Kámenrevuekamen.cz         homepage    časopis    vzorník    redakce

 Exkluzivní časopis pro všechny přátele kamene   

 

 

Kamenné kříže I: K typologii a výskytu křížů

 

Jiří Slouka

 

Kříž nás po téměř dvanáct století provází ve městě i v krajině, stal se nám celkem běžnou kulisou, atributem země s křesťanskými tradicemi. Ovšem jen potud, pokud nejde o „tajemný“ kamenný kříž, který můžeme označovat také jako křížový kámen. Zde cítíme i jakousi příbuznost s menhiry nebo s podobnými kamennými objekty nejasného určení. Je to samozřejmě intuitivní záležitost, ale i to je nutno brát vážně.                         

 

V čem spočívá tajemnost křížů archaického tvaru? Jaké je jejich stáří? Jaký mohl být jejich význam a účel? O čem všem mohou vypovídat? Pokusme se v tomto malém cyklu postupně hledat alespoň částečné odpovědi.

Především je to tvar ve spojení s materiálem. Kamenný kříž sám o sobě není nic neobvyklého, ale už v kombinaci s tvarem tlapového nebo kruhového kříže vytváří objekt velmi starobylého vzhledu, evokujícího nejasný původ a určení. Ve způsobu hrubého opracování kamene můžeme dokonce najít zřetelnou analogii s megality a u křížů ve tvaru stél je někdy skutečně nemožné určit, zda jde či nejde o upravený menhir.

Není snad nutno zdůrazňovat, že takovéto objekty – lidově někdy označované baby – jsou podstatně vzácnější než „profesionálně provedené“ kříže, které někdy podle datování pocházejí ze stejných dob. Ty jsou ovšem umístěny převážně v areálech sakrálních objektů, zatímco kříže primitivních tvarů se nacházejí nebo nacházely nejčastěji ve volném terénu. Přesto jich po celých Čechách a Moravě najdeme poměrně značné množství.

Tvarově lze u neuměle vyvedených kamenných křížů rozlišit tři hlavní formy:

1)  Stélový („menhirový“) kříž – některými autory označovaný jako křížový kámen v užším slova smyslu. Je to kamenná stéla nebo nízký sloupek s vytesaným rovným křížem (latinským, řeckým, jeruzalémským apod.), ať už v pozitivním reliéfu nebo jen vyrytým. U některých exemplářů se dá pozorovat i nejspíš nechtěná podobnost s židovskými náhrobními kameny. Z části může skutečně jít o upravené menhiry nebo o objekty záměrně menhirového typu, které možná kdysi měly „pohanské“ menhiry nahradit.

2) Kruhový kříž (nebo kruhová stéla) – rovnoramenný kříž vepsaný do kruhu nebo do středu mezikruží, umístěný buď rovněž na stéle bez ohledu na její tvar (často však ve vrcholu jejího zaoblení) nebo jako samostatně vytesaná plochá kruhová hlava, zpravidla vyrůstající z nízkého nebo úzkého soklu. Tvar může náznakovitě připomínat lidskou postavu. Posledně jmenovaná podskupina je mezi našimi křížovými kameny jednoznačně nejvzácnější. Žádný ze známých objektů tohoto typu není datovaný.

3) Tlapový nebo listový kříž – v podstatě základní tvar kříže se zakulacenými, většinou širokými nebo rozšiřujícími se rameny, obvykle velmi masivní. Tento typ v různých obměnách je po celých Čechách a Moravě nejhojnější.   

            Tyto tři základní typy by samozřejmě bylo možné vždy dále rozdělit na několik podtypů a variant. Mezi všemi uvedenými typy ovšem také existuje celá řada přechodů a kombinací, takže jednoznačné přiřazení do některé skupiny je někdy obtížné – zvlášť, jde-li o pouhé torzo kříže nebo o silně poškozený objekt. Nejproblematičtější někdy bývá rozhodování mezi zařazením do skupiny stélových a kruhových křížů.

Prostý tvar štíhlého kříže je kupodivu spíše výjimkou. Pokud se vůbec v terénu vyskytuje, pak jde již podle způsobu zachování o objekty relativně mladé nebo dodatečně vztyčené na místech původních poničených křížů. Většinou nesou rukopis profesionálního opracování.

Vždy jde o objekty monolitické – přesněji řečeno o zachované monolity. Tam, kde přetrval jen zlomek křížového kamene, nelze vyloučit původní sesazení ze dvou nebo i více kusů, avšak ani v jednom případě to nelze spolehlivě dokázat.

Velikost křížů kupodivu nevykazuje velké rozdíly. Obvykle jde o objekty jen mírně převyšující jeden metr nebo i nižší, o tloušťce kamenného bloku zhruba v prvních desítkách centimetrů. Jen málokdy můžeme nalézt kříže o výšce pod 50 centimetrů. Otázkou ovšem je hloubka zapuštění základny v zemi, která ve většině případů není známa.

Do značné míry můžeme zmapovat typologickou příslušnost objektů do určitých oblastí.

Na Třebíčsku a Žďársku jsou v jednoznačné převaze stélové kříže ze žuly a syenitu, někdy tvarově a způsobem provedení skutečně blízké menhirům. Vezmeme-li v úvahu, že z této oblasti žádné domněle megalitické objekty nejsou známy, můžeme dojít k zajímavým dedukcím. Problematika možné historické náhrady menhirů kříži je ostatně složitější a ještě se k ní snad dostaneme podrobněji.

Kruhových křížů ve tvaru vystupujícího kola na soklu je pouze 55 z celkového počtu cca 1400 kamenných křížů uváděných v literatuře1. Ty jsou typické pro západ až severozápad Čech. Nejvíc, devatenáct z nich, se nachází na Plzeňsku, další (početně vždy v první desítce) na Lounsku, Rakovnicku, Chomutovsku a Karlovarsku. Opět se nabízí srovnání s oblastí výskytu domnělých menhirů, s níž se tato zóna tentokrát částečně kryje.

Pozoruhodné je, že uvedené objekty mnohdy výrazně připomínají keltský kříž, jak jej po celý středověk a až do současnosti známe především z britských ostrovů. To může poukazovat na iroskotské misie raného středověku, které jsou u nás doloženy ještě před příchodem cyrilometodějské misie. Nahrávala by tomu i uvedená oblast západního vnitrozemí. Mohlo by tedy jít o kříže skutečně velkého stáří, možná o jedny z prvních zachovaných sakrálních objektů na našem území. Podobné tvary se ovšem vyskytují také ve Francii (s níž existovaly čilé styky zejména od doby Lucemburků) a ve  hřbitovní skulptuře jsou dodnes běžné ve Španělsku (s nímž ovšem české země výrazněji komunikovaly až v rudolfinské době). Že by tedy skutečně šlo o starou náhradu nebo konkurenci menhirů?

Množství tlapových křížů, společně s určitým procentem stél nebo křížových kamenů, najdeme nepravidelně i v Sudetech či obecněji v pohraničí, od Českého lesa po Opavsko. Zde se zřetelně projevil vliv Německa, kde jsou kamenné kříže rovněž poměrně hojné a odkud se k nám podle názoru některých badatelů rozšířily. Nejde však pouze o výsadu této oblasti, rozšíření tlapových křížů je víceméně rovnoměrné.

Zvláštní je, že ani jediný křížový kámen, resp. kamenný kříž archaického typu, se nezachoval na území hlavního města Prahy ani v okruhu cca 30 km od centra. Nejbližší jsou dokumentovány z okolí Unhoště. A to i přesto, že se zde naopak zachovaly menhiry. Jedno z možných vysvětlení může být docela jednoduché: pražská oblast byla asi natolik doménou profesionálních kamenosochařů, že se primitivní kříže v okolí prostě nestavěly. Mohlo se i náhodou stát, že byly všechny bez výjimky zničeny nebo přesunuty jinam, k čemuž by jistě přispěly mnohé změny ve vlastnictví a užívání pozemků, související s lukrativností této oblasti. A jsou ovšem možné i různé další hypotézy včetně kultovních a esoterických dedukcí.

Provedení křížových kamenů často neodpovídá materiálu. Masivní a hrubé kříže jsou například mnohdy zhotoveny z měkkého a snadno opracovatelného pískovce, avšak jejich tvarové rysy jsou prakticky zcela shodné s kříži vytesanými v podstatně hůře opracovatelné žule. Nesla snad vizuální těžkost až těžkopádnost takového objektu nějakou skrytou symboliku? Fungoval nějaký (třeba ústně tradovaný) kánon, předepisující objektům určitého významu i určitý tvar?

Nebo naopak: nepředstavovaly kříže provedené původně v žule nebo v podobných tvrdých horninách jakýsi typizovaný vzor, který se pak už jen kopíroval bez ohledu na materiál? A nesehrál nakonec roli naprosto prozaický faktor, totiž (alespoň v případě tlapových křížů) prevence před rozlamováním?

Nutno objektivně přiznat, že naprosto jednoznačnou odpověď asi ve většině případů nenajdeme, ačkoli jde paradoxně o objekty z historického a archeologického hlediska relativně mladé. Alespoň určitě mladé ve srovnání s domnělými megality.

Pokud šlo o smírčí kámen v pravém slova smyslu, tedy o památník nechtěného zabití (i tím se ještě budeme dále zabývat), pak jej minimálně v některých případech asi musel vytesat sám viník, tedy člověk kamenicky neškolený. Možná, že ani při jiných příležitostech se zhotovení kříže nezadávalo (nebo nemohlo zadávat) profesionálnímu kameníkovi. Snad na takovéto památníky neexistovaly žádné finanční položky v obecním rozpočtu, a tudíž je venkované zhotovovali svépomocí. Není to vyloučené, avšak ani pro tuto domněnku nejsou důkazy a nevysvětlují se tím ani výše uvedené základní typy křížů, které jako by skutečně představovaly generacemi udržovanou konvenci.

Nepodceňujme ovšem prostou sílu tradice. Zejména ve vesnickém prostředí, kde se jednoduše slušelo vybudovat objekt takový, jaké budovali předci. Což by se vztahovalo v první řadě na datované objekty vzniklé od doby baroka až do 19. století.

Zde totiž sehrály roli dva důležité faktory, jejichž dějinotvorný význam se velmi podceňuje: faktor setrvačnosti a faktor zapomnění. Budovatelé křížů zachovávali určité tvary, protože prostě neuznali za nutné je měnit. Dokonce by to za některých okolností bylo asi pohoršující. Přičemž už po mnoho a mnoho generací netušili, jak takové tvary křížů původně vznikly a jakou symboliku možná mohly nést.

Problém „tajemnosti“ kamenných křížů jsme tedy teprve otevřeli, ale již jsme si všimli některých zákonitostí, občas trochu zarážejících. Jak mohly kříže konkrétně souviset s megality, jaký byl jejich smysl – a to včetně esoterického, protože esoteriku nemůžeme vyloučit ze života našich předků – to bude námětem dalších kapitol. V té příští se budeme věnovat problematice stáří křížů včetně jejich případného datování a nápisů.             

 

Poznámka:

1.Kamenné kříže Čech a Moravy.  Nakladatelství Argo, 2001, ISBN 80-7203-370-0.

 

 

 

 

[homepage] [časopis] [vzorník] [redakce]

Info: panota@volny.cz, © Kámen 2001 - 2013