Kámenrevuekamen.cz         homepage    časopis    vzorník    redakce

 Exkluzivní časopis pro všechny přátele kamene   

 

 

KÁMEN ENGINEERING s.r.o.: STAVBY OD A DO Z

Deset let kamenické firmy s vlastní projekcí

 

Firma Kámen Engineering s.r.o. Hradec Králové,

která je sponzorem tohoto čísla časopisu KÁMEN,  byla založena v roce 1992.

Z původních devíti společníků jich po roce zbylo pět – pět odborníků s praxí

v kamenickém oboru, kteří původně společně odešli z Českomoravského průmyslu kamene. Spojoval je zájem odvádět kvalitní práci s důrazem

na špičková technická řešení, respektování krásy kamene a kvalitu provedení.

Čas letí a od vzniku firmy uplynulo loni deset let.

Společnost Kámen Engineering mezitím zanechala po republice řadu vizitek,

které svědčí o tom, že se předsevzetí jejích zakladatelů daří realizovat.

Na to, jak hodnotí uplynulé období i současnost, jsme se zeptali pana Ing. Karla Duška.

Je typické, že jsme se s ním sešli uprostřed finišující práce

na jedné z největších pražských staveb minulých týdnů,

v polyfunkčním paláci  Flora na rohu Vinohradské a Jičínské v Praze.

Firma, o níž je řeč, v té době dokončovala montáž fasády

a začínala s pokládáním kamenné dlažby v plochách,

jejichž rozměry normálnímu smrtelníkovi vyrážejí dech.

 

Zkuste se uprostřed shonu na chvíli zastavit a ohlédnout se na důležité mezníky ve vývoji firmy…

   Hned první naše zakázky potvrdily oprávněnost nastoupené cesty. Při odchodu z bývalé firmy jsem musel převzít zakázku na rekonstrukci Lichtenštejnského paláce v Praze; dostali jsme tak do vínku práci za 16 milionů korun na stavbě, která podléhala restaurátorskému dozoru a kterou prováděla tehdy nová divize 9 Metrostavu. Podle náročných projektů architekta Pavla Kupky a akademického sochaře Karla Nepraše jsme prováděli atypické masivní práce z vračanského vápence, božanovského pískovce a švédské žuly Tranas. Souběžně s touto prací jsme získali zakázku na pobočku ČSOB v Hradci Králové, kde jsme poprvé po mnoha letech provedli fládrování kamene, a to v červenohnědé švédské žule Hallandia Göttingen. Na tubusu výtahové šachty v průsečíku tří bankovních hal jsme z tohoto krásného materiálu vytvořili ornamenty ve tvaru motýlů, na které se dodnes jezdí dívat naši domácí i zahraniční partneři… Vzhledem k 10. výročí firmy bych měl možná na tomto místě dodat, že budov finančních institucí jsme za ta léta udělali víc než osmdesát. Tato éra ovšem skončila v roce 1999.

 

Pokud vím, tehdy se charakter prací výrazně změnil. Můžete uvést, jakým způsobem?

   V té době se začaly realizovat velké zateplené fasády, i když my jsme na svoji první odvětranou fasádu narazili již v roce 1993. Na budově České pojišťovny v Hradci Králové jsme poprvé zavěšovali poměrně velké kamenné desky na vyložení 18-20 cm od nosné konstrukce místo do té doby obvyklých 3-4 cm. Tehdy se zrodila naše filozofie projektování; zjistili jsme totiž, že bez přesného zaměření prostoru nelze podobné zakázky spolehlivě  realizovat.

 

Můžete to podrobněji vysvětlit?

   Je třeba celoplošně změřit skutečný tvar plochy fasád a podle výsledku navrhnout kamenořez, druh kotvení a typy kotev. Jedním typem totiž nelze ukotvit celou fasádu. Zaměření dálkoměrem v 3D jsme si ověřili na budově Komerční banky v Liberci. Tuto hezkou stavbu navrhli architekti Švancer a Vaněček, kteří kruhový líc fasády pojali jako obloukové zrcadlo z přesně osazených kamenných a skleněných desek, které odráží deformovaný obraz vedle stojící liberecké radnice. Dálkoměrem jsme ovšem zjistili, že betonová konstrukce válce je až o 19 cm jinde, než měla být. Obkladem kamene se nám ale podařilo celou konstrukci nádherně srovnat. O bezchybném odrazu novogotické radnice se může každý přesvědčit na vlastní oči. Na obou těchto stavbách jsme vytvořili kompletní prováděcí dokumentaci, podle které nám v italské Veroně vyrobili obkladové desky. Ty jsme dovezli a namontovali.

 

To bylo nejspíš náročné časově i finančně…

   Všechny další fasády jsme už vyráběli u nás; vrátili jsme se tak k našemu původnímu záměru rozdělovat realizace velkých zakázek mezi několik provozoven. Po velkém třesku v polovině 90. let, tzv. velké transformaci, se okruh našich partnerů ustálil a dnes jsme na tom tak, že zhruba 60-70 procent obkladů vyrábíme sami v provozovně Kamenoprůmyslu Stěžery a pro zbytek využíváme jiné provozovny. To platí především o posledních třech letech, kdy nastal boom zakázek z tuzemského i dovozového pískovce, na jehož zpracování my sami nejsme technologicky vybaveni.

 

Co následovalo potom?

   Zjistili jsme, že změření skutečného stavu betonového monolitu stavební konstrukce, následný počítačový návrh obkladu a především fyzické vytyčení hlavních orientačních bodů na fasádě s přesností ± 2 mm podstatně zjednodušuje další práce všech řemeslníků, kteří na fasádě provádějí montáž, tedy nejen kameníků, ale i okenářů atd. S předstihem namontovaná okna se pak sejdou na milimetr s později montovaným kamenným obkladem. Jedině tak lze splnit termíny – na výrobu náhradních desek nebo jejich přířez totiž není čas.

 

Jaký je tedy současný stav? Co ve vaší činnosti převažuje dnes – prodej, projekce nebo montáž?

   Vlastní projekci jsme během let neustále zdokonalovali; dnes u nás pracuje šest projektantů a dva z nich kreslí jen a jen ocelové konstrukce. To je mezi kamenickými firmami naprosto nestandardní stav. Samozřejmě, že projekce je nesmírně nákladná záležitost, ovšem vložené prostředky se mnohonásobně vracejí. Naše schopnost provést stavbu od A do Z se stává všeobecně známou a především u zahraničních investorů hraje při výběru rozhodující roli. Projekce s montáží jde tedy ruku v ruce, ovšem charakter zakázek se v poslední době zcela změnil. Našly se peníze na památkové objekty, rekonstruují se historická centra a v nich paláce včetně relativně mladých staveb. K takovým zakázkám patří neodmyslitelně doplňování původních materiálů, repase atd. U nových staveb se zase pozornost od bank přesunula na hotely, nemocnice, kongresová a především obrovská komerční centra, která jsou umístěna v převážné většině v hlavním městě.

 

Zbývá vám vůbec čas na menší zakázky?

   Soukromí zákazníci jsou kupodivu samostatnou a docela zajímavou kapitolou. Nikdy jsme nepředpokládali, že se budeme zabývat rodinnými domky, a přece dnes zakázky tohoto typu tvoří 10 procent naší činnosti. Jednáme přitom s nejnáročnější klientelou, ať už se to týká architektů, nebo investorů. Hodnota kamene v rodinných domech se běžně pohybuje v řádech několika milionů korun a jde přitom o perfektně opracované nejkvalitnější materiály z celého světa. Rovněž tím si Kámen Engineering vytváří dobré jméno…

 

Vyjít vstříc náročným zákazníkům ovšem znamená mít co nabídnout…

   Ve Stěžerech máme soukromý celní sklad kamene, který jsme začali před lety budovat jednak z fandovství, jednak z profesionální potřeby. Postupně u nás vznikla zákaznická  vzorkovnice s 200 vzorky, které ovšem mají rozměr 4-5 m², aby patřičně vynikla kresba i barevnost materiálu. Naše další, tzv. pracovní vzorkovnice s deskami 60x130 cm dnes obsahuje přes 350 druhů žul a mramorů. Stalo se pravidlem, že investoři k nám jezdí na prohlídku a teprve na jejím základě se rozhodují pro ten či onen materiál. U extrémně velkých a komplikovaných fasád pak doprovázíme architekty přímo k italským výrobcům a zakázku s nimi přebíráme kus po kuse na místě. Taková praxe je časově náročná, avšak vyplatí se především u barevně výrazných materiálů… Naši banku kamenů průběžně doplňujeme o materiály, o které je zájem anebo které se nám prostě líbí. V poslední době se takovým hitem stává onyx – výrazně barevná a patřičně drahá geologická rarita z Íránu nebo Nepálu, která nachází uplatnění v exkluzivním interiéru.

 

Možná, že právě ve vzorkovnici spočívá jedno z tajemství vašich úspěchů…

   Vycházíme z toho, že se vyplácí být v dobrém vztahu s projektantem a architektem. Co si přejí, měli by dostat, i když je to na první pohled nesplnitelné. Architekt je pak spokojený a investor nakonec dokáže výsledek zaplatit. My se dnes většinou dostáváme ke stavbě v okamžiku, kdy architekt teprve začíná navrhovat a může s námi všechno konzultovat po stránce statické, stavařské i materiálové. Dovedeme ovlivnit i výběr formátu, aby si lidé nepletli malé kamenné desky s keramikou a naopak aby příliš velké desky se po čase samy od sebe nerozpadly. Z této naší účasti na technickém řešení projektu se zrodila databáze více než 150 architektů a projektových ateliérů z ČR i zahraničí, která je naším rodinným stříbrem, neboť představuje zdroj budoucích zakázek. Dobře odvedená práce navíc znamená dobrou referenci u stavební firmy, což může v případě zahraničního partnera znamenat i několik desítek procent z ceny.

 

Jaké máte vůbec zkušenosti se zahraničními investory?

   Ať už přicházejí do ČR z kterékoliv strany, přistupují k nám ze začátku s velkým despektem. Třeba na stavbách hotelů Marriott a Four Seasons jsem si uvědomil, jak je důležité nejdříve partnera přesvědčit o tom, že už nespíme na stromech a umíme jíst příborem. Teprve potom se z něj stane rovnocenný partner, který je schopen vnímat naše připomínky a jednat s námi jako rovný s rovným. Po překonání těchto počátečních problémů se přitom dostaneme do velice dobrého partnerského vztahu a všechny vzájemné konzultace pak probíhají v rovnocenné a objektivní atmosféře. Dnes se s námi například radí, jak bychom řešili některé detaily na zámořských stavbách. Beru to jako příslib do budoucna, protože tito lidé si to nenechají pro sebe…

 

Jak je to s jejich náročností?

   Investoři na nás požadují stále větší a větší rozsah práce; už nestačí přijít k hotové stavbě, namontovat kámen a poslat fakturu. Dnes si sami navrhujeme, vyrábíme a dodáváme nejrůznější pomocné ocelové konstrukce, zabezpečujeme sami tepelné izolace a  některé hydroizolace. Rozsah činností se tím samozřejmě rozšiřuje. Jen v roce 2002 jsme provedli přes 1000 m² fasád, které nejsou zavěšeny na betonové, nýbrž na ocelové konstrukce, vytvořené podle našeho vlastního návrhu. Zmíním se alespoň o dvou příkladech. Na začátku roku jsme se podíleli na rekonstrukci pražského Top hotelu, bývalého hotelu Košík. Podle přání majitele bylo třeba obložit soubor panelových staveb kamenem, aby se zcela změnil vnější vzhled. Zdánlivě prostá věc však měla háček; panely byly osazeny až s čtyřcentimetrovými odchylkami a statik nám nedovolil kotvit ani do vnější vrstvy panelu, ani do spár. Museli jsme proto vytvořit pomocnou ocelovou konstrukci, kterou jsme ukotvili na panelový dům a teprve na tuto konstrukci namontovali kámen. Toho ovšem bylo 700 m², měli jsme na to pět týdnů a navíc byl únor. Kreslili jsme pilíře jako na běžícím pásu, vyráběli ocelové konstrukce ve dne v noci, vozili je do zinkovny a pak montovali v mraze na stavbě.

A druhá stavba?

   V té teď spolu hovoříme – je to palác Flora v Praze. Tady byly podmínky zadání ještě širší; dostali jsme za úkol navrhnout přes 400 m² ocelových konstrukcí. Protože budova neměla v některých částech svislé stěny, museli jsme tyto konstrukce zavěsit na stropy, zateplit je a zvenku na ně zavěsit desky z pískovce. Toho je tu mimochodem téměř 3000 m², z toho 450 m² visí na oceli. Řešení naznačuje výkres připojený k tomuto článku. Tahle stavba byla špekem hlavně pro geodety a jsem rád, že to technicky zvládli, protože při navrhování fasády se teprve betonovalo a váha betonu stavbu logicky zatlačovala do terénu, což znamenalo pohyb v řádu centimetrů.

 

Tohle všechno vysvětluje, proč jste v soutěži o nejlepší výrobek na výstavě KÁMEN HOŘICE 2002 obdrželi 1. cenu za novou technologii montáže obkladu fasád. Na některých prestižních realizacích – třeba hotelech Marriott, Four Seasons či budově Millenium Plaza – jste ovšem museli řešit kotvení atypických prvků značné váhy… Můžete nám říct pár slov o kotvách a kotvení vůbec?

   Již začátkem 90. let jsme došli k názoru, že české kotvy jsou sice vynikající, avšak jejich užití je omezeno především na interiér. Tak jsme přišli na německou firmu Lutz, jejíž kotvy nám připadaly nejdokonalejší. S firmou jsme navázali tak vynikající spolupráci, že jsme ji nejen zastupovali na českém trhu, ale že firma dokonce vyráběla některé kotvy podle našich návrhů. V rámci obchodního vývoje tato firma splynula s jinou, která již u nás zastoupení má; naše technická spolupráce však pokračuje dál. Za deset let jsme realizovali více než 25 tisíc m² zadem větraných fasád za použití právě těchto kotev, aniž se vyskytl sebemenší problém. Přestože však máme na skladě přes 25 typů, nastane občas potřeba vyrobit a použít kotvy atypické. Za příklad může sloužit třeba složité kotvení u oken hotelu Four Seasons, které si čtenáři mohou rovněž prohlédnout v připojeném výkresu. Zatím nejsložitější případ jsme řešili na hotelu Marriott, kde na jedné kotvě visí dvě obkladové desky, dva parapety a masivní pilíř mezi okny, vážící 160 kg.

 

O některých zajímavých stavbách jsme se už zmínili. Vy jste jich však za deset let zvládli daleko víc. Můžete se zmínit alespoň o některých?

   Atypickým řešením se vyznačoval třeba pavilon onkologie Fakultní nemocnice v Hradci Králové, za který jsme obdrželi čestné uznání v soutěži o Stavbu roku na veletrhu FOR ARCH. Prováděli jsme tam fládrované dlažby z brazilské žuly Belorizonte. Je třeba uvést, že fládrování, tedy vytváření ornamentů v kameni, je velkou specialitou kameníků ve Stěžerách. Jsou úspěšní do té míry, že fotografie našich staveb  visí u italských partnerů jako jejich vlastní reference… Z velkých akcí bych se chtěl zmínit o souboru staveb uprostřed Prahy. První byl již zmíněný hotel Marriott a Millenium Plaza, kde se prováděla fasáda z liberecké žuly a hořického pískovce, stejně jako několik tisíc metrů interiérových obkladů z různých, převážně fládrovaných a většinou indických materiálů. Následovala poměrně náročná fasáda na budově OMG Panorama Centra, což je nepříliš známý název známé budovy nad Národním muzeem, kde jsou 4 tisíce metrů římského travertinu. Poté jsme přešli za roh – na  budovu Českého rozhlasu, na jejímž zadním traktu jsme realizovali fasádu deskami z červeného skotského pískovce o formátu až 64x200 cm. Krásnou stavbou, byť prováděnou ve velkém tempu, byl hotel Four Seasons u Karlova mostu. Zajímavě řešená fasáda nese 2600 m² ručně špicovaného božanovského pískovce.

   Nejnáročnější na měření a geodetické práce byla ovšem stavba budovy komerčního centra Vinice v Praze-Strašnicích. Je to ta krásná elipsa, tvořená 64 sloupy, na nichž je 2600 m² tryskaných desek ze strzegomské žuly. Na této stavbě jsme zodpovídali za veškerá geodetická měření na fasádě - nejen kamene, ale i skla a dalších prvků, což bylo v té době velice zavazující.

 

A co mimopražské realizace?

   Za všechny bych chtěl připomenout několik staveb v Brně. Rád vzpomínám na rekonstrukci budovy České pojišťovny na Moravském náměstí, na architektonicky velice diskutovanou stavbu Velkého Špalíčku v historickém centru moravské metropole – a pak na největší rekonstrukci, jakou jsme v Brně prováděli – Janáčkovu operu. Budova z roku 1965 byla sice postavena ve špičkové kvalitě, avšak některé použité materiály, především hydroizolace, neodolaly zubu času, rozpadly se a umožnily prosakování vody a degradaci ocelových armatur v nosných betonech. Ve výběrovém řízení na tuto stavbu jsme se umístili jako druzí, ovšem po ostudě nejmenované jedničky, jejíž neúspěšnou rekonstrukci komentoval i místní tisk, jsme byli nuceni převzít rozebrané a jen částečně znovu namontované dílo, všechno znovu rozebrat, změřit, vytvořit dokumentaci, která do té doby neexistovala, navrhnout nový kamenořez podobný tomu původnímu, aby co nejméně materiálu přišlo nazmar, nechat vyrobit chybějící desky a všechno dát dohromady, jako by se na budově nikdy nic nedělo. Povedlo se.

 

Narazil jste na zajímavý a současně nebezpečný problém – nekvalifikovanou, nekvalitní, případně uspěchanou či finančně podhodnocenou práci. Jaký je váš názor na podobné firmy?

   Jsou známé případy staveb, na kterých se šetřilo. Dnes dokonce v Praze existují dvě budovy, kde dochází k uvolňování nebo pádu kamene – a to už je věc k vážnému zamyšlení dodavatelů i investorů. Není přece možné provádět práce na fasádách tak, aby se na úkor ceny překračovala mez bezpečnosti. Cena má spodní i horní hranici – pod ni a nad ni nelze jít. Navíc tomu, který má oprávnění zavěšovat nad hlavy nic netušících lidí tuny kamene, stačí k provozování živnosti občanský průkaz a jakás takás záruka praxe, místo aby šlo o lidi s hlubokými znalostmi a mnohaletou praxí v oboru. To je dost neudržitelný stav. Panuje názor, že dnes neplatí normy, já jsem ale přesvědčený o tom, že odpadne-li kamenná deska a zabije třeba dítě, nastoupí soudní znalec a na základě pouhé normy Navrhování konstrukcí z kamene určí neomylně viníka.

 

Jaká je vůbec situace v normotvorné oblasti?

   Po bývalém generálním ředitelství Čs. kamenoprůmyslu zůstal systém oborových norem; dále existovaly normy ČSN, zpracované oborovým normalizačním střediskem. Tyto normy mají dodnes vysokou úroveň a nejednou jim v Evropě chybějí plnohodnotné protějšky. To je i případ normy ČSN 73 3251 Navrhování konstrukcí z kamene. Svaz kameníků a kamenosochařů některé normy přejal; tyto tzv. TNSK začínají být velice využívány architekty, kteří se po kachlíčkovém období vracejí ke klasickým kamenným obkladům a cítí potřebu podepřít svoji práci normativně a legislativně. Normy, které vydává Svaz kameníků, platí pro ty, kteří se zaváží, že budou podle těchto norem pracovat. V souvislosti s EU zde však existuje řada norem, které nevznikly ve Svazu kameníků, ba ani v republice – a Brusel je poskytl k tzv. konzultaci. Zde je třeba konstatovat, že v EU kámen bohužel nemá svoji vlastní řadu, jinými slovy že norma komplexně řešící problematiku kamene vůbec neexistuje. To se však  netýká zkušebnictví kamene, kde je situace příznivější.

 

Existují v této oblasti i jiné problémy?

   Evropské normy jsou částečně charakteru technického, částečně obchodního. V tom je kámen úrazu. Protože přírodní materiály těžené na našem území mají vysokou kvalitu a dobré mechanické i další vlastnosti, nebyl u nás nikdy problém s jejich prokazováním. S vápenci a mramory na jihovýchod od nás je to jiné; některé jejich vlastnosti jsou natolik problematické, že je jejich vývozci raději ani neuvádějí v certifikátech. Podobné to je se skandinávskými magmatickými horninami, které zase často nesplňují požadavky na hladinu radioaktivity a tamní nátlakové skupiny se snaží o to, aby podobná hlediska nebyla zase až tak rozhodující.  My jsme v rámci Svazu kameníků a díky ochotě Zkušebny kamene a kameniva v Hořicích utvořili už před lety skupiny firem, které zadávají hromadné, cenově výhodné atesty, přičemž o cenově výhodné certifikáty se rozdělí jednotlivé firmy mezi sebou.  Naše skupina deseti firem tak např. vlastní už 163 platných atestů s kompletními výsledky zkoušek. Tyto doklady pak firmy předkládají jako součást prohlášení o shodě podle Zákona č. 22/1997 Sb. a následných úprav.

 

Řekněte mi závěrem, jak hodnotíte jako odborník i jako člen výboru Svazu kameníků a kamenosochařů situaci v oboru?

   Rád bych vyzdvihl úlohu Zkušebny kamene a kameniva v Hořicích, o které už byla řeč, stejně jako přínos kamenické školy v Hořicích a kamenického učiliště v Lipnici. Svaz se snaží oběma důležitým školským zařízením pomáhat a vytvářet současně tlak  na co nejvyšší kvalitu jejich absolventů. To ovšem není běh na krátkou trať a dlouholetá snaha začíná teprve teď  přinášet výsledky. Obor jako takový udělal dosti velký krok, který však ještě není dokročen. V hrubé kamenické výrobě se vyrábějí především kostky na vývoz, v ušlechtilé kamenické výrobě zase nastal propad související s nízkou efektivností malých provozů, vzniklých rozpadem státních podniků. Přemalováním štítů na akciové společnosti se mnohde  nezměnil styl práce. Z tohoto hlediska nemůže být hodnocení oboru optimistické. Na druhé straně je však stále více těch, kteří mají ke kameni vztah jako k profesní záležitosti, nikoliv jako k byznysu. Většinou jde o rodové vztahy, vždyť kámen v ČR těžko uživí nadnárodní kolosy. Měl by vzkvétat především tzv. střední stav, tvořený lidmi, kteří umějí dělat řemeslo rukama a odvádět kvalitní práci. Nechci se nikoho dotknout, ale kameníkem se nikdo nemůže stát za týden. Až sem po vstupu do EU vtrhnou zahraniční firmy s vysoce efektivním stylem práce, budeme muset být na stejné úrovni. Jedině tak se staneme rovnocennými partnery a možná pak přijde okamžik, kdy se tok odborníků obrátí a my budeme expandovat do zahraničí nesrovnatelně víc než dosud.

 

Přeji vám i oboru, aby se vaše přání vyplnilo a děkuji za rozhovor.

 

                                                                      S Ing. Karlem Duškem hovořil Jiří Blahota

 

 

Kontakt:

KÁMEN ENGINEERING s.r.o.

Gočárova 806, 500 02 Hradec králové

tel.: 495 521 536, 495 523 181

tel./fax: 495 521 941, 495 537 513

sklad Stěžery: 495 453 802

e-mail: sales@kamenengineering.cz        

    

 

[homepage] [časopis] [vzorník] [redakce]

Info: panota@mbox.vol.cz, © Kámen 2001 - 2007