Kámenrevuekamen.cz         homepage    časopis    vzorník    redakce

 Exkluzivní časopis pro všechny přátele kamene   

 

    

 

Kamenné kříže IV: Kříž a esoterika

 

Jiří Slouka

 

Nyní se věnujme asi nejkontroverznějšímu tématu z celého našeho zkoumání kamenných křížů. Ani to však nemůžeme vynechat, vždyť esoterika a spiritualita byla nedílnou součástí života našich předků a vymazat ji z těchto úvah prostě nelze. Ba naopak, pohled ve světle esoteriky nám může leccos poodhalit.

 Začněme příchodem symbolu kříže na naše území. Hlavně z velkomoravských vykopávek víme, že to bylo nejen už v hotové podobě, ale už i v různých stylizacích. Zatímco je stejně dobře známo, že jako symbol křesťanství vznikl kříž až poměrně pozdě, rozhodně ne v dobách prvních generací křesťanů. Prvotními symboly křesťanství byla ryba (mimochodem sofistikovaný astronomický kryptogram, jak se ještě dozvíme), kotva, tzv. chrismon vzniklý prolnutím několika písmen řecké abecedy a podobně. Podle některých souvislostí se můžeme naopak domnívat, že kříž různých tvarů byl v raně křesťanském prostředí zpočátku považován spíše za pohanský symbol. Jako oficiální znak jej zavedl až ve 4. století císař Konstantin.

Minimálně od doby Karla Velikého (tedy zhruba od poloviny 8. století) je však i v západní Evropě doloženo rutinní bohoslužebné užívání kříže, což jistě plně platilo již pro nejstarší křesťanské misie na našem území. V této souvislosti bychom znovu připomněli diskusi o možném původu kruhových křížů, otevřenou již v prvním článku z této série.

 Že byly jakékoli kameny považované za posvátné (ať už je označujeme jako menhiry, megality či jinak) s příchodem křesťanství nahrazovány kříži, přetesávány do tvaru křížů nebo využity jako jejich podstavce, není asi žádným překvapením. Pokřesťanštění pohanských národů postupovalo na jednu stranu razantně, na druhou stranu (alespoň ve středoevropských podmínkách) s určitým respektem k původní víře obyvatelstva. Jinak to ani nešlo, bezohledný importér něčeho odlišného prostě tehdy nemohl uspět. Tak se sice kácely posvátné háje, ničily svatyně, vyvracely modly, ale přesně na jejich místech vznikaly kostely, kaple a křesťanské symboly. Nešlo jen o „přebíjenou“. Ideový obsah se sice radikálně měnil, posvátné místo ale zůstávalo. Křesťanství se mohlo ujímat vlády, přestože v našich oblastech to ani za těchto okolností nebyl jednoduchý a už vůbec ne rychlý proces.

Zastavme se u poměrně rozšířeného a pro naše úvahy klíčového názoru, že šlo o místa nějakým způsobem energeticky výjimečná. Neměli bychom jej sice přeceňovat, ale naopak ani podceňovat. Naši předkové byli totiž mnohem vnímavější vůči energiím vycházejícím z okolního prostředí a podmíněným zemskými i kosmickými vlivy. Dnes jsou tyto energie přehlušeny nesčetným množstvím jiných toků částic a vln, kterými člověk postupně zaplnil svoji životní sféru. Informační věk je postaven na vyzařovaném předávání a přijímání impulsů, zpravidla elektromagnetického charakteru. Avšak v dobách, kdy ještě nikdo nemohl mít tušení o budoucím využití elektromagnetických vln jako nositelů člověkem vytvořené informace, byla prostě vnímána jakási prvotní informace sdělovaná nehmotnou složkou přírody. Tak to alespoň můžeme předpokládat a opět nás k tomu opravňuje množství indicií.

Uvědomíme-li si tyto skutečnosti, vidíme všeobecné rozšíření křesťanské symboliky trochu jinak. A musíme se pozastavit nad tím, proč je symbolem křesťanství právě kříž.  

Jistě to není přímo nástroj Kristova umučení, ten totiž určitě vypadal poněkud jinak. Blíží se mu kříže s protaženým horizontálním a potlačeným horním vertikálním ramenem, jaké můžeme vidět už na gotických malbách, ale které na oltáře a náhrobky pronikly až ve dvacátém století. Po staletí užívané, téměř rovnoramenné kříže, jsou proporčně natolik odlišné, že těžko může jít o pouhou stylizaci. Navíc, když velmi podobné symboly jsou známy dávno před křesťanstvím, resp. mimo křesťanství.

Jednou ze zajímavých, i když možná trochu zavádějících hypotéz je astronomický výklad. Podle něj kříž značí protnutí rovníku ekliptikou v bodě jarní rovnodennosti, a tedy by šlo o astronomicko-mystický symbol Velikonoc. Jedna z možností interpretace to skutečně je, četná biblická podobenství totiž astronomické a astrologické prvky opravdu obsahují, někdy ve velmi kryptografické podobě. Že se Ježíš narodil obklopen pastýři, ale své působení zahájil mezi rybáři a pak se obětoval jako Beránek Boží, když svěřil nástupnictví rybáři Petrovi – co je to jiného, než symbolika ukončení věku Berana a nástupu věku Ryb! Odtud právě i ryba jako symbol prvních křesťanů, až s dodatečně podsunutým kryptogramem Kristova titulu (řecké ICHTHYS znamená rybu, ale může jít i o iniciály spojení „Ježíš Kristus, Boží syn, zachránce“). Prvokřesťanský symbol „ryby“ se kromě toho kreslil jen jako překřížení dvou oblouků, tedy právě rovníku a ekliptiky. Počátek nového věku se tedy vázal k Velikonocům, jak také naznačuje Bible. Mimochodem, takto jsme spletitě (a ve skutečnosti ještě spletitěji) došli od znamení zvěrokruhu až po vánočního kapra na našem stole, který tam přetrvává i v započatém věku Vodnáře. Ale to všechno je asi jen jedna z podružných poloh mnohovrstevného výkladu kříže a křesťanské symboliky obecně.

Se zajímavým názorem přišli autoři knihy Utajené dějiny Čech.1 Podle nich měl kříž pro sensibilnějšího člověka raného středověku fungovat jako tvarový zářič, zhruba řečeno jako vysílač silnějších pozitivních vln proti negativním energiím zemského původu. Očekávaný pozitivní náboj je nabíledni, vždyť pozitivitu hlásá samo evangelium, v překladu dobrá zpráva. Zdá se, že se tu setkáváme s velmi věrohodnou možností interpretace.

Co když ale působení kříže mělo původně být právě opačné, že měl sloužit ne jako zářič, ale naopak jako snímač? Mohl být určen k zachycování pozitivních energií či informačních toků z kosmu (nebe) a jejich „uzemnění“, odvedení pod terén ve funkci ochranné clony proti zemským, v zásadě negativním silám (peklo). Tomu by odpovídala i vertikální poloha křížů, orientovaných tak, aby zachycovaly tangenciální energetické toky, tedy směrované od obzoru, nikoliv ze zenitu. Koresponduje to s původní orientací křesťanských svatyní s oltáři k východu a dá se předpokládat, že i nejstarší kříže byly nastaveny tímto směrem, tedy vůči prvnímu dennímu dopadu slunečních paprsků. V novém světle se nám tak staví i kříže vztyčované nad ostatky mrtvých, ukládanými do země.

Zde se vnucuje srovnání s předchozími generacemi posvátných kamenů: menhiry, či obecněji vztyčené kameny, byly upevněné širokou základnou v zemi, nad terénem se pak obvykle zužovaly do pozvolného zahrocení, resp. do tvaru stély. Neměly právě naopak koncentrovat energie obsažené v zemi a odvádět je vzhůru, kde už si s nimi poradí pozitivní nadzemské síly? A neplnily tutéž funkci v daleko větším měřítku pyramidy? Každopádně, v obou případech by to byla snaha o nastolení jakéhosi rovnovážného stavu v daném bodě.

Určitě se tedy shodneme v názoru, že šlo asi původním posláním o anténu. Ostatně i mnohé moderní antény logicky vycházejí z principu zkřížených vodičů. A šlo dokonce o anténu modifikovaných tvarů, odpovídajících podmínkám v různých zeměpisných oblastech.

Jednoduchý latinský nebo řecký kříž ovládl střed a jih Evropy, kde asi nebylo příliš co dolaďovat. Optimální životní podmínky tu mohly být výsledkem optimálního působení kosmických sil v nejširším slova smyslu, které stačilo jednoduše zachytit. Odtud nebylo daleko k rozvoji různých blízce odvozených tvarů, včetně nám již známých tlapových.

Ale už v Irsku, výspě v Atlantiku zmítané bouřemi, se dodnes tradičně vztyčují keltské kříže proložené kruhem a zdobené bohatým ornamentem. I ty se již staly součástí našich úvah v souvislosti s kruhovými kříži u nás. Ornament ovšem asi původně nebyl jen dekorativním prvkem, ale zajišťoval radikální zvětšení povrchu při zachování tvaru. Úspěšnost irského křesťanství, které zde nejen rychle a hluboce zakořenilo, ale misijně se šířilo do mnoha zemí západní a střední Evropy, je v této souvislosti víc než výmluvná. 

Že se v české kotlině mohly oba typy mísit, je jen logické a nevyžaduje žádné hlubší zkoumání. Dokládají to i vzácné kombinované tvary našich kamenných křížů; jedním z takových příkladů je Stebno u Kryr na Žatecku.

V opačné pozici, a nejen geograficky, stojí pravoslavný kříž z východu Evropy – dvojitý a ještě s šikmým spodním břevnem, pro něž má pravoslavná věrouka jen dosti krkolomné výklady. Dolaďování antény zde evidentně bylo čistě mechanické, pouhým přidáváním, zkracováním a změnou úhlů ramen, jehož výsledkem se nakonec stal asymetrický tvar. Přispěl k tomu snad i materiál, jímž bylo v těchto oblastech nejčastěji dřevo.

Nakonec i hluboce předkřesťanský egyptský kříž s horní smyčkou představuje asi jen jednoduše modifikovanou anténu respektující specifika geografické polohy horního Egypta.

Mimochodem, tvar islámského půlměsíce může mít obdobný esoterický původ. Jen je asi dán odlišnou geografickou polohou Arábie a tudíž nasměrováním na odlišné energetické toky z kosmu – možná opravdu lunární, tedy odražené. Tady jde pro změnu o parabolickou anténu, tvarově redukovanou až na svůj průřez. Navíc se záměrem vytvoření světové retranslační centrály, jíž je Mekka. Proto je tak důležitá orientace muslimských modliteb právě do tohoto směru. Jak je vidět, i tento princip se osvědčil jako úspěšně fungující. 

Forma krucifixu, tedy Ježíše na kříži, není tudíž ničím jiným, než spojením dvou prvků křesťanské misie: umučeného Krista a esoterické antény-kříže.

Při „kácení model“ tedy docházelo k náhradě objektů záměrně jednoduchých a nedokonalých, blízkých přírodě, objekty rovněž jednoduchými, ale dokonalými (nebo alespoň s vysokým stupněm souměrnosti), pokud možno vzdálenými přírodním tvarům. Křížové srostlice krystalů sice v přírodě také existují, téměř nikdy však nejsou pravoúhlé. Navíc kříž přinášel výhodu daleko menší hmotnosti a snadnější manipulace.

Kdyby takové objekty splňovaly přesně stejnou funkci jako menhiry, pak by postačovalo ponechání menhirů nebo jejich úpravy. I to se ovšem evidentně dělo, jak se dozvíme v závěrečné kapitole našeho pátrání po „tajemství“ kamenných křížů. Nová éra se složitějšími civilizačními vazbami však vyžadovala něco účinnějšího. A nemůžeme-li již dále zvyšovat účinnost jednoho prostředku, můžeme vyzkoušet prostředek opačný. Jak je z vývoje dějin patrné, opačný prostředek se ujal, i když ani on neuchránil svět před temnými silami v civilizaci samotné. To však je zcela jiná kapitola.

Všechno, co zde uvádíme, jsou ovšem jen dohady. Pohybujeme se v takové sféře, kde přímé důkazy nelze najít a často dokonce snad ani hledat, respektive kde jde vždy jen o možné interpretace. Přesto taková představa stojí za úvahu a mnohé naše poznatky o tajemných kamenných objektech ji mohou podporovat.

                                                                                                          Foto archiv autora.

 

Odkaz na literaturu:

Česal, A. - Dvořák, O. - Mátl, V.: 2009 - Utajené dějiny Čech. Nakladatelství XYZ, Praha.

 

 

[homepage] [časopis] [vzorník] [redakce]

Info: panota@volny.cz, © Kámen 2001 - 2014