Kámenrevuekamen.cz homepage časopis vzorník redakce
Exkluzivní časopis pro všechny přátele kamene
KAMENICKÁ EXPOZICE VE SKUTČI
Dva tradiční obory Skutečska má ve vínku muzeum ve Skutči – výrobu obuvi a dobývání a zpracování kamene. Ne nadarmo je nově přejmenováno na Muzeum obuvi a kamene, i když je najdete na tradičním místě bývalého Městského muzea – kousek pod náměstím, v Rybičkově ulici 364. Nás samozřejmě zajímala kamenická část muzejní expozice, už proto, abychom ji srovnali s kamenickým muzeem v západošvédském Hunnebo¹ nebo s kamenickou expozicí ve Světlé nad Sázavou². Uveďme rovnou, že skutečské muzeum vyšlo z tohoto srovnání se ctí. Průvodci po expozici nám byli pan Libor Aksler, vedoucí muzea – a pan Hugo Maier, autor výstavního scénáře. Oběma samozřejmě dáme slovo.
Návštěvníci skutečského Muzea obuvi a kamene, kterých bylo mimochodem jen loni víc než šest tisíc, si nejprve prohlédnou expozici obuvnictví v nadzemních podlažích a potom zamíří do sklepních prostor, věnovaných kamenictví. Měli bychom ovšem dodat, že s těžbou a zpracováním kamene se setkají hned po vstupu do muzejního areálu – ve velkoryse pojaté venkovní expozici, o které ještě bude řeč.
Od opuky k žule
Vraťme se do rozměrné sklepní místnosti, které vévodí velkoplošná obrazovka, interaktivní zařízení a dlouhá řada výstavních panelů s nespočtem fotografií a zevrubných textů. Panely nabízejí výrazné titulky a unikátní historické fotografie, takže se každý rychle zorientuje a vybere si období či téma, které je mu nejbližší. Během prohlídky mají k dispozici dvacetiminutový film režiséra Hugo Habermanna z Nového Města nad Metují, který ke Skutečsku přilnul, má zde potápěčskou základnu a zdejší kraj dobře zná. Také na tomto filmu spolupracoval loni zesnulý Jiří Mrázek³. Jak zdůraznil Libor Aksler, na nedávné přehlídce muzejních filmů v Uherském Hradišti byl Habermannův film ohodnocen jako jeden z nejlepších, kterými byla přehlídka obeslána.
Návštěvníci, kteří chtějí respektovat chronologický vývoj, by měli začít s prohlídkou panelu přibližujícího těžbu opuky, která je v kraji nejstarší a přitom v nedalekém Přibylově stále živá. Další panely pak navazují těžbou žuly, která je (a hlavně byla) v tomto regionu rozšířená jako málokde jinde. Ovšem nejen historii těžby a zpracování kamene je věnovaná sklepní část expozice. Třetina panelů a vitrín patří geologii; mohla tak být zpřístupněná bohatá muzejní geologická sbírka, která do té doby nebyla vystavená. „Skutečsko je zajímavé tím, že na relativně malé ploše najdete téměř nepřeberné množství hornin a minerálů, takže se mu ne nadarmo říká geologická učebnice“, říká vedoucí muzea pan Aksler. „Však také udržujeme úzké kontakty s týmem, který připravuje Geopark Železné hory.“
Největší zájem návštěvníků prý vzbuzuje světelná mapa, která v trojúhelníku Skuteč – Nasavrky – Hlinsko ukazuje zhruba 90 nejdůležitějších lokalit, které těžily opuku, žulu nebo rohovec a byly v provozu od konce 19. století do roku a/ 1939, b/ 1959, c/ 1989 a d/ 2009. Čím novější datum zvolíte, tím světýlek ubývá a mapa tmavne. Přesto je sympatické, že některé provozy se udržely dodnes a navazují na slavnou tradici místní těžby a zpracování kamene.
Ze zákulisí nevšední expozice
Na okolnosti vzniku výstavního projektu jsem se zeptal pana Maiera: „Začátky sahají do roku 2003. Tehdy se tady utvořila pracovní skupina, usilující o zdokumentování bohaté historie zdejšího kamenoprůmyslu. Do přípravy jsem se dostal především díky kolegovi Mrázkovi, který mě sem zlákal a já se od roku 2004 pravidelně zúčastňoval zdejších pracovních schůzek4. Naší první větší akcí byla výstava fotografií, dokumentujících těžbu a zpracování zdejšího kamene, otevřená v létě roku 2006. Tehdy vlastně vznikla myšlenka vybudovat tady stálou expozici. Do věci se energicky zapojil starosta Skutče pan Pavel Novotný, který pomohl především finanční stránce věci prostřednictvím grantu EU i příspěvkem města. Tehdy byl akad. arch. Karel Lapka požádán o zpracování výtvarného a prostorového řešení výstavy a já o vypracování scénáře. Ten se samozřejmě během času upravoval a měnil, až vznikla expozice, otevřená na podzim roku 2009“.
Zajímalo nás, kdo všechno se financemi nebo exponáty podílel na její přípravě. „Největší podíl a zásluhu má město a jeho starosta, který zažádal o evropské peníze“, říká Libor Aksler. „Kdyby se to nepodařilo, byla by tu stále expozice ze začátku 80. let s prakticky nulovou návštěvností. Od kamenických firem Lom Matula Hlinsko, a.s., Granita s.r.o. Skuteč, Sates Čechy s.r.o. Telč, M-Silnice nebo Českomoravský štěrk, a.s. Mokrá jsme získali sponzorské dary, například některé exponáty, pomoc při instalaci a podobně.“
Měli bychom se zmínit i o tom, že k dispozici návštěvníkům jsou i archivní filmové snímky, které Muzeum obuvi a kamene získalo od Krátkého filmu Praha a.s. Patří mezi ně třeba unikátní film Kraj z kamene, natočený v 60. letech minulého století. A ještě jedna okolnost je důležitá; do expozice mají přímý bezbariérový přístup vozíčkáři.
Těžba kamene a výroba kostek v kostce
Na venkovní ploše skutečského muzea je pro návštěvníky připravený lom, předvádějící těžbu a zpracování kamene od vylomení bloků přes transport a ruční či strojové zpracování až po expedici. Přesněji řečeno tu jsou k vidění lomy dva – jámový a stěnový, ale o tom ještě bude řeč. Skutečsko proslulo především výrobou žulových dlažebních kostek – a kolem kostek se také točí venkovní expozice. Vždyť celou přístupovou plochu tvoří vlastně vzorník, přibližující nejen žulu v různých probarveních, ale i různé způsoby zadláždění jak z mozaiky, tak ze silniční kostky. A aby toho nebylo málo, návštěvník najde na stěně i vzorník kamenů a jejich povrchového opracování.
Návštěvníky ale táhne něco jiného. Mimo sezonu figurínami v životní velikosti, v sezoně často i živou prací jsou zde totiž simulovány všechny fáze kamenické výroby: už zmíněný jámový a stěnový lom, doprava z lomu a po povrchu, práce pod boudou – ruční výroba velké i drobné dlažby na šontu, vídeňská dlažba zvaná tramvajka pro vídeňskou koňku, plátkárna a štípárna z 30. let minulého století s funkční beranovou štípačkou Weisner pro výrobu drobné a mozaikové dlažby, ruční tlučení štěrku, které prováděly převážně ženy – i provoz v opukovém lomu, jenž se v Přibylově provozuje víc než 200 let. Malé i velké kluky zaujme historický dampr DR 50, dovážený k nám v polovině minulého století. Ve venkovní expozici nechybí ani nezbytná kovárna s funkční výhní, ruční otočný jeřáb typu Zajíček, který zkonstruoval spolupracovník muzea pan Alois Tichý, svážná s úzkokolejnou dráhou a vozíkem, pocházejícím z lomu Na Humperkách firmy Granita s.r.o. – a rovněž lanovka zvaná houpačka, kde lze na imitaci bloku z polystyrenu bezpečně demonstrovat, jak se bloček zdvihá a následně sjíždí do nižší úrovně lomu.
Na další podrobnosti jsme se zeptali pana Maiera: „Na blocích u ukázky stěnového lomu si může každý návštěvník ohmatat jejich plochy a tím pádem i štěpnost kamene – základní vodorovnou, která je nejlepší, rovněž dobrou svislou – a pak nevhodnou, zvanou po hlavě. A ještě pár slov k dlažbě tramvajce. Mívala běžně rozměr sedm coulů, tedy 18 x 18 x 18 cm a vyznačovala se střední drážkou, která koňským podkovám poskytovala nezbytnou oporu v kopci. Drážka byla z horní i spodní strany, aby se po opotřebení mohla dlažba obrátit…“
Závěrem
„Po otevření expozice v roce 2009 jsme celý projekt přihlásili do soutěže Gloria musaealis 2009“, říká vedoucí muzea pan Aksler. „Jedná se o soutěž nových počinů a expozic v našem oboru, kterou pořádá Asociace muzeí a galerií ve spolupráci s Ministerstvem kultury ČR. V kategorii expozice roku jsme se mezi 25 subjekty umístili na čtvrtém místě za třemi konkurenty z velkých měst a obdrželi tzv. Zvláštní ocenění.
Stejnou váhu jako ocenění má podle mého názoru i rekordní návštěvnost v roce 2011. Pokud jste nebyli mezi těmi šesti tisíci návštěvníků už loni, nenechte si ujít příležitost letos. Muzeum obuvi a kamene ve Skutči stojí zato.
Jiří Blahota
Poznámky:
¹ Viz KÁMEN 7, 2001, č. 3, s. 1-8.
² Viz KÁMEN 16, 2010, č. 1, s. 80-85.
³ Ohlédnutí za Jiřím Mrázkem najdete v Mozaice.
4 Pracovních schůzek se zúčastnili i pánové a paní Mrázek, Adámek, Tichý, Ing. Plšek, Štěrba, Aksler, Pražan a Peksová.
Kontakt:
Muzeum obuvi a kamene
Rybičkova 364, 539 73 Skuteč
Tel.: +420 469 350 131
e-mail: libor.aksler@skutec.cz
[homepage] [časopis] [vzorník] [redakce]
Info: panota@volny.cz, © Kámen 2001 - 2011