Kámenrevuekamen.cz         homepage    časopis    vzorník    redakce

 Exkluzivní časopis pro všechny přátele kamene   

 

MOZAIKA

 

FOR ARCH 2004: Veletrhy žijí dál

 

   V době rozsáhlých mediálních prezentací, nekonečných internetových stránek, chytrých vyhledavačů a objemných firemních katalogů by mělo klasické představování firem na výstavách a veletrzích zákonitě upadat, ale není tomu tak – nebo tomu tak není v míře, jakou bychom očekávali. Potvrdily to i podzimní veletržní akce, o nichž vás chceme informovat.

   První z nich byl 15. mezinárodní stavební veletrh FOR ARCH 2004, pořádaný společností ABF, a.s. v Pražském veletržním areálu Letňany (14. – 18. 9. 2004). Špičkové stavební výrobky a technologie na něm tentokrát představilo 1015 vystavovatelů z 11 zemí. Ti naši si především přáli, aby vstup ČR do EU posílil význam a podnítil rozvoj stavebnictví a všech přidružených oborů. Výstavní plocha se oproti předcházejícímu ročníku zvětšila o třetinu, a to je dobré znamení.

   Hned první veletržní den byly ve Smetanově síni Obecního domu vyhlášeny a oceněny všechny vítězné veletržní prezentace. Tituly STAVBA ROKU 2004 obdržely následující realizované objekty: z bývalé Hypoteční banky, později pošty rekonstruovaný a dostavěný hotel  Carlo IV. v Praze, originální tramvajová trať Hlubočepy – Barrandov v Praze, víceúčelová hala Sazka Arena v Praze se zřetelem k originálnímu zastřešení ústředního prostoru, 2. etapa rychlostní silnice R 35 Slavonín – Přáslavice s důrazem na zasazení tohoto silničního obchvatu Olomouce do okolní krajiny, obchodně provozní komplex Jihomoravských plynáren v Brně s přihlédnutím k využití bývalého průmyslového areálu.

   Vedle toho byly oceněny i některé další přihlášené a nominované stavby, na nichž se vesměs podílel i kamenoprůmysl. Za všechny uveďme úsek trasy C pražského metra Nádraží Holešovice – Ládví (Cena primátora hl. m. Prahy + Cena Ministerstva průmyslu a obchodu). Cenu poroty dostala rekonstrukce památkového areálu Františkánského kláštera a Kostela čtrnácti sv. pomocníků v Kadani (vč. kamenné klenby – dodavatel Vlastislav Hofman S.I.R.). Kamenické firmy se zúčastnily i výstavby dalších přihlášených objektů; jako příklad uveďme společnost Mšenské pískovce s.r.o. a její podíl na skleníkovém areálu Fata Morgana v Praze-Troji či smuteční síni v Turnově, firmu Level ´92 s.r.o. Zlín a její účast na výše jmenované tramvajové trati Hlubočepy – Barrandov, nebo Top Granite s.r.o. Luštěnice a provozní areál firmy Würth, s.r.o. v Praze 10.

   Na prestižní a zavedenou soutěž Stavba roku navázala letos novinka – DOPRAVNÍ STAVBA ROKU, která si vzala za úkol seznamovat nejširší odbornou i laickou veřejnost s úrovní dopravních staveb a infrastruktury ve čtyřech kategoriích (pozemní komunikace, železniční koridory, vnitrozemské vodní cesty, tunelové stavby). V 1. kategorii zvítězila stavba R 35, úsek Slavonín – Přáslavice (viz též Stavba roku), ve 2. kategorii průjezd železničním uzlem Děčín a optimalizace trati Praha-Bubeneč – Kralupy nad Vltavou, ve čtvrté tunel na trati Kralupy nad Vltavou – Vraňany. Kámen se uplatnil i na dalších dopravních stavbách, např. na všech třech držitelích zvláštního uznání poroty (průchod valem Prašného mostu v Jelením příkopě v Praze, oprava Husova náměstí v Berouně a rekonstrukce velké plavební komory v Roudnici nad Labem).

   Ceny GRAND PRIX FOR ARCH 2004 za nejlepší exponát obdržely tentokrát firmy mimo obor: Minib s.r.o. Praha, Replast Produkt s.r.o. Plzeň, Timberland s.r.o. Zastávka u Brna, Pavel Bubela Libáň a Atrea s.r.o. Jablonec nad Nisou. Šéfredaktor časopisu KÁMEN měl čest předat ocenění ZLATÁ PEČEŤ FOR ARCH 2004 za nejlepší a nejprodávanější publikace z oblasti urbanismu, architektury, stavitelství, bydlení a interiéru na jedné straně a výstavby i stavební praxe na straně druhé. V 1. kategorii získala hlavní cenu bohatě vybavená publikace Technické památky zemí Visegrádské čtyřky (vydala ČKAIT – Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě). Čestná uznání obdržel soubor Stavební slohy (Francie, Itálie, Německo, Česko – nakladatelství Jan Vašut, s.r.o. Praha) a skvostná publikace P. Veverky, D. Dvořákové, P. Krajči a Z. Lukeše Slavné pražské vily, vydaná Uměleckou agenturou Foibos a Národním technickým muzeem Praha. Ve 2. kategorii praktických knih a příruček zvítězila přehledná a komplexní publikace A. Bradáče a J. Fialy Nemovitosti. Oceňování a právní vztahy (nakladatelství Linde Praha), čestná uznání dostaly knihy P. Drábka Moderní bydlení IV – Rodinný dům. Novostavba a rekonstrukce (Jaga Group) a P. Velfla a kol.: Stavíme a vybavujeme rodinný dům (Paradise Studio). Výtvarně dokonalé ceny Zlatá pečeť vytvořila dílna Galerie SKLO PETR.

   V rámci Mezinárodního finále 8. ročníku Soutěže učňů stavebních oborů (SUSO) se v oboru kameník-kamenosochař se ctí umístili tito účastníci: 1. místo – SOU stavební Levice/SR, Pavel Varga: Dítě a moře, kralický pískovec, 2. místo – Soukromá střední uměleckoprůmyslová škola Zámeček s.r.o., Plzeň, Marek Škubal: Rak, hořický pískovec, 3. místo – VOŠ, Gymn., SSŠ, SOU a OU Světlá nad Sázavou, Pavel Charypar, Lipnice: Indián, hořický pískovec, SOU stavební Levice/SR, Norbert Neuschl: Olgoj Chorchoj, kralický pískovec. Odbornou porotu u kamenických prací tvořili pánové Ing. Karel Dušek, Bohumil Chomout a Bohumil Pánek ze Svazu kameníků a kamenosochařů ČR.

   Jako spoluvystavovatelé v expozici Svazu kameníků a kamenosochařů ČR představily své výrobky firmy Granit Holec, spol. s r.o. Kroměříž, Kámen Hudčice s.r.o., Kámen Ostroměř s.r.o., První Kamenia CZ, s.r.o. Chrášťany, Delpra, spol. s r.o. Praha a Kamenolom Javorka s.r.o. Samostatně vystavovaly firmy Top Granite s.r.o. Luštěnice, Stone Trade s.r.o. Praha, Česká žula s.r.o. Strakonice, Kámen Engineering s.r.o. Hradec Králové, Stone Craft s.r.o. Vyškov, Quarella CZ s.r.o. Praha, Richter-Pizarras Vítkov, Medigran s.r.o. Plzeň, Imesta s.r.o. Dřevčice, MultiGranit s.r.o. Pardubice-Moravany, WildStone s.r.o. Praha, Vyškov, Mapei, s.r.o. Olomouc, Comming Plus a.s. Praha, MramorLand, s.r.o. Medzibrod/SR, Interstone, Sp. z.o.o. Andrychow/PL a samozřejmě i některé další.

   FOR ARCH 2005 se koná ve dnech 20. – 24. září tohoto roku.

                                                                                                                                  (ota)

 Kontakt:

ABF, a.s. – Veletržní správa

Václavské nám. 29, 111 21 Praha 1

Tel.: +420 222 891 111, 222 891 115

Fax: +420 222 891 199, 225 291 199

e-mail: veletrhy@abf.cz  

www.abf.cz, www.forarch.cz

 

 

 

Světlá nad Sázavou: SKLO A KÁMEN

 

Pozoruhodná výstava prací žáků a pedagogů tří škol

 

   Výstava výtvarných prací hořické, novoborské a světelské školy Sklo a kámen byla otevřena 18. října 2004 v Městské galerii ve Světlé nad Sázavou. Hlavním organizátorem byla VOŠ, Gymnázium, SSŠ a SOU Světlá nad Sázavou, která před časem vzala pod svá křídla i lipnické kamenické učiliště s více než padesátiletou tradicí. V tomto šest kilometrů vzdáleném pracovišti se dál vyučují kamenické obory a lze s uspokojením konstatovat, že počet zdejších žáků po určité stagnaci zase stoupá.

   Světelská škola, v jejíž velké zasedací síni se konalo slavnostní zahájení výstavy, úzce spolupracuje s místními sklárnami v čele se společností Sklo Bohemia a.s., kde nachází uplatnění řada absolventů. Výstava, nad níž převzala osobní záštitu náměstkyně ministryně školství Mgr. Alena Štěrbová, představila práce žáků i pedagogů zmíněných škol, především školy ve Světlé. Tato škola, jak zdůraznil její ředitel Ing. Jindřich Vodička, jako jediná v ČR spojuje sklářské, kamenické a nově i keramické obory – a proto příští výstavu (zase za dva roky) rozšíří i keramické exponáty.

   Při příležitosti vernisáže se v budově kamenického učiliště v Lipnici nad Sázavou konalo zasedání výboru Svazu kameníků a kamenosochařů ČR (18. 10. 2004). Šéfredaktor časopisu KÁMEN  Dr. Jiří Blahota při souběžném setkání s panem Anilem Tanejou, ředitelem španělského časopisu o přírodním kameni LITOS, dohodl obrysy budoucí spolupráce s tímto periodikem, které vychází od roku 1992 ve španělštině a angličtině, poslední léta rovněž 1 x ročně v čínštině a arabštině. Po rozšíření EU o deset členských zemí počítají vydavatelé Litosu také s verzí pro střední Evropu, která bude prezentována nejspíš 2 x ročně anglicky a německy. Pro příští rok se uvažuje o dvou číslech v červnu a listopadu. Španělský zástupce projevil mimořádný zájem o historii i současnost hořické kamenické a sochařské školy, která v loňském roce oslavila pro něho neuvěřitelných 120 let svého trvání.

   Stojí za zmínku, že na základě hlasování členů výboru udělil Svaz kameníků a kamenosochařů čestné uznání lipnickým žákům kamenických oborů SOŠ za výstavní exponát – žulové gotické okno s profily o výšce 2 metry. Čestné uznání předali zástupci svazu týž den odpoledne na slavnostní vernisáži výstavy Sklo a kámen – spolu s řadou dalších předávajících a dalších ocenění škol, města, sponzorů apod.

   K úspěchu výstavy bezesporu přispěl i téměř osmdesátistránkový výpravný katalog solidní úrovně, který rozhodně nezůstal pozadu za uspořádáním expozice ani za samotnými exponáty, které – až na nepatrné výjimky – držely krok s profesionální tvorbou a byly by ozdobou každé velké, třeba i mezinárodní přehlídky sklářské, kamenické a kamenosochařské tvorby.

                                                                                                                                          (ota)

 

Kontakt:

VOŠ, Gymnázium, SSŠ, SOU a OU

Sázavská 547, 582 91 Světlá nad Sázavou

e-mail: škola@vossvetla.cz

www.vossvetla.cz   

 

 

 

Praha-Klánovice: Mimořádná valná hromada

 

   Salonek restaurace Beseda v Praze-Klánovicích hostil v sobotu 23. října 2004 mimořádnou valnou hromadu Svazu kameníků a kamenosochařů ČR, jejímiž hlavními úkoly bylo projednání a schválení nových stanov, upřesnění a schválení Směrnice pro placení příspěvků ve Svazu KaK a doplňovací volby na zbytek funkčního období, jejichž výsledkem bylo rozšíření výboru na 11 členů. Osvědčí-li se tento model (11 členů + zástupci škol), bude výbor pokračovat v tomto počtu i v budoucnu.

   Mezi novinky patří i prodloužení funkčního období výboru ze dvou- na tříleté a rozdělení odváděných finančních částek na 1/ roční členský příspěvek ve výši 1000,- resp. 500,- Kč, 2/ úhradu služeb poskytovaných Svazem (tato úhrada je narozdíl od první položky daňově uznatelná a započitatelná a její výše se řídí počtem zaměstnanců firmy). Mezi služby poskytované za úplatu Svazem KaK patří především zaklíčovaný přístup do internetové databáze se závažnými informacemi profesního charakteru, dále technická normalizace, odborné semináře a výstavy, tematické zájezdy, vydávání Zpravodaje, vydávání odborných publikací apod. K čerpání těchto služeb se váže uzavření Smouvy o poskytnutí služeb členovi Svazu kameníků a kamenosochařů ČR.

   Novými členy výboru S KaK byli zvoleni pánové Dipl. Ing. Zdeněk Knedla (Granit Lipnice s.r.o.), Luboš Prchal (Kaspe a.s.) a Miroslav Smetana (Kamenosochařství Smetana s.r.o.).

                                                                                                                                       (red)

 

Kontakt:

Svaz kameníků a kamenoschařů ČR

V Jirchářích 2, 110 00 Praha 1

Tel./fax: +420 224 930 986

e-mail: mail@kamenici.cz

www.kamenici.cz  

 

 

DENKMAL LIPSKO 2004: Vítejte ve světě památek

 

   Evropa nastavila lipským veletrhem Denkmal 2004 příjemnější ze svých tváří. Na evropském veletrhu pro restaurování, památkovou péči a obnovu měst (27. – 30. 10. 2004), který bývá označován za největší evropské setkání památkově zaměřených odborníků, panovala konstruktivní atmosféra. Pod záštitou UNESCO se na něm představilo 430

vystavovatelů ze 13 evropských zemí s novými či inovovanými produkty, know-how, materiály, nástroji, postupy a technikami. Podle závěrečné rekapitulace navštívilo veletrh za čtyři dny konání 14 900 návštěvníků ze 39 zemí.

   Denkmal je opět veletrhem, který lidé mohou vnímat očima, vyjádřila se vedoucí veletržního projektu Ulrike Lange. Její slova dosvědčovaly časté ukázky ruční práce – opracování a výroby artefaktů z kovu, skla, dřeva, ale především z kamene. Kamene se týkaly i mnohé vystavené výrobky – konzervační prostředky a zpevňovače, nová lepidla, antigraffiti systémy s výrazně prodlouženou dobou účinnosti; s kamenem souvisely i mnohé doprovodné akce, např. seminář pro kameníky a kamenosochaře. Pódiová diskuse uživatelů a výrobců Ohleduplná sanace výrobků z přírodního kamene, kterou připravila Vysoká škola technická z Karlsruhe, probrala otázky čištění kamene včetně užití laseru, pískování a chemických postupů.

   V rámci veletrhu se konala 1. evropská konference o památkové péči a obnově měst, workshop k projektu EU Technologie městských sítí s představením pilotních projektů z Benátek, Lublaně a Lipska, prezentace projektu UNESCO Kulturní dědictví jako základ pro mezinárodní porozumění a interkulturní dialog, setkání s názvem Ochrana historických staveb ve státní památkové péči – nebo třeba exkurze architektů a restaurátorů do zrekonstruovaného lipského centra.

   Mezi více než sedmdesáti doprovodnými akcemi zaujímalo významné místo udělování cen – Zlatých medailí veletrhu Denkmal, Ceny Signal-Iduna, Ceny Hieronyma Lottera, památkových cen Lipské komory řemeslníků, Saských státních cen za stavební kulturu (udělovaly se poprvé) a rovněž Cen Bernharda Remmerse 2004.

 

Ceny B. Remmerse: Starý stavební fond uchovat a nový chránit

   V průběhu mezinárodního sympozia, zabývajícího se problematikou vnitřní barevné rovnováhy historických staveb (přednášející Prof. Dr. Gottfried Kiesow a Dr. Georg Hilbert) byla již potřetí udělena Cena Bernharda Remmerse za vynikající výkony v oblasti stavební památkové péče. Někdy bývá nazývána Oskarem v památkové péči. Za tým složený z investora, projektanta a řemeslníků cenu tentokrát převzala paní Charlotte Bonga-Tulleken jako zástupce těch, kteří se nejvíc zasloužili o sanaci kostela sv. Willibrorduse v nizozemském Vierakkeru. Téma semináře se přirozeně vztahovalo k udělené ceně – největší část sanace se týkala obnovy olověných výplní vitráží, doplnění poškozených partií omítky a především velkorysého restaurování polychromie; to se netýkalo jen omítek, ale i kamenných skulptur biblických chytrých a bláznivých panen.

   Přednášející Prof. Dr. Kiesow a Dr. Hilbert konstatovali, že 19. století zničilo mnohou originální barevnou výzdobu interiérů ve prospěch přírodního kamenného povrchu (maximálně v kontrastní kombinaci s bílou vápennou omítkou), takže barevné interiéry katedrál jsou dnes vzácnou výjimkou (Francie – např. Avignon, jižní Tyrolsko – např. Reichenau). Malířské výzdobě interiéru nebyl mimochodem nakloněn ani Michelangelo Buonarroti, který lamentoval, že mu vápno při výzdobě Sixtinské kaple poničilo obličej a dotčeně se tázal, jak k tomu on – sochař a architekt, který s malířstvím nechce mít nic společného – vlastně přijde. Posluchači se také dozvěděli, že rozsah poškození polychromie v holandském kostele byl víc než značný, že se barva odlupovala, byla extrémně vlhká a prosolená – a poškozená byla rovněž omítka pod ní. Přesto padlo na začátku prací důležité a zásadní rozhodnutí – udržet takové množství originální (původní) substance, jak je jen možné, přestože nová komplexní přemalba by byla jednodušší a levnější.

   Uvedená problematika není přírodnímu kameni nijak vzdálená; při konsolidaci podkladu pro výmalbu (a je lhostejné, zda je zvětralým podkladem přírodní kámen, anebo omítka) byly s úspěchem použity zpevňovače kamene ze stavebnicového systému Funcosil® KSE firmy Remmers.1

   Závěrem se vraťme na samý začátek semináře spojeného s udílením cen. Minutou ticha hned po zahájení uctili totiž jeho účastníci památku zakladatele firmy Bernharda Remmerse – toho, po němž jsou ceny za vynikající památkářské a restaurátorské počiny pojmenovány. Bernhard Remmers totiž na jaře 2004 zemřel. Požadavek uvedený v mezititulku byl jeho krédem.

   Příští lipský veletrh Denkmal se chystá na dny 25. – 28. 10. 2006.

                                                                                                                                            (blah)

 

 

Poznámka:

Stavebnicovým systémem Funcosil® KSE firmy Remmers jsme se zabývali v těchto předcházejících číslech: KÁMEN  6, 2000, č. 2, KÁMEN 6, 2000, č. 3, KÁMEN 8, 2002, č. 1, KÁMEN 10, 2004, č. 1 a KÁMEN 10, 2004, č. 2.    

 

Kontakt:

Leipziger Messe GmbH

Messe-Allee 1, D-04356 Leipzig

Postfach 10 07 20, D-04007 Leipzig

Tel.: (0341) 6780, fax: (0341) 6 78 87 62

www.leipziger-messe.de, www.denkmal-leipzig.de

 

TĚŽEBNÍ UNIE ČLENEM EUROMINES A NA NOVÉ ADRESE

 

   Jak už jsme se zmínili v minulém čísle, Těžební unie se stala loni novým členem EUROMINES – Evropské asociace pro těžební průmysl, rudy a minerální suroviny. Stalo se tak 18. května 2004 na valné hromadě asociace v irském Dublinu. Těžební unii se tak dostane možnost podílet se na vytváření nové legislativy a hájení zájmů našich těžařů v Evropské unii. Víc se lze dozvědět na internetových stránkách Těžební unie v sekci Aktuality (viz Kontakt), případně na stránkách asociace www.euromines.be.

   Na veletrhu EXPO Mokrá 2004, o němž jsme referovali v minulém čísle, uzavřely Těžební unie, Slovenské združenie výrobcov kameniva a polský Związek Pracodawców Górnictwa i Przetwórstwa Surowców Mineralnych tzv. Deklaraci společných zájmů, která logicky navázala na předchozí dlouholeté profesní kontakty a vzájemnou spolupráci.  

   Těžební unie současně změnila sídlo a z Příkopu se přestěhovala na novou adresu do Brna-Lesné. Také ji najdete v následujícím Kontaktu.

                                                                                                                                           (red)

 Kontakt:

Těžební unie

Slavíčkova 827/1a, 638 00 Brno-Lesná

Tel./fax: +420 545 193 411

e-mail: unie@tezebni-unie.cz

www.tezebni-unie.cz   

--------------

Představuje se nový ředitel SPŠ kamenické a sochařské Ing. Josef Moravec

VRÁTIL JSEM SE KE KAMENI

 

Od začátku nového školního roku působí ve funkci ředitele Střední průmyslové školy kamenické a sochařské v Hořicích v Podkrkonoší pan Ing. Josef Moravec. Ve druhé polovině listopadu jsme se za ním vypravili s prosbou o malý rozhovor. Věříme, že takové setkání na stránkách časopisu KÁMEN nebude poslední.

 

S určitým zpožděním, ale o to upřímněji Vám chceme pogratulovat a představit Vás našim čtenářům. Kdo jste, pane řediteli, odkud přicházíte a kam jdete?

Jmenuji se Josef Moravec. Po absolvování katedry spalovacích motorů na strojní fakultě Vysokého učení technického v Brně jsem v roce 1982 nastoupil do Transporty Chrudim, kde jsem konstruoval stroje pro dálkovou pásovou dopravu v dolech, poté i stroje pro zpracování hornin. Později jsem nastoupil do výroby, řídil zakázky technického rozvoje a důkladně poznal provoz na dolech. Praktické znalosti jsem si rozšířil dvouletým studiem oboru stroje a zařízení pro povrchovou těžbu na Vysoké škole báňské v Ostravě. Tam jsem se důkladněji seznámil s geologií a klasickou lomařinou. Po revoluci jsem byl požádán, abych se věnoval pedagogice, což mi nebylo nijak proti srsti. Sedm let jsem působil jako ředitel střední školy a v polovině 90. let mimo jiné oprášil obor silničního stavitelství. S tím souviselo moje další studium v Ústavu pozemních komunikací při stavební fakultě VUT Brno. Natolik mne tam zaujala geotechnika, že jsem se v tomto oboru dál vzdělával u pana prof. Trávníčka… Od roku 1997 až do loňska jsem byl nejprve ředitelem školského úřadu a poté působil v Hradci Králové a v Pardubicích jako vedoucí oddělení všeobecného, odborného a speciálního školství. Jsem ale spíš tvůrčí typ a úřednická práce mne příliš neuspokojuje. Také proto jsem se přihlásil do konkursu na ředitele hořické školy. Vrátil jsem se ke kameni, který mne vždy fascinoval.

 

Co všechno hodláte udělat pro rozvoj – a koneckonců i pro prosté udržení – kamenického, kamenosochařského a těžařského oboru?

Jako analytik jsem zjistil, že u nás zanikla řada oborů, které vůbec zaniknout nemusely a uvědomil jsem si, že některé obory se při celospolečenských změnách těžko udržují. Pracovníků v oboru těžby a zpracování kamene je statisticky málo – a systémově musí být málo i podobně zaměřených škol. Pokud jde o umělecké obory, tak podle Gaussovy křivky se ročně vyskytne maximálně dvacet dětí, které jsou schopny v kamenosochařině uspět. Z toho všeho vyplývá, že škola zůstane malá a měla by stačit jedna v republice. Na druhé straně je nesporné, že přírodní kámen ve stavebnictví a architektuře znovu nabývá na významu a stejně tak v Evropě zaznamenávám obrovský nástup restaurátorských prací na kameni. Zahraniční delegace vyjadřují podiv nad existencí naší školy a zároveň vyjadřují ochotu okamžitě zaměstnat naše absolventy. I já osobně se budu snažit směřovat školu do Evropy a současně udržet know-how, které se zde podařilo shromáždit za uplynulých 120 let.

 

Kdo budou Vaši strategičtí partneři pro jednání s úřady?

Pro mne je partnerem každý zaměstnavatel. Odborné školství znám dobře a musím konstatovat, že hořická škola vyniká řadou mecenášů a sponzorů, které zainteresoval můj předchůdce. A za to mu patří poděkování. Já se tuto řadu snažím rozšířit směrem k silničnímu stavitelství, které má rovněž vlastní lomy. Sbírám názory, navazuji kontakty… Sofistikovanou stránkou téhož je integrovaný systém typových pozic, který v ČR zatím mnoho lidí nepoužívá. Nově vzniklé kraje musí mít svoji koncepci vzdělávání a já zase musím dokázat a prosadit, že naše obory do této koncepce patří. Kraj pak bude tuto školu nabízet dalším krajům, jak tomu ostatně bylo vždy. Zatím to vypadá, že nové kraje budou chtít školy podobného typu s celostátní působností udržet i do budoucna.

 

Toto je pouze minirozhovor a na nějaké podstatnější rozvinutí Vašich představ  a plánů v něm není místo. Nechtěl byste slíbit čtenářům KAMENE článek do některého z příštích čísel a naznačit zároveň jeho obsah?

Součástí prezentace školy je publikování názorů jejího vedení, takže takový článek patří k mým pracovním povinnostem. Chce to však trochu času na přípravu. Jde o to, že školský zákon předpokládá vznik rámcových a školních vzdělávacích programů. Na to se teď čeká, avšak komentoval bych to shakespearovským mnoho povyku pro nic. Jinými slovy, tolik převratného se nejspíš nestane. Jeden z našich oborů – těžba a zpracování kamene – prochází však určitou rekonstrukcí v závislosti na změně technologií i samotného obsahu činnosti. Až bude přechod dokončen a schválen, rád budu publikovat článek o postavení tohoto unikátního oboru v ČR a o jeho dopadu na zaměstnanost. Budu potřebovat spoustu dat z Českého statistického úřadu i odjinud. Čeká mne hodně práce, ale já se na ni těším.

 

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů.

                                                                                                         Připravil Jiří Blahota

 Kontakt:

SPŠ kamenická a sochařská, SOU kamenické

Husova 675, 508 01 Hořice v Podkrkonoší

Tel.: +420 493 623 226, fax: +420 493 623 177

e-mail: info@spsks.cz

www.spsks.cz

 ---------------

BĚLIDLO: GALERIE, KAVÁRNA, INTERNET

 V podvečer 12. října 2004 byla otevřena nová pražská soukromá galerie a kavárna BĚLIDLO. O měsíc později, přesněji 18. listopadu, se tam za velkého zájmu publika uváděla do života (chcete-li, křtila) reprezentativní publikace Na kopci v Hrachovci, kterou vydala a vytiskla Nová tiskárna Pelhřimov a která nese podtitul Setkání se sochami Ivana Jilemnického (viz KÁMEN  10, 2004, č. 3, s. 94). Využili jsme téhle příležitosti a požádali o pár slov spolumajitelku galerie a kavárny BĚLIDLO, akademickou sochařku Marii Šeborovou.

 

Co si může čtenář představit pod pojmem Bělidlo?

Bělidlo je především galerie, zaměřená na sochařskou a medailérskou tvorbu, ale také kavárnička a místo s internetovým připojením. Návštěvníci zde najdou množství výstavních katalogů a odborných časopisů o výtvarném umění, architektuře a designu.

 

Chtěl jsem se zeptat, jak hodláte vstoupit do pražského uměleckého a společenského života, ale vy už jste mi na to vlastně odpověděla. Počítáte tedy s pravidelně obměňovanými výstavami?

Zahájili jsme sice kolektivní výstavou, o níž ještě bude řeč, ale prioritou galerie budou hlavně autorské výstavy. Z devadesáti procent chceme představovat sochaře a  medailéry, dveře ale nezůstanou zavřené ani dalším umělcům.

 

Jak to všechno vzniklo?

S bláznivým nápadem otevřít si soukromou galerii jsme si s manželem pohrávali několik let, ale k reálnému naplnění této vize došlo až nyní. Mezitím jsem spoluzaložila sochařské sdružení SCULPTURA. Sdružení po dobu své tříleté existence zorganizovalo a zrealizovalo tři sochařská sympozia s mezinárodní účastí v opukovém lomu v Přední Kopanině a podílelo se i na jiných uměleckých projektech. V letošním roce se členové sdružení rozhodli pro ukončení činnosti občanského sdružení. SCULPTURA ve formě občanského sdružení tedy  zanikla, ale existuje i nadále – jako volné a nezávislé seskupení nejen sochařů.

První výstava – kolektivní expozice OPUKA – se tedy tak trochu stala nostalgickou vzpomínkou na genius loci opukového lomu Přední Kopanina. Krásný materiálopuka byl rovněž vodítkem při výběru autorů. Jednalo se o průřez generacemi od úplně nejmladších až po nestora českých sochařů pracujících v kameni, pana Miloslava Chlupáče.

 

Na co se můžeme těšit v horizontu pěti, šesti měsíců – dejme tomu do prázdnin?

Výstavní plán na rok 2005 je téměř naplněný. Doufám, že se podaří uskutečnit cyklus diskusních setkání se známými i méně známými sochaři a medailéry.  Ráda se také zmíním o dvouměsíční prázdninové výstavě, která bude úzce svázaná s hředelskou opukou a tamními sympozii. Na přípravě této expozice se mimo jiných podílí pan Ladislav Peller, majitel firmy SPONGILIT PP s.r.o. – sponzor a hostitel opukových sympozií v Hředlích. Na této kolektivní výstavě uvidí návštěvníci BĚLIDLA převážně komorní exponáty.

 

Napovězme čtenářům, že vaše BĚLIDLO se na rozdíl od toho babiččina nachází na dohled od Palackého mostu přes Vltavu, minutu chůze od stanice metra Anděl, půl minuty od stanice tramvají Zborovská.  O posezení, počtení a pokoukání už byla řeč. Co dalšího můžete nabídnout?

Prostor s malými kavárenskými stolky a dvaceti místy k sezení, přičemž počet židlí i stolků lze podle potřeby rozšířit, je ideální pro různé akce kulturního charakteru. Mám na mysli prezentace knih jako byla ta dnešní, autorská čtení, přednášky, diskusní večery, ale i privátní akce – firemní jednání, školení, soukromé oslavy atd.

 

A jak má BĚLIDLO otevřeno?

Od pondělí do pátku od 9,00 do 21,00, v sobotu je zavřeno a v neděli nás můžete navštívit od 14,00 do 18,00.

 

Děkuji za odpovědi a přeji hodně úspěchů.

 

                                                                                                                Připravil Jiří Blahota 

Kontakt:

BĚLIDLO – galerie, kavárna, internet

Na Bělidle 1, 150 00 Praha 5 – Smíchov

Tel.: +420 257 326 780, mob.: +420 603 827 495

e-mail: galerie@sebor.net, kavarna@sebor.net

www.sebor.net

-----------------

 

Kolokvium o oravské kamenné plastice na slovensko-polském pomezí

 

   Ve dnech 7.-9. září 2004 se uskutečnilo kolokvium několika málo odborníků (restaurátoři, etnografové, historik, historičky umění a architekt), které si vytklo za cíl soustředit dosavadní poznatky o vzniku, funkcích a cestách formování exteriérových plastik v horském prostředí slovenské a polské části Oravy a stanovení cest k jejich záchraně. Tato díla vznikala od začátku 18. stol. v důsledku dovršující se fáze rekatolizačního procesu (jeho hlavní etapa tam probíhala ve 2. polovině 17. stol.) v prostředí mimořádného ekonomického rozvoje plátenictví. Sloužila svým investorům k demonstraci jejich sociální prestiže. Další výhodnou podmínkou byla snadná dostupnost flyšového magurského pískovce a přítomnost uměleckého řemesla v souvislosti s četnými stavbami kamenných kostelů a s vytvářením jejich zařízení včetně barokních oltářů. Nejprve ve zbohatlých plátenických vesnicích vznikaly kamenné sloupy se sochami a reliéfy, hlavní kříže nových hřbitovů (zejména po morové epidemii 1739-1742). Ve formě se projevovaly slohové impulsy baroka, rokoka a klasicismu (někde i s příměsí empirového dekoru), avšak se zjednodušením tvarů. Zejména nízké reliéfy na dříku a někdy i na patě sloupů prozrazují, že jejich předlohou byla knižní grafika. Od 2. poloviny 18. stol. do začátku 19. stol. je cítit rokokový impuls jemné plastické drobnokresby a od konce 18. stol. se tvorba koncentrovala do již známé dílny v Oravském Bielém Potoku. Z ní vyšli sochaři Juraj a Alexander Belopotočtí, kteří se zapsali do dějin slovenského umění. Dílna byla velmi výkonná zejména v 19. stol. V oravské oblasti můžeme rozlišit 52 námětů, některé v několika kompozičních variantách. Je předpoklad, že z oravského prostředí vzešlo více než 500 kamenných sloupů a křížů se sochami a reliéfy. Mnohé vesnice se staly malými galeriemi (například Zuberec jich má ve svém katastru 16. V 60. letech 20. stol. se ve slovenských obcích zabývala dokumentací kamenné plastiky Oravská galéria Dolný Kubín a pořídila faximile 86 reliéfů, z nichž většinu vystavuje v lapidáriu na Slanickém ostrově Oravské přehrady.

   Účastníci kolokvia přinesli výsledky svých výzkumů publikovaných i v rukopisech (soupisy 284 objektů v terénu, faksimilí ve sbírkách a expozicích galerie, nedořešené problémy a neověřené hypotézy apod.), ale i dokumentaci restaurování na polském území apod. Na obou stranách státní hranice si prohlédli 38 objektů ve 20 vesnicích (na polské straně restaurovaných a na slovenské většinou devastovaných neošetřováním nebo nevhodnými nátěry) a v lapidáriu na Slanickém ostrově mohli srovnat současný stav nejhodnotnějších děl s jejich téměř nepoškozeným stavem z druhé poloviny 60. let. Obě exkurze byly ukončeny jednáním v muzeích v přírodě, v Zubrzycy Górnej a v Zuberci-Brestové, tedy v prostředích, v jakých uvedená díla plnila svoji funkci. Výsledkem kolokvia je vzájemná dohoda o vytvoření dokumentačních center v Krajském památkovém úřadu v Žilině a v Muzeu Orawskem v Zubrzycy Górnej, o vzájemné výměně informací a doplňování soupisu kamenných děl, jejich postupné katalogizaci a stanovení pořadí pro restaurátorské zásahy, o vytvoření genealogie rodu vlastníků belopotocké dílny, o vytvoření zásad pro údržbu se zdůrazněním zásahů, které kámen nejvíce ohrožují. Tyto zásady a návody se budou poskytovat vlastníkům uvedených objektů a v září 2005 ve spolupráci s polskými kolegy bude v Múzeu oravskej dediny otevřena výstava o restaurování kamenných plastik v polských vesnicích. Bude jí využito k setkání představitelů vybraných obcí s jejich instruktáží záchranného postupu. Lze se těšit, že se zájem o záchranu tohoto vzácného fenomenu přesune ze soukromých iniciativ ke kompetentním profesionálním institucím.

Jiří Langer          

----------------------

Žulový monolit v Olomouci 

   V Olomouci před Právnickou fakultou Univerzity Palackého byl 17. listopadu 2004 odhalen pomník Bojovníkům za svobodu a demokracii. Má připomenout účastníky všech tří odbojů za obou světových válek a v letech 1948-1989, které společně symbolizuje právě datum 17. listopadu. Svobodu vyjadřuje křivka ptačích křídel, odlitá z kovu a osazená na vysokém kamenném hranolu. Kompozice byla původně určená pro soutěž v letech 1989-1990, která se neuskutečnila; jako autor jsem si pro sebe vyrobil pouze výstavní exponáty v menším měřítku.

   Výtvarný nápad nutně doprovází otázka: Dá se to realizovat? Ve hře je rovněž místo osazení a vztah díla k okolní architektuře. Pomocí iluzivních maket (rám, větev, žebřík) jsem dospěl k přiměřené velikosti. Pak jsem musel zjistit, kde lze vylomit hranol o výšce 5,5 metru. Tak jsem dospěl až do žulového lomu Vápenice u Sedlčan, který náleží společnosti Česká žula s.r.o. Strakonice. Zde vytěžený blok pro obelisk stojící pod Emauzy v Praze pochází ze stejné vrstvy, jako pozdější blok pro Olomouc.

   Vylomení bloku nebylo bez problémů, především hrozilo podlomení. Užití rovnoběžných vrtů a cevamitu vedlo ke snížení tohoto rizika, ale zároveň ke zvýšení nákladů. Při povrchové úpravě kamene šlo o rustikální výraz – v protikladu k vyleštěnému kovu. Dvě rovnoběžné strany byly rovnoběžně špicovány pomocí pneumatického nářadí. Zadní strana se špicováním pozpátku, které zlikviduje většinu stop po špičáku, přiblížila k přírodnímu povrchu. Oživily se tak postupy, které se v době převažujícího strojového zpracování pomalu vytrácejí.

   Za zmínku stojí i to, že statikové nevěří po staletí užívaným praktikám. Hranol byl osazen na čtyři olověné destičky v rozích podstavy a na cement. Musel být opatřen nerezovým čepem, což samozřejmě při šestnácti tunách jeho váhy a podstavě 1 x 1 metr bylo zbytečné. Oprávněně se statikou mělo naopak co dělat osazení kovové vlnovky jedním koncem a na roh hranolu. Původně jsem chtěl prodloužit její spodní konec o čep, který měl být zavrtán v rohu svrchní plochy, ale musel jsem od toho ustoupit. Při náporu silného větru by čep mohl roh odlomit; to by mohla podpořit případná skrytá trhlina v kameni.

   Problém byl nakonec vyřešen nerezovou deskou, osazenou úhlopříčně a kotvenou v rozích čepy s maticemi. Odlitek k ní byl excentricky přišroubován a přivařen – a mohl se tak ocitnout v bezprostřední blízkosti rohu hranolu. Čepy jsou tak namáhány tahem. Samozřejmě záleží na kvalitě tmelu (Akepox) a na souvislém vyplnění otvorů. Dosedací plocha byla srovnána a deska byla pro jistotu osazena na montážní pěnu, aby se pod ni nedostala voda.

   Lákavé by bylo popisovat transport obelisku a jeho vztyčení, především organizačně náročné. Při manipulaci bylo třeba chránit hrany a zabezpečit hranol před rozlomením. Jsou to však věci mnohokrát popsané, zatímco já jako autor pomníku jsem chtěl čtenáře informovat jen o několika zajímavostech.

                                                                                                                     Bohumil Teplý

--------------------

VENIA 2004: Pro věci vzdálené i blízké

 

   Pod mottem uvedeným v titulku se na brněnském Výstavišti konal od 25. do 27. listopadu šestý mezinárodní veletrh pohřebnictví VENIA 2004. Venia je v překladu smíření a v tomto smyslu se pořadatel – společnost Veletrhy Brno, a.s. – pokusil naznačit smíření v oblasti celé civilizační kultury. Viděli jsme v té souvislosti nadmíru zajímavé ukázky pohřbívání v našem regionu, ale i pohřbívání židovského a islámského, což je v dnešní neklidné době čin hodný zaznamenání. Ve spolupráci s Židovskou obcí Brno vznikla jedna z ústředních expozic, představující několikatisíciletou tradici židovského pohřebnictví. Islámských pohřebních rituálů se zase týkal jeden z doprovodných programů – přednáška Ing. Lazhara Maamriho Islámské nadace v Praze.

   Druhá ústřední expozice, nazvaná Memento mori, vznikla ze sbírek Muzea Šumavy v Sušici a Kašperských Horách, ze sbírek římskokatolické církve i z exponátů soukromých sběratelů. Byla věnovaná historii pohřbívání po obou stranách šumavského hraničního hřebenu a patřila k tomu nejzajímavějšímu, co bylo možné na VENII vidět.

   K příjemnému, kulturnímu a smířlivému vyznění veletrhu přispěly i ukázky práce živých pro mrtvé – vázání kytic, odlévání svíček, a také tradiční vystoupení učňů lipnického kamenického střediska (VOŠ, Gymnázium, SSŠ, SOU a OU Světlá nad Sázavou).

   Tradičně se veletrhu zúčastnil (spolu s několika spoluvystavovateli) i Svaz kameníků a kamenosochařů ČR, zastoupený paní Lidmilou Čtrnáctou, samostatně pak třeba Metal Granit spol. s r.o. Letovice s přehlídkou rotačních předmětů z přírodního kamene – váz, mís, luceren a uren.

   Veletrh přechází na tříletý cyklus, takže příští VENIA se bude konat na brněnském Výstavišti od 11. do 13. května 2007.

                                                                                                                                    (blah)

 

Kontakt:

Veletrhy Brno, a.s.                                                          Svaz kameníků a kamenosochařů ČR

Výstaviště 1, 647 00 Brno                                               V Jirchářích 2, 110 00 Praha 1

Tel.: +420 541 152 834, fax: +420 541 153 068             Tel./fax:  +420 224 930 986

e-mail: venia@bvv.cz                                                      e-mail: mail@kamenici.cz

www.venia.cz                                                                   www.kamenici.cz

----------------------

starší mozaiky

 

 

[homepage] [časopis] [vzorník] [redakce]

Info: panota@mbox.vol.cz, © Kámen 2001 - 2007