Kámenrevuekamen.cz         homepage    časopis    vzorník    redakce

 Exkluzivní časopis pro všechny přátele kamene   

 

 

  Neolitičtí kameníci v podhůří Jizerských hor

Blanka Šreinová – Petr Šída – Vladimír Šrein – Martin Šťastný

 

   Od prvopočátku lidského bytí byl kámen nezbytným pomocníkem člověka. V paleolitu (starší doba kamenná, cca 600 000 - 10 000 BC1) a mezolitu (střední doba kamenná, cca 9 000 - 6 000 BC), v obdobích, kdy se lidé živili hlavně lovem, rybolovem a sběračstvím, byly použity na výrobu kamenných nástrojů především silicity (křemenec, křemen, rohovec, pazourek, chalcedon a další). Lidé z nich vyráběli různé čepele, škrabadla, drasadla, nože, hroty atd.

   V neolitu (mladší doba kamenná, cca 6 000 - 3 000 BC) nastal s nástupem zemědělství poměrně výrazný zlom. Celková změna životního stylu, kdy zemědělci byli připoutáni dlouhodoběji k jednomu místu, sebou přinesla i potřebu nových výrobních nástrojů a tím i nových kamenných surovin. Stále používané pazourkové nástroje (např. na výrobu srpů) již nestačily na zpracování dřeva, které se stalo velmi důležitou surovinou na stavbu trvanlivějšího obydlí. Ke slovu tak přišly tvrdé horniny, které byly finálně opracovány broušením a leštěním (hlazením), případně vrtáním. Nástroje byly předvedeny v předcházejícím článku (Šreinová a Šrein 1999).

   Na základě archeologických výzkumů neolitických sídlišť a dílen ve střední Evropě (včetně Německa) bylo zjištěno, že nejhojněji používanou horninou na výrobu kamenných nástrojů je amfibolový rohovec2) (cca 90 % všech nálezů), který se vyznačuje značnou tvrdostí, pevností a vzhledem k vnitřní stavbě i poměrně dobrou opracovatelností. I když kamenná industrie (kamenné nástroje a odpad z jejich výroby) je dochovaná v poměrně velkém množství, zdroj uvedené suroviny se dlouhá léta nedařilo nalézt. Mnohé indicie, které vycházely hlavně z podobnosti hornin nástrojů a metabazaltů z podhůří Jizerských hor, sice směřovaly správným směrem do oblasti kontaktního dvora tanvaldského granitu v Jizerských horách (Huyer 1914 a 1928, Gränzer 1933, Bukovanská 1992), avšak neolitická těžební činnost v uvedené oblasti potvrzena nebyla a nebyla zde nalezena ani žádná kamenná industrie.

   Výzkum kolektivu autorů (např. Šrein et al. 2000), po vyloučení dalších možných lokalit s podobnými horninami, obrátil opět pozornost na uvedenou oblast. Souhrn nových znalostí vedl v roce 2001 k nálezu unikátního těžebního areálu s dochovanými relikty neolitické těžby (těžební jámy s množstvím odpadní sutě) na katastru obce Jistebsko. Na jaře následujícího roku pak byl předpoklad neolitického stáří potvrzen pomocí sběru materiálu, provedení mikrovrypů a archeologické sondáže (Šrein et al. 2002, 2003; Šída et al. 2004 ) (obr. 1, 2). Stáří neolitického těžebního areálu je doloženo rovněž na základě radiokarbonového měření složení uhlíku, nalezeného na dně archeologicky zkoumané a prokázané těžební jámy (Prostředník et al. 2005). Spadá do období 5150 až 4920 BC, tedy na rozhraní kultur s lineární a vypíchanou keramikou.

   Nález vytvořil nový horizont výzkumu neolitu ve střední Evropě. Poslední archeologické výzkumy potvrdily stopy neolitické těžby či opracování horniny i v dalších oblastech v blízkosti těžebního areálu (Prostředník et al. 2005; Šída 2005) a archeologický výzkum zaměřený nejen na Jistebsko, ale i na další vytipované lokality, které se nacházejí na kontaktu s tanvaldským granitem, zde probíhá dodnes. Ve střední Evropě probíhá srovnávací výzkum (mineralogicko-geochemický) artefaktů a surovin např. v Hesensku (Ramminger 2005) a dalších oblastech Německa (Christensen A.-M. 2006).

 

Neolitické těžební pole Jistebsko, Maršovice a Velké Hamry

   Lokalita Jistebsko se nachází na jižním svahu Černostudničního hřebene na katastru obce Jistebsko (obr. 3) v nadmořské výšce 630 až 710 m n. m. Postupně byla nalezena a vyčleněna tři těžební pole: Jistebsko I tvoří od jz. k sv. probíhající pás dlouhý cca 800 m a v nejširším místě široký cca 350 m. Plocha celé lokality je 15,41 ha; jedná se o největší dochovaný relikt neolitické těžby. Odhadovaný počet dochovaných těžebních jam je 500 až 650 (obr. 4). Z archeologických sond bylo v letech 2002-2004 získáno cca 4000 neolitických artefaktů, což představuje největší kolekci z lokalit námi studovaných. Jistebsko II je situované na vrcholu Maršovického vrchu a jeho současný tvar připomíná nepravidelný ovál o délce os 250 a 300 m. Plocha těžebního pole je 4,08 ha. Počet dochovaných jam můžeme odhadnout mezi 50 až 150. Těžební pole Jistebsko III nalezneme mezi oběma výše uvedenými. Tvarem připomíná dva spojené trojúhelníky. Delší osa má na délku 220 m, šířka nepřesahuje 100 m. Plocha celého pole je 1,29 ha. Počet dochovaných jam můžeme odhadnout opět mezi 50 až 150. Plocha mezi jednotlivými těžebními poli je narušená přeměnou na středověká pole, artefakty však můžeme nalézt i zde. Na katastru Jistebska tak dochované relikty těžby spolu s rozptylem artefaktů na ploše poškozené ve středověku tvoří protáhlý pás, který logicky pokračuje na sousední katastr Maršovic. Podrobné vymezení lokalit je v práci Prostředníka et al. (2005).

   Na plynulý pás s nálezy neolitické industrie na katastru obce Jistebsko navazuje lokalita Maršovice I. Těžební pole (s rozlohou cca 0,4 ha je nejmenším z dosud objevených polí) se nachází v jv. části vrcholové partie hřebene Maršovického vrchu. Doložené jsou pouze malé těžební jámy, které patrně ukazují pouze na pokusné sondování terénu.

   Lokalita Velké Hamry I (Přichystal 2002) o rozloze cca 1 ha je situovaná sv. od obce mezi částí Svárov a Popelnice. V oblasti probíhá v současné době průzkum, který v rámci své diplomové práce provádí I. Vondroušová ve spolupráci s Muzeem Českého ráje v Turnově. Během tohoto výzkumu byly nalezeny neolitické artefakty obdobného charakteru jako v Jistebsku. Širší okolí lokality je zajímavé pozůstatky těžby železných rud ze zvětralých partií pyritizovaných a pyrhotinizovaných kontaktních hornin.

   Druhou lokalitou zkoumanou s materiálem in situ je lokalita Velké Hamry II, která byla objevena Šídou na jaře roku 2004. Svojí rozlohou (cca 38 ha) se řadí po bok Jistebska mezi velké výrobní areály. Bohužel celá plocha s výskytem artefaktů byla ve středověku převrstvená plužinou vesnice, takže zanikly všechny případné starší terénní relikty. Zde zatím můžeme těžbu pouze předpokládat, jasné doklady pro ni chybějí. Lokalita je situovaná zhruba v prostoru metabazitového tělesa zmapovaného a publikovaného již Fediukem (1962).

   Nadále se soustředíme na výsledky vycházející z poznatků o lokalitě Jistebsko I.

 

Technologie těžby

   Z velkého množství zkoumaných kamenných artefaktů jak z povrchových sběrů a mikrovrypů (cca 500 kusů), tak z archeologických sond (cca 2000 kusů) lze usuzovat na způsob těžby i opracování suroviny. Při pokusu o rekonstrukci vycházíme z vlastního terénního pozorování a z práce Šídy (2005), ve které autor soubory artefaktů podrobně popsal.

   Z přehledu odebrané a zatříděné industrie pocházející ze sběrů a mikrovrypů je patrné, že na lokalitě je zastoupen především amfibolový rohovec (cca 47 %), plodová břidlice (45 %) a křemen (8 %). Pokud se zaměříme na plodovou břidlici, zjistíme, že převážnou většinu tvoří amorfní fragmenty, které mohly vznikat v průběhu těžby v důsledku použití horniny jako hrubého nástroje (97 %), avšak nelze s určitostí říct, jestli se jedná o rozpad přírodní, nebo zda se o to přičinil člověk. Pouze sedm artefaktů je na vyšší technologické úrovni (drasadlo, nůž, sekáč ...). Rovněž u křemene převládají amorfní zlomky (82 %), na vyšší technologické úrovni je sedm kusů (úštěpy, drasadlo, otloukač).

   Dále zaměříme pozornost výhradně na hlavní surovinu broušených kamenných nástrojů, na amfibolový rohovec. Pro přesnější dokreslení charakteru těžebního pole Jistebsko je v závorce za výčtem jednotlivých typů artefaktů uvedeno procentuální zastoupení příslušného typu v souboru amfibolových rohovců z povrchových sběrů a mikrovrypů a z archeologických sond. Přehled různých typů artefaktů (výběr na obr. 5) je řazen v paralele s těžebním a výrobním procesem.

   V počátku těžebního procesu figurují jedny z nejzajímavějších částí kolekce: těžební nástroje (1,3 %; 0,2 %). Jedná se o upravené plotny suroviny, které jsou na jedné straně přiostřené a na druhé naopak otupené tak, aby dobře sedly do rukou. Šída (2005) předpokládá, že pomocí těchto nástrojů byly rozrušovány poměrně tuhé svahové sedimenty. Dále je vybírána a tříděna vhodná surovina a následně jádra (4,5 %; 3,1 %), ze kterých se vyráběly pomocí různých typů otloukačů (5,5 %; 6,5 %) polotovary (14,5 %; 1,1 %) broušené industrie. Jako surovina je označena hornina, která byla nalezena v archeologické sondě, ale pro výrobu polotovarů nebyla vzhledem k nevhodným vlastnostem použita. Význam těchto artefaktů spočívá v tom, že nám pomáhá negativně vymezit vlastnosti těžených bloků suroviny. Otloukače měly podle typu různou úlohu. Těžké otloukače (kladiva) (31,5 % z celkového množství otloukačů v sondě) sloužily k prvotnímu rozrušení suroviny, která mohla být někdy podkládána otloukačem (podložkou) (4 %), menší otloukače (64,5 %), případně odštěpovače, pak sloužily k provádění technologických retuší. Výsledným produktem výše uvedených činností byly tedy polotovary broušené industrie. Na tomto místě je nutné poznamenat, že všechny artefakty tohoto typu nalezené na lokalitě jsou "výrobními zmetky", neboť dokonalé kusy byly transportovány dál a účastnily se dalšího výrobního procesu. Počtem kusů jsou nejvýrazněji zastoupené úštěpy (36,5 %; 34,5 %) a amorfní zlomky (30 %; 54 %), které vznikají v různých fázích přípravy suroviny a technologického zpracování polotovarů broušené industrie. Zajímavé je rozdělení úštěpů podle plochy zvětrávací kůry, která se na nich dochovala. Je patrné, že nejvíce jsou zastoupeny úštěpy s malým množstvím kůry. To dobře odpovídá výrobnímu postupu, kdy jsou nejdříve z velkých desek oddělované velké úštěpy, které nesou relativně větší plochu zvětrávací kůry. Tyto desky jsou pak dále retušované do podoby polotovarů s tím, že postupně odrážené úštěpy nesou stále menší procento kůry. Většina úštěpů tak odpovídá pozdějším technologickým fázím výroby polotovarů.

   Vedle artefaktů souvisejících pouze s výrobou polotovarů broušené industrie byly nalezeny i typy, které běžně nacházíme na sídlištích – nože, drasadla, čepele, sekáče a hrot (9 %; 0,6 %). To dokládá fakt, že těžební a zpracovatelskou činností pobyt na lokalitě nekončil. Odehrávaly se zde i jiné činnosti spojené například se stravováním či s prostým přežitím (stavba přechodných příbytků).

   Z terénního pozorování a výše uvedeného přehledu je patrný těžební postup, kdy těžební jámy byly ve středech vyplňovány přebraným materiálem, porušenou horninou a nevhodnými fragmenty amfibolových hornin. Od středu pak kopání pokračovalo a rozšiřovalo se podle obsahu užitkové složky. Vzhledem k pozici plodových břidlic a odštěpků amfibolového rohovce a křemene na hromadách uprostřed mělkých jam a na jejich obvodech zde muselo docházet k selektivnímu vybrání rozvolněných sutí do hloubky až dvou metrů. Vytřídění vhodného materiálu pomocí otlukových zkoušek proběhlo tak, že vhodné horniny byly selektivně oddělené a pravděpodobně i přenesené blíže k vodoteči, kde pokračovalo další opracování. Ve středu areálu, ale i v jeho okolí je obrovské množství testovaných úlomků, které se prozrazují jedním nebo dvěma negativy úštěpů na jinak zachovalém fragmentu horniny. Zcela evidentně byl selektivně vyřazen nevhodný materiál, na kterém byly pozorovatelné defekty. Osekání zjistilo nevhodné provrásnění, ztluštění vrstev křemene, příčné trhliny vyhojené amfibolem nebo křemenem, a také odhalilo polohu rekrystalovaných vějířovitě paprsčitých destiček amfibolu v křemenoživcové matrici. Tento systematicky vytříděný odpad byl zjištěn i na velmi pokročilých polotovarech, které byly na nalezišti odhozeny.

 

Transport a dílny

   V neolitu bylo zásobováno surovinou a polotovary z amfibolového rohovce z oblasti Jistebska nejen území dnešní České republiky, ale transport (na základě doložených výskytů artefaktů) probíhal i do některých oblastí střední Evropy (obr. 6). Dílny na výrobu broušené kamenné industrie byly soustředěné v místech výskytu vhodných brusných hornin, které umožňují svými fyzikálně mechanickými vlastnostmi efektivní opracování. U nás jsou takovou oblastí např. lokality ve východočeském kraji (Vencl 1975; Kalferst 1980), kde podmínky vhodné horniny splňuje křemenný pískovec.

 

Petrologie amfibolového rohovce

   Amfibolový rohovec z Jistebska se odlišuje od ostatních výskytů podobných hornin jak specifickým chemickým složením, tak velikostí jednotlivých minerálů, ale i porušením původních poloh bazické horniny. Jde o kontaktně metamorfovanou horninu (metabazalt), která vznikla na kontaktu s tanvaldským granitem. Kvalita suroviny je přímo závislá na orientaci tělesa metabazaltů ve vztahu k hranici s granitem, ve vzdálenosti od této hranice a v závislosti na okolním substrátu sericitických břidlic.

   Základní mineralogický a petrografický výzkum kamenných artefaktů prokázal celý soubor vlastností, které zabezpečily jedinečnou pevnost a mechanickou odolnost kamenných nástrojů. Významná je především velmi jemnozrnná struktura a intimně prorůstající aktinolitové (amfibolové) jehličky, které prostupují celou horninu (obr. 7). Dalším minerálem, v hornině méně zastoupeným, je živec. Výzkum potvrdil používání materiálu, který má znatelné tmavé páskování (obr. 8) tvořené téměř výhradně monominerálním amfibolem (aktinolitem), přičemž nepatrně světlejší barva pásků je způsobená podílem živce a vzácně křemene. K poškození dochází tehdy, obsahuje-li nástroj některé nehomogenity, například křemenné žilky, ať již se sulfidy nebo s většími zrny horninotvorných minerálů.

 

Závěr

   Je téměř neuvěřitelné, jak lidé před 7000 lety dokázali nejen nalézt, ale i téměř beze zbytků

 

vytěžit surovinu vhodnou všemi svými parametry na výrobu broušených kamenných nástrojů, 

 

navíc geologicky i petrologicky ojedinělou. Na dalších lokalitách, které se nacházejí na

 

kontaktu tanvaldského granitu, je patrná i průzkumná činnost (zkušební těžba), kterou se lidé

 

snažili nalézt další vhodnou surovinu. V souborech neolitické kamenné industrie, pocházející

 

z mladšího období, tak nalezneme i hruběji zrnité či jinak méně vhodné nástroje a často i

 

nástroje vyrobené z valounového materiálu z vodotečí, nebo z jiných hornin (amfibolitů,

 

amfibolových břidlic, bazaltů apod.).

  

   Jistebsko a ostatní lokality s doklady neolitické těžby a zpracování suroviny v podhůří Jizerských hor tak představují naprosto mimořádný fenomén středoevropského neolitu. Jde o nejstarší neolitický důl ve střední a západní Evropě a jeden z nejstarších v Evropě vůbec. Naprosto unikátní je stupeň jeho dochování a rozloha. Jde o vůbec nejstarší v terénu viditelný doklad lidské aktivity v Evropě severozápadně od Balkánu. Tím se lokalita dostává mezi ty nejvýznamnější, které v Čechách existují. Toto vše na nás klade maximální nároky při úsilí o její průzkum a ochranu pro budoucí generace.

 

Práce vznikla za podpory projektu IGCP 442 a výzkumného záměru MK0CEZ99F0201, finančně podporovaného Ministerstvem kultury ČR.

 

Poznámky:

1 …let před Kristem

2 Název horniny byl upřesněn až po zjištění petrologické charakteristiky a geologické situace na zdrojové lokalitě, v dřívějších pracích se hornina označovala nejčastěji jako zelená břidlice.

Literatura:

Bukovanská, M.: 1992 –  Petroarcheology of Neolithic Artifacts from Central Bohemia, Czechoslovakia. In: Scripta, 22, Geology, s. 7-16. Brno.

Fediuk, F.: 1962 – Vulkanity železnobrodského krystalinika. In: Rozpr. Ústř. Úst. geol., 29, s. 1-116. Praha.

Gränzer, J.: 1933 – Nephrit aus dem Phyllitkontakt im Südwesten des Isergebirgsgranits. In: Firgenwald, 3, s. 89-96. Reichenberg.

Huyer, A.: 1914 – Granitkontakt des Schwarzbrunnberges bei Gablonz a. N. In: Lotos (Prag), 62, s. 22-24.

Huyer, A.: 1928 – Der Granitkontakt des Schwarzbrunngebirges, Sonderabdruck aus den „Mitteilungen“ des Vereines der Naturfreunde in Reichenberg, 50. Jahrgang, 1928, s. 48-65.

Christensen, A.-M. – Holm, P. M. – Schuessler, U. – Petrasch, J.: 2006 – Indications of a major Neolithic trade route? An archaeometric geochemial and Sr, Pb isotope study on amphibolitic raw material from present day Europe. In: Applied Geochemistry 21, s. 1635-1655.

Přichystal, A.: 2002 – Objev neolitické těžby zelených břidlic na jižním okraji Jizerských hor (severní Čechy). In: Abstrakt Kvartér (Brno), 8, s. 12-14.

Ramminger, B.: 2005 – Wirtschaftsarchäologische Untersuchungen zu alt- und mittelneolithischen Felsgesteingeräten in Mittel- und Nordhessen. MS, Dissertation Doktors der Philosophie Johann-Wolfgang-Goethe-Universität Frankfurt am Main.

Schwarz-Mackensen, G. – Schneider, W.: 1983 – Wo liegen die Hauptliefergebiete für das Rohmaterial donauländischer Steinbeile und -äxte in Mitteleuropa. In: Archaol. Korrespondenzblatt (Mainz), 13, s. 305-314.

Šída, P.: 2005 – Využívání kamenné suroviny v mladší a pozdní době kamenné. Dílenské areály v oblasti horního Pojizeří. Rukopis disertační práce.

Šída, P. – Šreinová, B. – Štastný, M. – Šrein, V. – Prostředník, J.: 2004 – Neolitický těžební a výrobní areál v Jistebsku. In: Otázky neolitu a eneolitu našich zemí - 2003, s. 109-131.

Šrein, V. – Šreinová, B. – Šťastný, M.: 2003 – Objev unikátního neolitického těžebního areálu u Jistebska v severních Čechách. In: Bull. mineral. - petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha) 11, s. 19-32.

Šrein, V. – Šreinová, B. – Šťastný, M. – Šída, P.  – Prostředník, J.: 2002 – Neolitický těžební areál na katastru obce Jistebsko. In: Archeologie ve středních Čechách 6, s. 91-99.

Šrein, V. – Šreinová, B. – Šťastný, M.: 2000 – Petrology and Mineralogy of the Neolithic and Aeneolithic artifacts in Czech Republic. In: Acta Montana IRSM AS CR, Series A, 17 (119), s. 57-62. Praha.

Šreinová, B. – Šrein, V.: 1999 – Broušené kamenné nástroje v neolitu a eneolitu. In: Kámen 5, 3, s. 207-214.

 

[homepage] [časopis] [vzorník] [redakce]

Info: panota@mbox.vol.cz, © Kámen 2001 - 2007