Kámenrevuekamen.cz         homepage    časopis    vzorník    redakce

 Exkluzivní časopis pro všechny přátele kamene   

 

 

LOM V CÍSAŘSKÉ ROKLI

 

Michal Hejna

 

 

Asi 0,5 km východně od vlakového nádraží v Srbsku, ovšem už na katastru obce Korno, leží ústí Císařské rokle (synonyma Capuš, Prdlák, Brdlák či Mramorová rokle). Jedná se o 1 km dlouhou rokli, se stěnami vysokými místy až 80 m. V rokli se nachází krasový vývěr, který během své cesty roklí vytváří unikátní pěnovcové kaskády. Díky těmto kaskádám a vápnomilné stepní květeně, která roste na skalních srázech, byla Císařské rokle vyhlášená Národní přírodní rezervací.

 

Geologická charakteristika

 

   Z geologického hlediska je v Císařské rokli cenný hlavně úplný profil vápenci zlíchovského souvrství a dalejskotřebotovským souvrstvím, reprezentovaným dalejskými břidlicemi a třebotovskými vápenci. Kromě nich se zde můžeme setkat také s chotečskými vápenci a s (pro nás nejdůležitějšími) loděnickými vápenci. Loděnické vápence jsou zajímavé hlavně tím, že pravděpodobně už od středověku byly těženy jako tzv. karlštejnský mramor. Jedná se o hlíznatý kámen rozmanité barvy od načervenalé, pastelově hnědočervené až po růžovou, obsahující místy hnízda, skvrny či žilky bílého kalcitu. Vápenec je poměrně celistvý, takže se zde daly vylomit bloky o rozměrech až 2,5 x 1,5 x 1 m.

 

Historie těžby

 

   Podle Jahna (1931) byl lom na karlštejnský vápenec otevřen ve 14. století v souvislosti se stavbou blízkého hradu Karlštejn. S tím údajně souvisí i vznik blízké vsi Korno, jež měla být domovem italským kameníkům, kteří údajně také stojí za názvem obce (což je pouze jedním z možných vysvětlení vzniku jména obce. V opozici k němu stojí například berounský záhadolog Otomar Dvořák, který ve jménu Korno spatřuje keltský základ a klade je ještě do předslovanských dob. Toto stáří lomu ovšem vyvrací Rybařík (1992), když uvádí, že vlašští kameníci přišli do Čech až v roce 1534.

   Nejstarší neurčitá zmínka tak patří až Bohuslavu Balbínovi (1679), který bez bližší lokalizace píše o mramorech od Karlštejna. Přímo o lomu na Korně se dozvídáme poprvé v roce 1841 v kronice liteňské fary, podle které zde v 60. letech 18. století lámali kámen pražští kameníci pro výzdobu chrámů a kostelů. V roce 1849 jsou pak mramory u Slivence, Suchomast, Koněprus a Korna udávány v německy psané topografii Království českého od Sommera.

   Ve 20. letech 20. století zde lámala firma Kamenické závody (dř. Ing. J. Víšek). Z této doby také pocházejí poslední vylomené bloky. Koncem 40. let 20. století byl lom krátce v držení firmy Josef Váně, kamenoprůmyslový závod, ovšem k obnovení těžby zde již nedošlo. (Mimo jiné i proto, že ve spodní části rokle vznikla ve 20. letech 20. století trampská osada Skalnaté údolí.)

 

Popis lomu a technologie těžby

 

   Loděnické vápence bohužel leží v horní části stěn rokle a tomu musela být přizpůsobena i otvírka lomu. Proto je lom otevřen netradičně ve svahu, asi 35 m nade dnem rokle. V současnosti je lom dlouhý přibližně 40 metrů, s výškou stěny 10 – 15 m. Vezmeme-li v úvahu dobu, po kterou byl v provozu, je zřejmé, že zde byl kámen lámán spíše nárazově a příležitostně.

   Vzhledem ke špatné dopravní obslužnosti lomu byl používán poměrně netradiční způsob dopravy. Zatímco přístup do lomu pro dělníky a potřebné nástroje byl zajištěn po úzké pěší cestičce shora, vytěžené bloky tudy nebylo možné přepravovat. Problém byl v překonání převýšení k hraně lomu, ale ani to nebylo technicky neřešitelné. Hlavním problémem by pak byla doprava po hraně rokle k jejímu ústí, která by byla prováděna velmi nepříznivým terénem. Proto vyřešili kameníci dopravu nejjednodušším možným způsobem. Vylomené bloky byly spouštěny dolů do údolí – a pokud tento ne moc šetrný transport přestály bez úhony, byly zpracovávány až v údolí. Zde byla také vytvořena cesta, po které byly zpracované bloky dopravovány k Berounce; jelikož se Karlštejn nachází pouhé tři kilometry po proudu řeky, byly dále přepravovány po vodě. Novodobější těžba již mohla využívat i železniční trať Praha – Plzeň.

   Hornina byla rozpojována odvrtáváním. Původní ruční odvrtávací soupravy byly později nahrazeny strojními; ve stěně lomu můžeme ještě dnes vidět pozůstatky obou způsobů.

Odpad z těžby byl poměrně vysoký, činil 50-60 %, místy i více. Přesto, že byl tento odpad použitelný jako stavební kámen či surovina pro pálení vápna, skončila většina na haldě pod lomem. Dělo se tak hlavně proto, že se v okolí nacházela spousta lomů s lepší dopravní obslužností a pro výše zmíněná využití i s vhodnějším vápencem.

 

Využití karlštejnského mramoru

 

   S karlštejnským mramorem se můžeme setkat samozřejmě na hradě Karlštejn, ačkoliv není jisté, že byl použit již při stavbě; podle Vachtla byl využíván při velké rekonstrukci v 19. století. Z novější těžby pak pocházejí obklady v tehdejší Občanské záložně na Smíchově, Národní bance v Olomouci či Hradci Králové a dostal se až na Podkarpatskou Rus do Zemského úřadu v Užhorodu. Posloužil také jako materiál pro sarkofágy v Národním památníku na Vítkově.

 

   Přestože by bylo teoreticky možné lom dále rozšířit a v těžbě pokračovat, vzhledem k neobvyklé poloze lomu v horních partiích skalní stěny a s tím spojeným technickým potížím doprovázejícím těžbu a hlavně díky tomu, že dnes lom leží v přírodní rezervaci, ke znovuobnovení těžby nejspíš nikdy nedojde. A tak dnes nezbývá než sledovat lom z protějšího svahu rokle.

 

 

Poznámka autora:

Vzhledem k tomu, že je Císařská rokle Národní přírodní rezervací, je do ní vstup zakázán. Fota vznikla pouze díky tomu, že autor získal povolení od Správy CHKO Český kras.

 

Použitá literatura:

Chlupáč, I.: 1987, ed. – Základní geologická mapa a vysvětlivky ČSSR 1:25 000, list 12-413 Králův Dvůr. - Ústřední ústav geologický, Praha.

Jahn, J. J.: 1931 – Stavební a dekorační kameny v ČSR. In: Stavit. listy, s. 27, 319, 321-323, 343-346.

Jahn, J. J.: 1933 – Mramorové bohatství naší republiky. In: Zpr. veřejné služby techn., s.  15, 213-217.

Rybařík, V.: 1992 – Barrandienské mramory. In: Sborník geologických věd, Ložisková geologie, mineralogie, 30, s. 91-123. Praha.

Svoboda, J. – Prantl, F.: 1950 – O stratigrafii a tektonice staršího paleozoika v okolí Kody u Srbska. In: Sbor. St. geol. Úst. Čs. Republ., odd. geol., 17, s. 393-436. Praha.

Vachtl J.: 1949 – Soupis lomů ČSR č.31: Okres Beroun. Čs. Svaz pro výrobu a zkoušení technicky důležitých látek a konstrukcí v Praze.

 

 

[homepage] [časopis] [vzorník] [redakce]

Info: panota@volny.cz, © Kámen 2001 - 2012