Kámenrevuekamen.cz         homepage    časopis    vzorník    redakce

 Exkluzivní časopis pro všechny přátele kamene   

 

 

Kamenné kříže II: Jak jsou kříže staré?

 

Jiří Slouka

 

Na problém stáří křížů jsme v různých souvislostech nepřímo narazili už v první části tohoto pojednání. Pojďme se mu teď věnovat podrobněji, samozřejmě opět v širokém kontextu jejich výskytu, typologie, materiálu a jeho zpracování.

 

Dosud nejkomplexnější tiskem vydaná monografie Kamenné kříže Čech a Moravy, na niž jsme již odkazovali, popisuje celkem cca 1430 křížů včetně prokazatelně novodobých. Z ní lze vyčíst, že jen 179 objektů (po eliminaci křížů pocházejících až z 20. století) nese čitelný letopočet. To je pouze 12,7 % z celkového počtu všech dokumentovaných. Ještě zajímavější je, že v pouhých třech případech je zapsán římskými číslicemi. Jde o data 1501 (Česká Metuje), 1595 (Hrušovany u Brna) a 1633 (Pelhřimov). V žádném nápise na křížovém kameni nebyl rozpoznán chronogram, na rozdíl od hojného výskytu chronogramů na profesionálních kamenických dílech ze stejných dob.

Za asi nejstarší spolehlivé autentické datování můžeme považovat přelom 15. a 16. století. Proto naše statistika začíná letopočtem 1501, zaznamenaným na kříži v České Metuji, jehož vyobrazení jsme přinesli minule. Shodou okolností je to zároveň jedno z výše uvedených ojedinělých dat zapsaných římskými číslicemi, takže se jedná o skutečný unikát.

 Vzácně jsou do kamene vytesána i starší data, tedy z 15. století, jaká jsou mnohem běžnější na křížích v Německu. Prokazatelné jsou u nás opět jen tři takové, s daty 1432 (Vamberk), 1484 (Smrčná, okres Jihlava) a 1491 (Staré Hutě, okres Pelhřimov). Pro tento velký časový rozptyl nejsou do našeho statistického přehledu zařazeny. Kromě toho minimálně první z uvedených je poněkud problematický, protože sice obsahuje i nápis připomínající zabití šlechtice hromem, ten však spolu s letopočtem mohl být pořízený dodatečně.

Zpětné datování vůbec nemusí být neobvyklé a je ovšem těžko zjistitelné. Je např. známo, že ještě v poslední třetině 19. století se některé objekty (nejen sakrální) zejména u příležitosti různých výročí označovaly historickými letopočty, zpravidla k nim však přibylo ještě datum obnovy. Taková praxe mohla prostupovat celými dějinami.

Naopak nejmladší kříže archaického typu jsou datovány až do 90. let 19. století (a v jednom případě dokonce až do roku 1921), tedy do doby, kdy i většina sakrálních objektů ve volném terénu již vykazuje vysokou kvalitu profesionálního zpracování. Jde však také jen o několik málo exemplářů. I zde můžeme být do určité míry na pochybách, tentokrát zda se vytesaný letopočet nevztahuje spíše k datu opravy, přemístění nebo opětovného vztyčení. Jako analogický příklad může sloužit méně známý křemencový menhir u Líčkova na Žatecku, s evidentně dodatečně vytesaným letopočtem 1905.  

Statistické zpracování četnosti datovaných křížů je patrné z přiloženého grafu počtu objektů po dekádách od začátku 16. do konce 19. století. Není asi žádným překvapením, že nejfrekventovanější datované kříže pocházejí z období baroka, s kulminací mezi léty 1690 – 1730, ale s dalšími vrcholy již kolem roku 1600 (tedy ještě před třicetiletou válkou, v době doznívající renesance) a pak i 1780 (kdy stylová architektura prožívala prolnutí rokoka a klasicismu). Nejčastější shodný letopočet je ale 1633, uvedený celkem na pěti exemplářích vyskytujících se na různých místech ČR, z toho na jediném římskými číslicemi (Pelhřimov). Opět snad není nutné zdůrazňovat, že jde o období třicetileté války.

V 19. století pak četnost výrazně klesá, stále však jde téměř o dvojnásobek datovaných křížů oproti nejstarším výskytům z 16. století. Dá se předpokládat, že převážná většina křížových kamenů vztyčených v 19. století je sice datovaná, obecně jich však již ubývalo. 

Stále musíme mít na paměti, že datované křížové kameny představují pouhou osminu všech existujících. Další malé procento tvoří kříže s nápisy, z nichž sice datum vyčíst nelze (někdy prostě proto, že je poškozené nebo jinak nečitelné), ale podle typu písma, jazyka a celkového charakteru nápisu se dají poměrně spolehlivě přiřadit do určitého historického období, nejčastěji opět do baroka. Stejně vzácné (ne-li ještě vzácnější) jsou případy, kdy tak můžeme učinit podle charakteristických stylových prvků, například podle rozvilin (typických ovšem i pro selské baroko, přetrvávající až do druhé poloviny 19. století). Stále však zůstávají nejméně tři čtvrtiny všech objektů, u nichž je stáří prostě neznámé.

Dále je nutné si znovu uvědomit, že některá data nemusí být autentická a nemusí se vztahovat ke vzniku křížů, nýbrž k jejich přemístění a obnově. A to nejen v již uvedených případech, ale např. i v období baroka, ze kterého pochází nejvíce datovaných křížů.

Hledáme-li typologické souvislosti v čase, pak je třeba znovu upozornit, že ani jediný kříž kruhového typu není datovaný. Tato skutečnost je až zarážející a spolu s tvarovými charakteristikami vybízí k různým hypotézám o jejich původu (viz předchozí část o typologii křížů). Ojedinělé je i uplatnění stylových prvků pozdní gotiky v případě kruhového kříže v Lokti, u něhož jsme se letmo zastavili také minule. Může to samozřejmě indikovat velké stáří těchto křížů, avšak dostatečné důkazy chybějí.

Zajímavé je i to, že data ze 17. a 18. století, tedy z doby vrcholů českého kamenosochařství, nesou převážně kříže velmi primitivní, jen zřídka provedené pečlivěji. Dokonce do tohoto období spadají i vzácně datované křížové kameny menhirového typu. I zde jsme možné odpovědi již částečně nastínili v souvislosti s faktory setrvačnosti a zapomnění, a budeme se jimi zabývat i dále.

Ani místní tradice nám ke stáří křížů někdy mnoho nenapoví. Většina pramenů například uvádí, že mnohé kříže archaických tvarů byly v lidové tradici dávány do souvislostí s cyrilometodějskou misií (je ovšem tak trochu otázka, zda nejde spíš o výmysl badatelů z 80. let 19. století). Tento původ samozřejmě nelze vyloučit, zároveň však neexistuje jediná indicie, která by to potvrzovala. Spíše se nezdá pravděpodobné, že by se objekty takového stáří zachovaly v poměrně hojném počtu.

O něco realističtější jsou jednotlivé místní pověsti, obvykle o tragické události, na jejímž místě byl kříž vztyčen. Většinou však chybí přesnější časový údaj nebo je možné pochybovat o jeho hodnověrnosti. Není výjimkou ani to, že různé verze místních pověstí sice shodně popisují událost, ale liší se v názoru, komu a kdy se stala, a tedy i v přibližném chronologickém zařazení.

Typickým příkladem je křížový kámen u silnice na náhorní plošině u obce Líšno na Benešovsku, původně asi umístěný u staré křižovatky cest. V souvislosti s ním se v literatuře často uvádí tradovaný údaj o smrti devíti lidí, zaznamenaný ve verzích s husity, Švédy nebo se svatebčany, eventuálně i včetně nevěsty. Verze se zabitím devíti Švédů by přitom ukazovala opět na třicetiletou válku, k níž musíme chronologicky přiřadit přinejmenším významné procento datovaných křížů. Proti této alternativě naopak hovoří typologie kamene, často považovaného za původní menhir s dodatečně vyrytým obrysem kříže. Je také možné, že v době oné události (ať už to bylo kdykoli) zde kámen již stál, nebo s ní byl spojen dodatečně a odehrála se ve skutečnosti na jiném, asi nepříliš vzdáleném místě.

Shrneme-li to, pak zjistitelná fakta sice všechny verze této pověsti do jisté míry zpochybňují, ale přidávají jen další otazníky. Popisovaný příklad tedy může sloužit jako modelový, jako určité memento ve věci nespolehlivosti lidové tradice.

Obecně uznávaná tajemnost kamenných křížů je tedy dána nejen jejich typologií, ale v převážné většině případů i neznámým stářím. K tomu velmi často přistupuje i neznámý účel, jakému mohly sloužit. Různým možnostem jejich určení se budeme věnovat příště.        

 

 

[homepage] [časopis] [vzorník] [redakce]

Info: panota@volny.cz, © Kámen 2001 - 2013