláce Iwán al-Madáen – a projekt na jeho záchranu?

   Ve Cteisiphonu jižně od Bagdádu jsme provedli dvě etapy průzkumných prací, při kterých jsme odebrali vzorky a došli k zajímavému zjištění. Na rozdíl od informací v literatuře se na paláci nejedná o pálenou, nýbrž o nepálenou cihlu, připravenou speciální technologií, které dnes říkáme technologie geopolymeru. Jde o materiál, jehož pojivem je zaktivovaný kaolín a přídavky jsou další aditiva – popel a v okolí dostupné pojivo. Výsledkem je cihla zcela mimořádných vlastností; není bez zajímavosti, že první mezopotamské zikkuraty – stupňovité věže, staré čtyři tisíce let, jsou zhotoveny ze stejného materiálu.

 

Vešly vaše poznatky v širší známost?

   Závěry průzkumu jsme publikovali a zpřístupnili formou příspěvků na mezinárodních konferencích, bohužel v letech 2005-2006 se bezpečnostní situace v Iráku natolik zhoršila, že na místě jsme se tomuto úkolu nemohli dál věnovat. Po dohodě s iráckým ministerstvem kultury padlo rozhodnutí, že nevyčerpané peníze z českého grantu budou využity na severu země, v Kurdistánu. Projekty v okolí Bagdádu jsme museli ukončit a počínaje rokem 2006 přesunout všechny aktivity do Kurdistánu.                                                                                         

 

A jaká je bezpečnostní situace tam?

   Kurdistán získal autonomii jako Kurdská autonomní oblast, která má vlastní Kurdskou regionální vládu, ozbrojené síly z řad bývalých partyzánů a policii – a je díky tomu víceméně izolován od neklidného zbytku Iráku.  Od války v Perském zálivu v roce 1992 tady vládne absolutní klid. Kurdové byli ovšem národem určeným Saddámem Husajnem k likvidaci a na území Kurdistánu probíhala řízená genocida národa jako celku. Obyvatelé celých oblastí byli Saddámovým režimem systematicky vyvražďováni a nahrazováni nekurdskými přistěhovalci. Města Kirkúk, Mosul a další, která leží na hranici kurdského území, jsou dnes osídlena převážně nekurdskými obyvateli, a proto jsou místy neklidu. Nicméně provincie regionu Kurdistán, ležící zčásti za řekou Tigridem, jsou díky této přirozené hranici a díky přítomnosti ozbrojených sil bezpečným a klidným územím současného Iráku.

 

Kdo práci na projektech organizuje, kdo se na nich podílí a odkud plynou v současné době finance na rekonstrukci památkových objektů?

   Veškeré práce včetně know-how organizuje společnost GEMA ART. Naším partnerem a nadřízených orgánem je ministerstvo turistiky a památek Kurdské regionální vlády. Je to malý orgán s dvaceti úředníky, což se projevuje v pružnosti a operativnosti jeho rozhodování. Na druhé straně je třeba konstatovat, že kurdské úřady a instituce nemají prakticky žádnou zkušenost s vedením podobných výzkumů, nemají vyškolený personál, legislativu a informační zázemí. Pokud jde o finance, český vládní program skončil v roce 2006 s určitým přesahem do roku 2007. V současnosti jsou veškeré naše projekty, týkající se záchrany tamního kulturního dědictví, již financovány místní regionální vládou. Ve spolupráci s naším zastupitelským úřadem v Bagdádu v čele s velvyslancem Doc. Ing. Petrem Voznicou, CSc., rovněž pravidelně žádáme o granty; v roce 2007 jsme tak například získali grant na propagaci a zviditelnění ČR v Iráku. V rámci Výzkumného a operačního střediska v hlavním městě Kurdistánu Erbilu, pro které se mezi Kurdy vžil název České centrum, jsme už uskutečnili sérii přednášek, workshopů a informačních setkání.

 

Na jakých projektech v Kurdistánu pracujete?

   V současnosti jsme aktivně zapojeni do dvou velkých projektů. Největší, který bude končit zhruba v době, kdy vyjde tento článek, se týká stabilizace a komplexní konzervace minaretu Choli v Erbilu. Minaret, který je v podstatě národním symbolem Kurdistánu, byl postaven v letech 1190-1233. V průběhu staletí byl mnohokrát poškozen; největší destrukci prodělal při zemětřesení před 250 lety. Tehdy ztratil 12 metrů své výšky, navíc se od té doby vychýlil od své osy o 65 centimetrů. Před dvěma lety se začalo s rekonstrukcí okolí minaretu a jeho postupnou přeměnou na městský park; minaret bylo třeba stabilizovat, aby neohrožoval okolí. Právě tehdy jsme byli vybídnuti ke spolupráci; už v roce 2006 jsme provedli detailní průzkum památky včetně průzkumu geofyzikálního a seismologického.

 

Jaký je minaret po stavební stránce?

   Jeho stavebním materiálem je výhradně cihla, v tomto případě pálená do nízkých teplot kolem 600°C. Za dva tisíce let se její primitivní výroba nezměnila, což je pro nás výhodné. Náhradní materiál můžeme čerpat ze stejných zdrojů jako kdysi. Pro nás Evropany je velmi zvláštní, že místní stavebníci nepoužívají vápno. Veškeré spoje, malty i spárovací materiály tvoří sádra. Protože relativní vlhkost prostředí je po většinu roku jen 10-15 %, hygroskopická sádra nenasává příliš mnoho vlhkosti ze vzduchu a v tamních podmínkách představuje vysoce stabilní materiál. Lokální křemičitý písek šedé barvy, obsažený v místní sádře, navíc dává vzhledu zdejších staveb specifický charakter.

 

A váš druhý projekt?

   Ten byl v Kurdistánu v pořadí první a týká se rehabilitace Citadely v Erbilu a zpřístupnění zrekonstruovaných prostor veřejnosti. To si vyžaduje krátké vysvětlení. Citadela v Erbilu je opevněný městský obytný komplex s historickou mešitou a lázní uprostřed, který leží na uměle vytvořeném pahorku s výškou kolem 30 metrů nad okolní planinou. Má přibližně kulatý půdorys a plochu zhruba 110 000 m². Je to nejspíš nejdéle osídlené místo na Zeměkouli – je uvedeno, že lidé zde žijí nepřetržitě už 8 000 let. Jak přicházely a odcházely jednotlivé kultury, vrstvily se na sebe další a další vrstvy, zatímco spodní podléhaly zkáze už proto, že zdejší obytné stavby byly vystavěny z nízko pálených cihel, nikoliv z kamene. Jeden z našich projektů, vypracovaný ve spolupráci se Západočeskou univerzitou v Plzni, se týká archeologického výzkumu zdejší jedinečné lokality. Připravili jsme i konzervátorský kurs v návaznosti na odkryté archeologické nálezy. Na Citadele jsme dále opravili a zrestaurovali jeden z původních domů Fatah Chalabi, kde má dnes GEMA ART GROUP a.s. svoje oficiální sídlo v Kurdistánu, pronajaté bezplatně na deset let – a kde má ve spolupráci s místními orgány vzniknout Výzkumné a operační centrum Citadely. Součástí rekonstrukčních prací bylo mimochodem restaurování a konzervace kamenných prvků historického domu – arkád vnitřní dvorany, ostění oken a dveří, schodišť atd.

 

Komu jsou svěřeny práce na památkových objektech?

   Práce na minaretu jsou choulostivou a do jisté míry riskantní záležitostí – a to kvůli nestabilnímu podloží, nízkým základům a značnému vychýlení. Tady musíme mít absolutní jistotu, že veškeré práce jsou provedeny ve stoprocentní kvalitě. Práce proto realizujeme výhradně našimi silami, což obnáší 8-10 našich restaurátorů a dalších odborníků, např. statiků a podobně. Na Citadele jsme ovšem pouze v roli konzultantů a práce tam nevykonáváme fyzicky. Jinou věcí je ovšem kvalifikace místních pracovníků. Například archeologie je v plenkách a teprve nyní vycházejí z místní Salahaddin University první absolventi archeologie. Saddám chtěl kurdský národ vymazat z mapy a obor archeologie proto zakázal. Kurdistán je přitom jednou z kolébek civilizace a předpokládá se, že archeologický výzkum na Citadele, která skrývá nejméně sedm vrstev různých kultur, se stane v blízké budoucnosti jedním z nejprestižnějších na světě. Stojí za zmínku, že geofyzikální měření prokázala v hloubce 16 metrů velké homogenní bloky, které mohou představovat zbytky kamenných chrámů starověkých civilizací. Jedna z hypotéz uvádí, že se jedná o rozvaliny chrámu bohyně Ištar z období kolem konce 3. tisíciletí př. n. l., kdy se město Erbil v klínopisných textech starých Sumerů nazývalo Urbilum.

 

Opusťme teď planinu, kde hlavním stavebním materiálem jsou především cihly – a přesuňme se k horám…

   Doufáme, že od jara 2009 se stane naším dalším projektem záchrana kamenného mostu Dalal ve městě Zakho, ležícím v horách asi osm kilometrů od turecko-iráckých hranic. Zakho bývalo od nepaměti hraničním přechodem do Turecka a i dnes je tam jediný silniční přechod mezi Tureckem a Irákem. Stáří mostu není specifikované, protože stejně jako u erbilské Citadely nebyly ani tady prováděny žádné historické průzkumy, ale odhaduje se, že most byl postaven počátkem našeho letopočtu, rozhodně před rokem 1000. Most Dalal ležel odpradávna na historické stezce a překlenoval místní poměrně divokou řeku. Tu ostatně překlenuje dodnes.  Je to unikátní stavba, vzdáleně připomínající most v Mostaru; je dlouhý 114 metrů, vysoký 18 metrů, ale jeho šířka je jen 4,5-5 metrů. Je tedy velmi úzký a slouží dnes jen pěším, i když dříve po něm jezdily povozy. Je připraven rámcový návrh projektu;  začátkem listopadu se začala provádět fotogrammetrie a přesné zaměření mostu, tak jak je pro nás obvyklé u každého projektu.

 

O jaký kámen se v tomto případě jedná? Redakční kolega RNDr. Jan Zavřel popsal před časem stavební kámen památek sousední Sýrie; tam šlo – s výjimkou jižních oblastí –  o sedimenty, přesněji řečeno druhohorní nebo třetihorní vápence bělavé, načervenalé nebo nažloutlé barvy. Prvořadá v této oblasti byla dostupnost kamene, napsal kolega Zavřel, nikoliv jeho vlastnosti…

   Město Zakho leží přibližně 200 km na západ od města Erbilu na úpatí hor, takže kámen zde byl logicky mnohem častějším stavebním materiálem a kamenných staveb zde najdete nepoměrně víc než v Erbilu. Samotný most Dalal je postavený z velkých kamenných bloků zlatavého vápence, který v krajině působí velice fotogenicky. Po zdrojových lomech stále ještě pátráme, proto zatím nebyl proveden petrografický průzkum.

 

Lidé v této oblasti – připomeňme třeba staré Asyřany – byli zručnými řemeslníky a mistrovsky zvládali například tesání nástěnných reliéfů do kamene. Setkali jste se s něčím podobným?

   V okolních horách se vyskytuje hned několik jeskynních systémů, kde jsou pozoruhodné tesané brány a náhrobky přímo ve skalním masivu. V tomto případě se jedná o mnohem starší objekty, než o kterých jsme dosud mluvili. Území Kurdistánu se rozkládá v historické severní Mezopotamii; patří tudíž do prostoru, v němž se formovaly první městské státy a kde byly položeny základy architektury, umění a zpracování kamene. Památky tesané do kamene zanechaly nejstarší civilizace od Sumerů, Akkadů, Asyřanů, Řeků, Římanů, Peršanů až po všechny následující.

 

Kurdistán je nejbezpečnější provincií Iráku, nicméně pořád je to území s poměrně negativními konotacemi. Má to vliv na vaši práci?

   Práce je víc, než jsme schopni obsáhnout lidmi, které se nám podaří přemluvit. Téměř každý, kdo uslyší slovo Irák, se vyděsí. Restaurátoři patří sice mezi dobrodružnější povahy, ale ne vždy se nám podaří sehnat odborníky, o které bychom měli zájem. Výběr expertů je omezený – a tím je omezený i objem prací. Tak například v souvislosti se zmíněnými skalními objekty nás oslovili zástupci sousední provincie Sulajmáníje, ale z výše zmíněných důvodů jsme byli nuceni se prozatím omluvit. Skalní útvary jsou ovšem stabilnější a trvanlivější než stavby – a nehrozí u nich takové nebezpečí z prodlení.

 

Jak vlastně probíhá kontrola postupu archeologických a restaurátorských prací?

   Jak jsme již uvedli, bezpečnostní situace v Kurdistánu je dobrá; také proto tady působí celá řada zahraničních expertů. České republice ale patří prvenství; byli jsme osloveni také proto, že nám byl příznivě nakloněn bývalý ministr kultury irácké vlády pan Mufíd al-Jazairi, který žil léta v Československu a mimo jiné mluví dobře česky. GEMA ART je také doposud jedinou organizací, která v Iráku získala státní restaurátorskou zakázku. Hlavní dozor nad postupem restaurátorských prací je pak realizován prostřednictvím paní Gouhar Shemdine, konzervátorky a architektky, která jako kanadská občanka kurdského původu nabídla při odchodu do důchodu své služby kurdské vládě. To má kromě jiného zásadní význam při prosazování nových technologií, které jsou pro nás běžné, avšak v Kurdistánu byly doposud zcela neznámé.

 

Přeji vám hodně trpělivosti i štěstí při realizaci projektů a děkuji za rozhovor.

                                                                                                             Připravil Jiří Blahota

Kontakt:

GEMA ART GROUP a.s.

Haštalská 27, 110 00 Praha 1

Tel.: +420 221 778 065, fax: +420 221 778 099

e-mail: justa@gemaart.cz, houska@gemaart.cz

www.gemaart.cz

 

[homepage] [časopis] [vzorník] [redakce]

Info: panota@mbox.vol.cz, © Kámen 2001 - 2007