Kámenrevuekamen.cz         homepage    časopis    vzorník    redakce

 Exkluzivní časopis pro všechny přátele kamene   

 

 

Kamenné kříže III: Pátrání po účelu křížů

 

Jiří Slouka

 

Vycházejme z oprávněného a logického předpokladu, že v žádných dobách nebyly kříže vztyčovány samoúčelně, ale vždy z nějakých konkrétních pohnutek. Že i uprostřed volného terénu (pokud o volný terén i v minulosti opravdu šlo) plnily nebo měly plnit nějakou specifickou funkci, kterou ovšem velmi často už neznáme nebo se o ní můžeme jen dohadovat.

 

Nejprve, možná trochu překvapivě, si musíme odmyslet kultovní účel, který mohl být paradoxně až druhotný nebo následný, rozhodně alespoň v některých případech. Nelze totiž vyloučit, že předmětem zbožného uctívání se časem stal třeba kříž původně vztyčený ze zcela praktických důvodů, např. označující hranice pozemků. Primárně kultovních kamenných křížů, umístěných např. v dějišti tradovaného zázraku nebo zjevení, bylo asi relativně málo. Výjimečnost takového místa se označovala větším sakrálním objektem, minimálně kapličkou, a kříže tu sloužily jen jako provizorium. Byly tedy nejčastěji dřevěné.  

Nejstarší kříže mohly ovšem hrát roli již při šíření křesťanství, konkrétně jako náhrada pohanských model, tedy z převážné většiny menhirů. To je problematika, jíž jsme už částečně v různých souvislostech dotkli, ale které stojí za to se věnovat později samostatně. Je logické, že čím starší objekty, tím méně se jich zachová. Naopak jich ovšem mohl původně být velký počet a také mohly být během času nahrazovány novějšími, možná i zhruba stejných tvarů a ze stejného materiálu. Proto je obtížné vůbec jen odhadnout, jaké procento z celkového počtu kamenných křížů mohou takové objekty tvořit.     

Asi naprostou menšinu mezi všemi námi sledovanými objekty budou představovat náhrobní kameny. Mimo hřbitovy nebo vysvěcená pohřebiště (kostely, pohřební kaple, katakomby apod.) byli pohřbíváni pouze sebevrazi nebo osoby zemřelé za nevyjasněných okolností, avšak minimálně od 18. století byla i pro ně vyhrazena místa u hřbitovních zdí. Naopak, v předchozích dobách mohlo být zvykem pohřbít tragicky zesnulého přímo na místě, kde k tragédii došlo (podobně, jako se padlí vojáci házeli do masových hrobů přímo na bojišti). Některé takové případy jsou skutečně doložené. Může dokonce jít i o hroby z předkřesťanské éry, o nichž se po generace vědělo a které byly dodatečně posvěceny křížem, třeba jako ochrana před duchem mrtvého.

Je tedy pravděpodobné, že alespoň malé procento křížů či obecněji kamenných objektů rozmístěných v terénu jsou skutečné náhrobky, pod nimiž je oběť pohřbena. Někdy je to i potvrzeno nálezem kostry nebo jednotlivých kostí. Tak je tomu například u domnělého menhiru s vyrytým křížem u obce Kamenný Most na Kladensku, kde může jít dokonce o hrob z mladší doby bronzové. Jistě však jde spíš o výjimku než o pravidlo. Je s podivem, že dosud patrně nikde nebyl uskutečněn plošný regionální průzkum, který by koreloval místní pověsti s případnými nálezy kosterních pozůstatků v okolí křížových kamenů. 

Jeden velmi zajímavý účel zůstává téměř neznámý, ačkoli byl na přelomu 70. a 80. let 20. století údajně předmětem výzkumů, ovšem do určité míry utajovaných. Je to povrchové označení křížení podzemních chodeb. Tento fakt prý odhalili geologové a báňští historici ve spolupráci se senzibily, a mělo to být doloženo především v severočeské oblasti.

Na základě velmi neúplných dostupných informací z té doby lze dedukovat, že šlo vesměs asi o kříže z období třicetileté války a nedlouho před ní (tedy z dob, kdy se razilo nejvíc chodeb obranného určení) a že byly postupně nahrazeny novodobými. K tomu by ukazovala dosti nekonkrétní poznámka, že v místech křížení chodeb ve dvou etážích se na povrchu vztyčoval dvojitý kříž (což měli potvrdit právě senzibilové). Takové tvary ovšem na zachovaných křížových kamenech téměř nenajdeme, nebo jen v podobě složitějších obrazců. Jedinou zaznamenanou výjimkou je patriarší kříž s uraženým horním ramenem v KÚ Nikolčice (okres Břeclav), nepočítáme-li pět případů obrysu takového kříže vyrytého do kamene stélového typu (Bošín, Bratronice, Bukov, Kolinec, Třebíč). Zato v novodobých objektech, dřevěných i litinových, se dvojitý (patriarší) kříž vyskytuje častěji.

Opět se tedy můžeme spíše domýšlet, že křížení chodeb označené původním kamenným křížem bude již asi jen výjimečné, pokud se vůbec ještě někde dochovalo. Škoda, že se v tomto směru nepodařilo dohledat žádné významnější údaje v souvislosti s tehdejšími psychotronickými pokusy a že velké změti podzemních prostor zničily severočeské hnědouhelné doly. 

O něco spletitější historii, než by se zdálo, mohou mít kříže označující rozcestí. Neudržované cesty bylo nutno značit; určitě převažovaly dřevěné kůly a častá (navíc po mnoha stránkách hodnotná) byla stromořadí, ale ve významných bodech se vztyčoval trvanlivý rozcestník, tedy kámen. Všeobecně se soudí, že v období Slovanů se rozcestím přikládal magický a kultovní význam. Mohlo to být i tím, že se na nich zachovaly starší kameny (záměrně se vyhněme označení menhiry či megality) a ty – původně třeba ryze účelové – byly vlivem setrvačnosti a zapomnění automaticky považovány za posvátné. Tento kult se pak druhotně rozšířil i na ostatní rozcestí, ať už byla značena kamenem nebo ne. Náhrada původních „model“ kříži nebo dodatečné vztyčování kamenných křížů na rozcestích je pak už jen logickým vyústěním věci. 

Ale je samozřejmě možný a stejně pravděpodobný i čistě účelový původ křížů na rozcestích, ve významu označení křížení cest, které bylo dobře patrné např. i při husté sněhové pokrývce. Nehledě na to, že bylo velmi trvanlivé a tedy vyvracelo jakékoli pochybnosti o poloze rozcestí i v případě jeho velmi neudržovaného stavu. Šlo by tím pádem o jakési archaické dopravní značení.

Označování cest kamennými sloupky nakonec v různé podobě prostupuje celými dějinami a někde pokračuje až do současnosti. I dnes můžeme kromě toho sledovat, jak cesty i silnice vznikají, zanikají a mění průběh. Potkáme-li tedy kamenný objekt zdánlivě nelogicky umístěný ve volném terénu, mohlo právě zde kdysi existovat důležité rozcestí. Mohlo to být i zabezpečení nebo výstražný symbol, který také dávno ztratil opodstatnění – např. tím, že byla zasypána rokle, do níž hrozilo zřícení. To samozřejmě platí jak o křížích, tak o některých domnělých menhirech.  

V literatuře nepanuje jednotný názor na výklad pojmu smírčí kříž. Nejčastěji se interpretuje jako povinnost viníka vztyčit na místě neštěstí (zpravidla nechtěného zabití, ale někdy i vraždy) kříž jako akt pokání, smírný čin. To je u řady křížů doloženo, někdy přímo nápisem na kříži, nebo se alespoň traduje. V některých archivech se poměrně vzácně zachovaly i smírné dohody, které toto ukládaly. Neméně pravděpodobný je ale i druhý výklad, že se takové kříže stavěly na hranicích pozemků v důsledku urovnání pozemkových sporů, tedy opět smírné dohody. Oba případy mohly být poměrně obvyklé.

Ale snad nejobvyklejší, alespoň soudě podle křížů opatřených nápisy, bylo označení místa neštěstí, ať už vraždy nebo nešťastné náhody. Doloženo je například zabití úderem blesku, utopení, smrt v důsledku splašení koní nebo pád ze skály. Místo sebevraždy se sice neoznačovalo tak často, ale i to některé nápisy dokládají. Tato praxe vlastně plynule pokračuje dodnes, především v podobě pomníčků na místech dopravních nehod. Znovu je zde ovšem nutno zdůraznit, že kříže s nápisy tvoří naprostou menšinu ze všech dochovaných.

Událost v některých případech mají připomínat i piktogramy, nám dnes někdy nesrozumitelné. Poměrně jasný je ještě výklad vyobrazení meče nebo sekery, připomínka nějakého násilného činu. Také kolo nebo stylizovaný náčrtek vozu může celkem zřetelně ukazovat k dopravní nehodě. Ale jsou, i když opět vzácně, i takové piktogramy a jejich kombinace, jejichž přesný význam už asi nezjistíme. Příkladem může být křížový kámen z katastru obce Horní Rápotice na Pelhřimovsku, vlevo s vyobrazením kola (snad), napravo pak obtížně určitelných předmětů, které se v literatuře interpretují jako stylizovaný tkalcovský člunek a pravděpodobně také úhelník, tedy symboly tkalcovského řemesla. Není pochyby, že místním obyvatelům, znalým konkrétní události, ji takové náznakové piktogramy připomínaly ještě po generace. My však již marně pátráme po jejich smyslu.   

Minimálně stejný počet křížových kamenů plnil pravděpodobně stejně prozaickou funkci, jako některé domnělé menhiry: šlo o mezníky, milníky a různé orientační body. Mezi ně asi můžeme s určitými výhradami počítat i geodetické fixní body používané při vyměřování polností, zejména od doby pozdního baroka (tzn. tereziánských a josefínských reforem), i když v těchto případech šlo většinou o patníky, resp. mezníky. Tady by samozřejmě přicházelo v úvahu asi jen druhotné využití starších křížů či spíše křížových kamenů, včetně jejich případného přemísťování na krátké vzdálenosti.

Záměrně jsme zatím vynechali esoterický význam křížů. Ani tomu se ovšem nemůžeme vyhnout, protože i to byl důležitý prvek života našich předků. Nicméně jde o tak specifickou kapitolu, že stojí za to jí věnovat samostatný oddíl.

Stále ovšem musíme předpokládat, že tu zůstává ještě malý zlomek množiny křížů s obsahem opravdu tajemným, lépe řečeno romantickým. Zašifrovaná sdělení tajných bratrstev (některé křížové kameny jsou vázány na území spravovaná templáři či johanity, např. v Podještědí), označení cest k pokladům (dávno ovšem vykopaným nebo zničeným), nejrůznější magické symboly, i to tu pravděpodobně bylo, resp. nahromadilo se v průběhu dějin. Není však asi nutno zdůrazňovat, že takový význam byl jistě vzácný. A jak už to někdy bývá, ty nejbizarnější kříže vůbec nemusí do této zvláštní skupiny patřit. Naopak může jít o objekty velmi nenápadné.

Vidíme tedy, že kamenné kříže jsou velmi heterogenní skupinou co do tvaru, stáří i účelu. Přesto mají některé shodné rysy. Zkusme se proto příště zamyslet nad vznikem kříže jako takového a nad jeho možnými esoterickými významy a dopady.

 

 

[homepage] [časopis] [vzorník] [redakce]

Info: panota@volny.cz, © Kámen 2001 - 2013