Kámenrevuekamen.cz         homepage    časopis    vzorník    redakce

 Exkluzivní časopis pro všechny přátele kamene   

 

 

MOZAIKA 1/09

 ZA VLADIMÍREM PRECLÍKEM

 

Sochař, malíř a spisovatel Vladimír Preclík, muž spjatý s podkrkonošskými Hořicemi, jejich sochařskou školou i sochařskými sympozii, jejichž obdivuhodné výsledky najdeme na vrchu Godhard, zemřel po delší nemoci 3. dubna 2008. Narodil se 23. května 1929 v Hradci Králové, kde se dva roky učil řezbářství a pozlacovačství, aby poté – v letech 1946-50 – navštěvoval sochařskou a kamenickou školu v Hořicích.

   V letech 1950-55 pokračuje ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde absolvuje ve speciální škole pro kámen a dřevo prof. Josefa Wagnera. Kámen a dřevo se stávají jeho osudem, mezi oba tyto skulptivní přírodní materiály dělí později svoji tvůrčí invenci. My si ho pamatujeme především jako iniciátora slavných hořických mezinárodních sympozií, kde sám v letech 1966 a 1969 vysekal monumentální skulptury z hořického pískovce. Rád se do Hořic vracel, své studenty vodil na cvičení do lomu sv. Josefa a několik let zasedal v poradním sboru hořické školy. Sochař stál rovněž u zrodu dalšího obdivuhodného projektu z hořického pískovce – Křížové cesty u Kuksu, o jejímž odhalení loni na podzim si můžete přečíst na jiném místě.

   Podívejme se na konci malé vzpomínky, jak Vladimír Preclík psal před lety o jednom slavném sochaři a jeho vztahu k pískovci, který byl pro Preclíka sochařským materiálem nad jiné milým: Matyáš Braun vytěžil z pískovce maximum, pochopil ho a na rozdíl od svých mnohých předchůdců s ním nepracoval jako s mramorem. Někdo namítne, že práce s kamenem je přece vždycky stejná: majzlík, kladivo a síla. Možná, pojmeme-li ji jako jednotku lidské síly měřenou hodinovou mzdou. Jinak nutno připustit, že práce v různých kamenech vyžaduje jiné přístupy, a dokonce i jiné nářadí. Jsou kameny, které se opracovávají sekerami. A jsou další, které vyžadují vidiové břity dlát. Nebudeme podezřívat Brauna, že přišel, viděl a zvítězil bez předchozího kamenického vandru. Braun pracoval jako mladý sochař v Itálii a mramor jistě osahal důkladně, přesto záhy, když přešel v Čechách na pískovec, dokázal se od mramoru rychle odpoutat.¹

                                                                                                                                           (ota)

Poznámka:

¹ Viz Preclík, Vladimír – 1989: Tiše se přemisťovati. Kruh, Hradec Králové.

 

 

 

HOŘICKÁ ŠKOLA V ITALSKÉ CARRAŘE

 

Ve dnech 28. května – 2. června 2008 se uskutečnil veletrh kamene v italské Carraře. Svaz kameníků a kamenosochařů ČR se rozhodl prezentovat na této prestižní akci kamenické školství naší země, tedy Střední průmyslovou školu kamenickou a sochařskou v Hořicích a Akademii ve Světlé nad Sázavou. Cílem bylo ukázat návštěvníkům klasické kamenické a sochařské technologie v kameni, který je pro obě školy typický. U hořické školy je to pískovec z Podhorního Újezdu, u Akademie ve Světlé lipnická žula s tématem gotický prvek.

   Vedení svazu dohodlo s generálním ředitelem výstaviště příznivější cenu za výstavní plochu, kterou bych se nebál nazvat dumpingovou – a rovněž exkluzivní umístění stánku u brány, kudy přichází nejvíc návštěvníků – od moře. Vedle financování akce svazem přispělo ministerstvo pro místní rozvoj částkou 120.000,- Kč a školám přispěly kraj Vysočina a Královéhradecký kraj po 90.000,-Kč. Tyto finance představovaly asi 40 % nákladů. Osobně považuji výsledek prezentace školství ČR za vynikající.

   Co vlastně obě školy ukázaly Evropě i celému světu? Byla to především schopnost klasické ruční práce. Nikdo jiný nic podobného nepředváděl a tak se naplnila slova hlavního strůjce projektu Ing. Karla Duška: Budou koukat. A opravdu koukali. U stánku se zastavovala především spousta italských návštěvníků. Zajímala je nejen práce našich žáků, ale také kámen. Řada tamních kameníků, kteří celý život sekají mramor, si půjčila nářadí a vyzkoušela svoji zručnost.

   Zajímavou kategorií byli žáci a studenti uměleckých škol. Největší skupinou byli žáci a pedagogové z Plzně. Z Itálie to byli hlavně vysokoškoláci a mezi nimi čeští stážisté z Akademie výtvarných umění. Pokud je člověk obklopen po několik dní kakofonií několika jazyků, ocení ve vratech vstupní brány češtinu: Jé, pan Tichý! Nápad vzít na dlouhou cestu našeho významného a letitého pedagoga Ing. Erika Tichého se ukázal nesmírně prozřetelný; zastavovala se u nás totiž spousta jeho přátel.

   Školy se mj. prezentovaly několika panely fotografií. Naše škola pro účely výstavy nalezla v národním archivu předlohu zřizovací listiny z roku 1884, psanou kurentem, a řadu výkresů gotických prvků.

   Nedaleko stánku pracoval robot, který v pěti stupních volnosti obráběl diamantovým nástrojem kopii sochy, naskenované ve 3D. Špičková technologie, u které jsem strávil asi dvě hodiny, protože jsem se kdysi něčím podobným zabýval. Pokud technologie pronikne do střední Evropy, je dost pravděpodobné, že pracoviště pro výuku operátorů bude na naší škole, ale to bych prozrazoval reálné výsledky naší účasti. Spíš mě potěšilo, když jsem přesvědčil operátora, že hlavu fiály, kterou sekali naši žáci, tato technologie nezvládne celou. Lidská ruka od zápěstí je menší než hnací agregát diamantového nástroje a stroj má tedy rozměrové limity. Invence sochaře zůstává nedotčená i takovouto technologií, tolik pro uklidnění sochařů.

   Za školu musím ocenit, že zájem projevil i zřizovatel školy, Královéhradecký kraj. Veletrh navštívil radní Ing. Zdeněk Kraus, který má na starosti školství a kulturu. Stánek poctil svojí návštěvou italský sochař Almo Mazzoni, o kterém píšeme na jiném místě – a o kurs sochařství se zajímal i kanadský sochař Stephen Yettaw, který reprezentoval mezinárodní svaz mladých sochařů.

   Největší část financí, přidělených Královéhradeckým krajem, byla investována do čtyřjazyčného katalogu hořické školy, který bude použitelný i pro letošní veletrh v Norimberku.

   Závěrem se sluší poděkovat všem, kteří se o propagaci českých škol a umu českých rukou v Carraře zasloužili, ať už organizačně nebo obstaráním financí v šibeničním termínu. V podobných akcích bude dobré pokračovat i v budoucnu, což vyžaduje snahu získat finance v určitém předstihu. Snad nás čeká i jiný kontinent a jiné kultury. Přivezl jsem z Carrary katalogy sochařských děl z Indie a několika států Jižní Ameriky.

                                                                                                                       Josef Moravec

Kontakt:

SPŠ  kamenická a sochařská

Ing. Josef Moravec, ředitel

Husova 675, 508 01 Hořice

Tel.: +420 493 623 226, fax: +420 493 623 177

e-mail: info@spsks.cz

www.spsks.cz  

                       

 

 

 

 

ITALSKÝ SOCHAŘ V CARRAŘE

 

Prezentaci obou odborných škol z Hořic a Světlé v italské Carraře navštívila řada velmi zajímavých návštěvníků. V pátek těsně před zavírací dobou přišel k naší části stánku starší muž a tlumočnice Dana Ambrosini mu nabídla katalog školy. Pán jí nato položil několik otázek, týkajících se historie hořické školy. Ukázalo se, že neznámým mužem je jedenaosmdesátiletý italský sochař Almo Mazzoni.

   Sdělil nám, že v Československu pobýval v roce 1947, kdy pracoval ve zlínské cementárně. Z češtiny si toho moc nepamatoval. Jen maličkost: jedna dívka mu prý řekla, že je syčák. Chtěl po mně vysvětlení toho slova a přiznám se, že jsem se zastaralou nadávkou, která již vypadla z moderního slovníku, měl určité potíže a spíš jsem improvizoval. Pan Mazzoni se pak pochlubil, že si dopisoval s jedním českým sochařem, který mu kdysi věnoval jednu knihu. Nedokázal si však na místě vzpomenout, jakou.

   Druhý den darovanou publikaci skutečně přinesl. Byla to kniha Aloise Jilemnického Kámen jako událost, která téměř encyklopedicky vypráví o naší škole, její historii, pedagogickém sboru i slavných absolventech. Knihu nebylo možné koupit v knihkupectví, byla distribuována naší školou a její náklad nebyl velký. Ten, kdo ji italskému sochaři daroval, ji zcela jistě získal v hořické škole.

   Další diskuse o pískovci, škole, životě, sochařích a sochařině byla zcela v režii pana Ing. Erika Tichého, který zná mnohé sochaře osobně a dovede vyprávět o jejich osudech. Na rozloučenou jsem slíbil, že do Itálie odešleme knihu Ing. Tichého, vydanou ke 120. výročí vzniku hořické školy. Je dobře, že knihy vydané školou nebo jejím prostřednictvím nezůstávají jen v naší zemi.

                                                                                                                           Josef Moravec

 

 

 

 

Svaz kameníků a kamenosochařů ČR uvádí:

TAJEMSTVÍ ČESKÉHO KAMENE

 

   Na 19. mezinárodním stavebním veletrhu FOR ARCH 2008 byl slavnostně uveden do světa zhruba půlhodinový prezentační materiál Svazu kameníků a kamenosochařů ČR – filmový dokumentární pořad na DVD nosiči, nazvaný Tajemství českého kamene.

   Na slavnostní první promítnutí ve veletržním stánku S KaK dne 23. září 2008 byla pozvána řada hostů, mj. Ing.     Knor z MPO, Ing. arch. Jan Melichar z Obce architektů, Ing.    

    Šafařík-Pštrosz z Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví , Bohumila Krutilová ze Zkušebny kamene a kameniva Hořice, Ing. Jan Fibiger z Nadace ABF a další.

   Magnetem příjemného veletržního odpoledne se stala přítomnost houslového virtuóza Jaroslava Svěceného, který hostům předvedl hru jak na mramorových houslích Jana Řeřichy¹, tak (pro srovnání) na pravých stradivárkách z přelomu 17. a 18. století. Je nutné přiznat, že nástroj z italské houslařské rodiny Stradivariů zněl o poznání sytěji a hlasitěji než jeho novodobý konkurent, pokud však jde o dokonalý tvar a kvalitu technického provedení, mohly se Řeřichovy kamenné housle bez problémů poměřovat s věhlasným dřevěným pravzorem.

   Kámen nás provází od nepaměti a pro kameníky i sochaře, kteří mu vtělují život, krásu a nesmrtelnost, se stává osudem, zhruba takové je motto výjimečného filmu, který nás na DVD provází historií i přítomností přírodního kamene v českých zemích, jejich geologickými poměry a nejznámějšími jámovými i stěnovými lomy, ať už se v nich těží žula, pískovec, opuka, vápenec – nebo břidlice. Nechybějí ukázky těžby bloků (případně rubaniny pro výrobu štěrku) v lomech, stejně jako příklady následného zpracování kamenných bloků – dělení na desky, broušení, leštění, ručního opracování atd.

   Pořad oživují desítky a stovky fotografií, dokládajících historické i současné použití kamene v architektuře – v interiérech i exteriérech, obklady fasád nebo kuchyňskými deskami počínaje a třeba fontánami nebo krby konče. Je dobré, že v prezentačním pořadu zbylo místo na odborné školství, ať už se jedná o pověstnou hořickou kamenickou a sochařskou školu, nebo o kamenosochařské středisko v Lipnici, začleněné do školského zařízení ve Světlé nad Sázavou. Ke konci filmu dostává prostor i restaurování kamene, především v efektních záběrech restaurátorských prací na katedrále sv. Víta. V samém závěru se s diváky loučí známí umělci – houslista Jaroslav Svěcený a kytarista Štěpán Rak, oba s oživlými Řeřichovými nástroji z kamene v rukou.

   Vznik prezentačního materiálu podpořily dobrovolnými příspěvky finanční i hmotné povahy desítky českých, moravských a slezských firem z okruhu těžby, zpracování a ošetřování přírodního kamene. Ve filmu se použilo 254 fotografií, v ukázkách lomů a přírodních kamenů se v 5,5 minutách prolne 96 obrázků od 30 firem. Texty namluvili herci Dana Pichlová a Pavel Rimský, režisérem byl nejdříve Michal Herz, poté Milan Růžička. Odborným garantem filmu byl Svaz kameníků a kamenosochařů ČR, vyrobila jej společnost Midooffice v roce 2008, zásluhu na jeho vzniku má především neúnavná propagátorka a realizátorka projektu Michaela Dostalová.

   Zájemci o DVD v ceně 200,-Kč se mohou obrátit na Svaz kameníků a kamenosochařů ČR.

                                                                                                                                          (ota)

Poznámka:

¹ Viz KÁMEN 12, 2006, č. 2, s. 10.

 

Kontakt:

Svaz kameníků a kamenosochařů ČR                   Tel.: +420 224 930 986, +420 603 373 936

E. Krásnohorské 7, 110 00 Praha 1                       e-mail: mail@kamenici.cz

 

 

 

FOR ARCH 2008

 

   Pražský veletržní areál Letňany hostil ve dnech 23.-27. září 19. mezinárodní stavební veletrh FOR ARCH 2008, který se tentokrát mohl pochlubit největším počtem vystavovatelů za posledních pět let. Pro nás je důležité, že reprezentativním počtem se veletržního dění zúčastnily i firmy spjaté s přírodním nebo umělým kamenem.

   Zaznamenali jsme víc než dvacet firem, a společností, které těžba, výroba, zpracování či ošetřování kamene nenechává chladnými a dokonce se těmito bohulibými činnostmi živí. Tradičně se veletrhu zúčastnil Svaz kameníků a kamenosochařů ČR s prezentací obou odborných škol – v Hořicích i ve Světlé nad Sázavou, resp. v Lipnici. Kámen v názvu měly v té či oné formě vystavující společnosti Kámen Ostroměř s.r.o., Kámen Engineering s.r.o. Hradec Králové, Slezský kámen a.s. Jeseník a Kamenolom Javorka s.r.o. Lázně Bělohrad. V anglickém překladu zazněla naše mantra ve jménech vystavujících firem Stone Trade s.r.o. Praha, Stone Connection Czech s.r.o. Rožnov pod Radhoštěm, Stone Craft s.r.o. Vyškov, Technistone, a.s. Hradec Králové, Wild Stone Trading s.r.o. Slaný nebo Topstone s.r.o. Halenkov. vystavovaly i firmy Granit Holec, spol. s r.o. Kroměříž – Praha, Top Granite s.r.o. Luštěnice, Česká žula spol. s r.o. Strakonice, PB-Servis s.r.o. Praha-Uhříněves, Biro-D s.r.o. České Budějovice, Richter Pizarras Vítkov, Imesta spol. s r.o. Dřevčice/Dubá, Mapei spol. s r.o. Olomouc, Abrasiv, a.s. Mladá Boleslav a Miroslav Drozd Veselí nad Moravou. Zapomenout bychom neměli ani na Cech obkladačů ČR, o.s. a ČKAIT – Českou komoru autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Protože 14 z výše jmenovaných subjektů jste mohli najít pěkně pohromadě v hale č. 2, dá se říct, že hlas kamenické a kamenosochařské obce zazněl tentokrát v Praze silněji a důrazněji než kdy jindy. K úspěchům loňského ročníku lze přičíst i tradiční aktivní účast S KaK a obou českých odborných škol na finále Soutěže učňů stavebních oborů SUSO.

   Na galavečeru v multifunkčním areálu Eden byly vyhlášeny výsledky soutěže Architekt roku. Titul v kategorii realizovaná stavba obdržela Internátní škola Babice (ADR, s.r.o.), v kategorii studie Urbanistická studie Starý Dvůr, Źďár nad Sázavou (Atelier URBI, spol. s r.o.), v kategorii studentská práce Dům na Cejlu (Ing. arch. Michaela Dytrtová. Stejná práce dostala navíc Cenu Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, zatímco Dostavba Domu umění v Ostravě (Bc. Veronika Medková) obdržela Cenu rektora ČVUT. Cenu veřejnosti si vybojovala Ing. arch. Alena Martínková (Metroprojekt Praha a.s.) za stavbu Stanice metra Prosek, těsně následovaná Lofty Palmovka z ateliéru Masák & Partner, s.r.o. 

   Letošní (jubilejní) ročník veletrhu FOR ARCH pořádá společnost ABF, a.s. od 22. do 26. září 2009.

                                                                                                                                         (blah)

Kontakt:

ABF, a.s.

Václavské nám. 29, 111 21 Praha 1

Tel.: +420

e-mail:

www.abf.cz, www.forarch.cz

 

 

 

SKLO, KÁMEN, KERAMIKA 2008

 

V neveselém čase, kdy se kromě dešťových mračen vznášelo nad městem Světlá nad Sázavou nečekané uzavření místní sklárny Sklo Bohemia, byla zahájena dlouho připravovaná výstava zdejší Uměleckoprůmyslové akademie Sklo, kámen, keramika 2008. A protože právě kamenné objekty z Kamenonosochařského střediska SOŠ uměleckoprůmyslové tvořily její podstatnou část, nemohl na zahájení chybět ani časopis KÁMEN.

   Čtvrtý ročník populární výstavy, kterou 6. října 2008 otevřel ředitel školy Ing. Jindřich Vodička, představil práce studentů a pedagogů zdejší uměleckoprůmyslové školy, stejně jako výtvory partnerských škol z ČR, Slovenska a Rakouska. V rámci slavnostního setkání zástupců kraje, města, školy i hostů z celé republiky (včetně zástupců Svazu kameníků a kamenosochařů ČR), se uskutečnilo předání cen za nejlepší exponáty a ukončení I. mezinárodního sympozia tavené plastiky. Výsledky tohoto tvůrčího setkání byly k vidění v novém školním ateliéru. Premiéru si odbyla i žulová fontána na prostranství v areálu školy. Dodejme, že záštitu nad výstavou převzal kraj Vysočina.

   V sekci kámen, jejíž exponáty byly roztroušeny v exteriéru i interiéru, vzbudily pozornost návštěvníků školního areálu skulptury Dialog tvarů (Vendula Podhorská, Akademie Světlá, opuka), Tanečnice (Martin Žádník, Akademie Světlá, žula), Bohuslav Martinů (návrh ak. soch. Otakar Marcin, realizace Šimon Cibulka, Akademie Světlá, žula) – nebo Kopie busty (Michal Vinduška, SUPŠ sv. Anežky České v Českém Krumlově, pískovec), která byla oceněna Svazem kameníků a kamenosochařů ČR. Cenu přítomnému studentovi předal pan Bohumil Chomout.

                                                                                                                                       (ota)

Kontakt:

Akademie – VOŠ, Gymn. a SOŠUP

Sázavská 547, 582 91 Světlá n. Sázavou

sekretariát tel.: +420 569 452 441, +420 569 729 274

e-mail: skola@vossvetla.cz

www.vossvetla.cz  

 

 

 

ODMÍTNUTÍ NOVELY HORNÍHO A GEOLOGICKÉHO ZÁKONA

 

Těžební unie Brno svolala 23. října 2008 do Prahy tiskovou konferenci, na které zaznělo jednoznačné odmítnutí novely zákona č. 44/1988 Sb., tedy Zákona o ochraně a využití nerostného bohatství (tzv. Horního zákona) a č. 62/1988 Sb., tedy Zákona o geologických pracích. Novelu odmítli všichni zúčastnění – vedení Těžební unie, Těžařské komory, Silikátového svazu, Zaměstnavatelského svazu důlního a naftového průmyslu, České asociace ložiskových geologů, Odborového svazu pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu, Ministerstva průmyslu a obchodu a Českého báňského úřadu.

   Všichni přítomní se shodli, že navrhovaná novela, kterou označili jako tendenční, účelovou a neodborně zpracovanou, by znamenala vážné ohrožení povrchové i hlubinné těžby na našem území. Zde jsou hlavní argumenty proti přijetí této novely, která je typickým příkladem zneužití legislativního procesu k prosazení zájmu jedné názorové skupiny. Text, ze kterého citujeme, byl zástupcům médií předán na výše zmíněné tiskové konferenci.

1/ změna zákona je diskriminační pro těžební organizace, protože nově udává těžebním společnostem ve stanovené lhůtě zpracovat návrh na odpis zásob těžebních ložisek (v případě nesplnění pokuta do výše 20 milionů korun). Realizace vynucených odpisů by negativně ovlivnila podnikatelské plány, násilný zásah do hospodaření firmy může navíc vést k řadě soudních sporů včetně mezinárodních arbitráží. Miliardové náklady by přinesly i následné rekultivace, které by v takovém případě byly zcela na bedrech státu.

2/  změna zákona může mít pro řadu společností likvidační účinek, neboť zákon dává prostor pro jeho zneužívání. Podkladem pro rozhodnutí úředníků by byl pouze blíže nespecifikovaný obecný zájem ochrany životního prostředí. Zákon nedefinuje, jakým způsobem bude rozhodnuto, zda tento zájem převažuje nad zájmem na vytěžení zásob, průmyslového rozvoje regionu či energetickou bezpečností České republiky. Záleží pouze na subjektivním rozhodnutí úředníka. To vše může vést v konečném důsledku k vážnému ohrožení těžebního průmyslu v ČR. Do rukou úředníků je vkládána moc svévolně rozhodovat o činnosti podnikatelských subjektů. Novelou zákona jsou ohroženi i zaměstnanci těžebních společností, odborové svazy z těžebního odvětví i obce, které by přišly o řadu prostředků plynoucích do jejich rozpočtů z daní.

3/ změna zákona nevylepšuje současný stav, protože ani současná úprava báňských předpisů neumožňuje těžební organizaci provádět jakékoliv průzkumné a těžební práce na ložisku v případě, že místně příslušné municipality nebo občanská sdružení s těmito záměry nesouhlasí, a to bez jakéhokoliv racionálního důvodu. Ke schválení nové těžby je nutno absolvovat celý proces E.I.A., tedy studii dopadu těžební činnosti na životní prostředí, jež zaručuje transparentnost celého procesu. Změna zákona přesouvá pravomoc do rukou úředníků – pro jejich rozhodnutí není potřeba vyjádření specialistů z oboru, kteří jsou schopni kvalifikovaně posoudit obecný zájem.

4/ změna zákona přichází ve zcela nevhodnou dobu. Navrhované změny, které považujeme za diskriminační a ohrožující celý jeden sektor české ekonomiky, na který je navázána řada zcela zásadních průmyslových odvětví (stavební průmysl, zpracovatelský průmysl, energetika), přichází podle všeho zcela nevhodně ve chvíli, kdy se zejména státy EU zcela vážně zabývají otázkami posílení energetické bezpečnosti našeho kontinentu. Z diskusí v rámci EU jasně vyplývá, že energetickou a surovinovou bezpečnost členských států lze významně posílit zvyšováním role vlastního surovinového potenciálu – domácí těžby surovin, tedy snižováním už tak hrozivě vysoké dovozní závislosti.

   Co dodat? Navrhovaná novela prosazuje zcela bezohledně priority jedné jediné zájmové skupiny a doplatily by na ni tisíce a v konečných důsledcích miliony obyvatel této země. Její přípravu neměly možnost projednat odborné komise, navíc příprava zákona zcela ignorovala připomínky tripartity i dalších subjektů. Členové tripartity – zaměstnavatelé a odbory – vystoupili proti návrhu zcela jednotně, což je zcela ojedinělé a výjimečné. Návrh zákona navíc podle zveřejněných informací nebyl vytvořen příslušnými orgány ministerstva, ale nezávislou iniciativou, u níž existuje podezření na napojení na zájmové skupiny. Novela je navíc zcela nesmyslná. Zavřeme-li například třetinu kamenolomů, životnímu prostředí tím nijak nepomůžeme, naopak: potřeby hospodářství si vynutí tak masový dovoz kameniva a jeho přepravu na velké vzdálenosti, že se nám všem z toho protočí panenky. Jak také zaznělo na tiskové konferenci: Copak je ekologičtější přepravovat chybějící kamenivo sem a tam, než využívat místní zdroje? Vždyť dovoz surovin a jejich přemísťování je nejméně ekologické ze všeho. Racionálním řešením, přijatelným pro všechny zúčastněné subjekty, je tedy odložení projednávání novely zákona na dobu, kdy bude dosažen konsenzus mezi zájmovými skupinami, odborovými organizacemi a zástupci jednotlivých resortů. Podle informací z tiskové konference dosáhl soustředěný odpor první úspěch: první čtení novely zákonů bylo přesunuto na listopadový termín. Poslanci a senátoři se začínají podrobněji zajímat o danou problematiku, což také není k zahození.  

                                                                                                                                    (blah)

Kontakt:

Ing. Mgr. Petra Jandourková,

tisková mluvčí Těžební unie

Tel.: +420 545 193 411

gsm: +420 728 734 478

e-mail: jandourkova@tezebni-unie.cz

www.tezebni-unie.cz      

 

 

 

ZAHRANIČNÍ KONTAKTY HOŘICKÉ ŠKOLY

 

Hořická škola se zúčastnila veletrhu v Carraře, jak o tom píšeme na jiném místě, ale do Hořic naopak zavítaly delegace bulharských a chorvatských kolegů. První návštěva se uskutečnila v dubnu při příležitosti výstavy KÁMEN HOŘICE 2008, druhá pak koncem prázdnin. O obou vás chceme alespoň stručně informovat.

   Ve dnech 17.-18. dubna 2008 navštívili SPŠ kamenickou a sochařskou bulharští kolegové – akademický sochař Stefan Stefanov, ředitel kamenické umělecké školy v Kunině a Ing. Stoytcho Karaivanov, manažer firmy Pragakom s.r.o. Předmětem jednání byly praktické možnosti spolupráce mezi oběma školami. Na úvod bulharští přátelé obdrželi zvětšeninu fotografie, pořízené během návštěvy delegace této školy v Hořicích v roce 1964. Následná diskuse se týkala především vzdělávacích systémů obou zemí. Ukázalo se, že problémy transformace vzdělávacích soustav – tedy změna zřizovatelských kompetencí na neúnosně malé celky zemí, kopírování know-how a nedostatek žáků –  jsou obdobné.

   Návštěva jednala rovněž s ředitelem firmy Kámen Ostroměř s.r.o. a místopředsedou Svazu kameníků a kamenosochařů ČR Ing. Pavlem Bartákem o možnostech spolupráce. Během návštěvy byli hosté provedeni městem, lomem v Podhorním Újezdě i hořickou školou.

   Z jednání vyplynuly mj. tyto závěry: ředitel hořické školy prozkoumá možnosti získání finančních zdrojů pro navázání spolupráce podobné té, jaká existuje s polskou školou v Sandomerzi; školy si budou vyměňovat učebnice a publikace z oboru kamenosochařská tvorba a restaurování kamene; bulharská strana vyhledá informace o osudech dvou bulharských absolventů hořické školy z roku 1900; obě strany si vymění učební dokumenty uměleckých oborů a porovnají rámcové vzdělávací programy; v případě úspěšného navázání obchodních styků přes firmy sdružené ve Svazu KaK navštíví ředitel SPŠKS  školu v Kunině.

   Dne 27. srpna 2008 školu zase navštívila 34členná delegace kamenické školy z chorvatského ostrova Brač a města Pučišća v čele s ředitelem Ing. Tonči Vlahovićem. Škola zanedlouho oslaví kulaté výročí svého založení c. a k. monarchií; její vznik je podobný jako v případě hořické školy. První ředitel chorvatské školy byl dodán vídeňským dvorem. Jmenoval se Emil Rumla a narodil se 10. dubna 1887 v Březanech, okres Plzeň. Hořickou školu (oddělení pro kameníky) ukončil v roce 1906; jeho třídním učitelem byl František Blažek.

   Nemusím snad dodávat, že když jsem po odjezdu delegace našel jména tohoto našeho absolventa, odeslal jsem e-mailem do Chorvatska domácí úkol: zjistit jeho curriculum vitae. Bude to asi dost obtížné, protože chorvatský archiv byl během druhé světové války vypálen…

   Je dobré hledat stopy absolventů naší školy, kteří v tehdejší Evropě šířili vzdělanost a kulturu spolu s povědomím o přírodním kameni.

                                                                                                                   Josef Moravec

Kontakt:

SPŠ kamenická a sochařská

Ing. Josef Moravec, ředitel                                          Fax: +420 493 623 177

Husova 675, 508 01 Hořice                                          e-mail: info@spsks.cz

Tel.: +420 493 623 226                                                 www.spsks.cz

  

 

 

 

PODZIMNÍ VÝSTAVA VE FRANTIŠKÁNSKÉM KLÁŠTEŘE

 

Sympatické setkání výtvarníků hostil od září do října 2008 klášter františkánů u Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí v Praze.  Na úvod snad stačí vyjmenovat účastníky v pořadí, jak byli uvedeni na plakátech a pozvánkách: Hana Exnerová – sklo a keramika, Jiří Kouba – dřevo, Marcela Levinská – obrazy, Miroslav Liederhaus – kov a sklo, Jaroslav Urbánek – kámen. Tedy díla převážně prostorová, v odlišných materiálech i stylech, kontrastní, a přece propojená určitou příbuzností pohledu na svět a na tvorbu.

   Nás pochopitelně zajímá především poslední z abecedně uvedených výtvarníků, o němž jsme v časopise KÁMEN už psali: Jaroslav Urbánek. S potěšením můžeme konstatovat, že jeho tvorba se dál rozrůstá nejen co do intenzity (na výstavě jsme mohli opět zhlédnout  převážně nové a dosud nevystavené sochy), ale i do nových tvarových a materiálových variací s mnoha neotřelými nápady. Sochař stále častěji vytváří komorní objekty v křemenci, ale byla k vidění i směsice mramorů, diorit, pískovec a opuka.

   Poměrně zdařilé bylo uspořádání, kdy každému z vystavujících sochařů patřilo jedno křídlo čtvercového ambitu a divák mohl procházet, objevovat, porovnávat. I rozmístění děl v prostoru bylo působivé – a mimochodem i technicky náročné, zvlášť v případě kamenných soch. Trochu rušivá se zdála jen instalace jinak výborných obrazů Marcely Levinské na zdech celého ambitu, vytvářející dojem skrumáže, ne zcela sladěné s ostatními objekty – a především příliš zahuštěné; zde naplno platilo, že méně by znamenalo více. V době pořizování fotodokumentace ovšem nebyly všechny obrazy rozvěšené, a tak můžeme na připojené fotografii plněji vychutnat samotnou kolekci Urbánkových soch v meditativním prostředí ambitu.

   Jednalo se o příležitostnou akci, od níž sotva můžeme očekávat vznik nové tvůrčí skupiny nebo hnutí. Zřetelně se však představila šíře záběru i spřízněnost vystavujících výtvarníků střední generace. Dík patří i řádovým bratřím za umožnění prezentace soudobé tvorby v konfrontaci s jímavým historickým interiérem kláštera.

                                                                                                                                 Jiří Slouka

 

 

 

 

KAMIEŃ WROCŁAW 2008

 

Loni na podzim došlo i na naši návštěvu 18. mezinárodního veletrhu kamene a strojů pro kamenoprůmysl KAMIEŃ 2008, který se opět konal ve Wroclawi, i když se prý kvůli stísněným prostorám uvažuje o jeho přemístění do Poznaně.

   Jak se v článku před dvěma lety svěřila ze stejné cesty moje kolegyně Blanka Šreinová, už daleko před Wroclawí upoutají návštěvníka desítky kamenických dílen a skladů přírodního kamene, který se kupí po obou stranách silnice v podobě bloků, deskoviny a náhrobních pomníků. Není divu, vždyť na silniční tabuli se v těch místech skví nápis Strzegom a všude kolem se v mírně zvlněné krajině rozkládají největší žulové lomy v Polsku. A když pak konečně dorazíte do Wroclawi a u pokladny veletržního areálu narazíte na půl kilometru dlouhého hada návštěvníků, kteří trpělivě čekají, až se dostanou dovnitř, pochopíte, že se nacházíte v zemi, kde přírodní kámen má zkrátka větší slovo než u nás.

   Ve dnech 6.-9. listopadu 2008 se tady ve Wroclawi představily 253 firmy s kamenem úzce či volněji spřízněné, z nichž v abecedním pořádku uveďme pro představu alespoň některé: Antolini Luigi, Brachot Hermant Polska, Breton, Burkhardt, Caggiati, Diamant-Boart, Eastern Granit, Gestra CZ, Graniti Sergio Dalle Nogare, Ingemar Group, Interstone, Marmoelettromeccanica, Pellegrini, Promech, Ravelli, Stone Conection, Thibaut, Weha a Woetzel Natursteine.

   Naši zvláštní pozornost si zaslouží zdejší tradiční vystavovatel a reprezentant ČR, firma Gestra CZ, s.r.o z Tisu u Dobrušky, kterou dobře znají i čtenáři časopisu KÁMEN. Podrobnosti o jejích úspěšných štípačkách na kámen najdete ostatně i na stranách 00-00 tohoto čísla. Gestra má na veletrhu KAMIEŃ výjimečné postavení. Její rozměrný stánek (lépe řečeno stan) na jedné z mála volných ploch stísněného wroclawského výstaviště je od rána do večera obklopen houfem zájemců, kterým ředitel firmy pan Bohumil Vašíček trpělivě vysvětluje přednosti svých strojů.

   Výstavní hemžení v areálu soustředěném kolem impozantní, téměř stoleté Haly století (Hala Stulecia), která byla mimochodem prohlášena památkou UNESCO, bylo zpestřeno řadou doprovodných programů, např. seminářem Kámen a architektura – mezi tradicí a invencí, ale také výstavou pod širým nebem ve Swidnické ulici s názvem Kámen – přírodní bohatství Dolního Slezska.

   A ještě termín příštího veletrhu (stále ještě ve Wroclawi): 5.-8. listopadu 2009.

                                                                                                                                          (blah)

Kontakt:

Geoservice-Christi sp. t o.o.

ul. Pilsudsksiego 41/7, 50-032 Wroclaw, Polsko

Tel./fax: +48 71 343 21 04, +48 71 372 4419

e-mail: info@geoservice.pl, www.geoservice.pl

www.targikamien.pl

 

[homepage] [časopis] [vzorník] [redakce]

Info: panota@mbox.vol.cz, © Kámen 2001 - 2007