Kámenrevuekamen.cz         homepage    časopis    vzorník    redakce

 Exkluzivní časopis pro všechny přátele kamene   

 

 

PRAŽSKÉ KAMENNÉ PAMĚTNÍ SLOUPY

 

Václav Rybařík

 

Mezi nejvzácnější pražské nemovité kulturní památky patří kamenné sloupy. Jejich charakteristickým prvkem je vysoký válcovitý, uprostřed rozšířený dřík s profilovanou patkou, někdy (sloup sv. Václava) ornamentálně zdobený. Dříky stojí na hranolovém podstavci, nahoře jsou ozdobeny jonskou nebo korintskou hlavicí a až na výjimky nesou světeckou sochu. Výjimečně (sloup sv. Josefa na Karlově náměstí) je takovýto sloup součástí kašny. Jako sloupy jsou označována i sousoší s kuželovitě uspořádanou sochařskou výzdobou kolem středového piliře či obelisku.

 

   Na území současné Prahy se nachází deset takovýchto objektů, nejstarší z let 1628-29, nejmladší z roku 1910, vesměs evidovaných jako nemovité kulturní památky. Mají různou podobu, od prostých sloupů po bohatá sousoší, i charakter. Nejčastěji nesou sochu nějakého světce nebo světců, Panny Marie nebo Krista. Jsou vesměs z různých českých pískovců, výjimečně (malostranský sloup Nejsvětější Trojice) s doplňky z mramorů. Podle svého charakteru je možno je rozdělit na sloupy mariánské, svatotrojiční, světecké a ostatní. V následujícím textu jsou ale popisovány chronologicky, podle doby svého vzniku, nikoliv účelu.

 

Valdštejnův sloup

   Nejstarší pražský kamenný sloup stojí v Libni, v oplocené a nepřístupné zahradě domu čp. 1398/17 při jižní straně ulice Na Dlážděnce. Má nízký hranolový profilovaný podstavec s římsou a poměrně robustní dřík s profilovanou patkou. Jeho jonská hlavice s vrcholovou koulí má čtyři rohové voluty, propojené festony. Sloup je ze žehrovického pískovce, nyní povrchově narušený a také poněkud vychýlený od svislé osy. Nechal ho postavit nejvyšší hofmistr království českého hrabě Adam z Valdštejna na paměť dokončení vydláždění strmého úseku sousední silnice, nyní ulice Na Dlážděnce, v letech 1628-29.  Dosvědčují to dnes již nezřetelné hraběcí znaky na podstavci ; podle toho se sloupu říká Valdštejnův.

 

„Morový“ (viniční ?) sloup v Troji

   Libeňskému Valdštejnovu sloupu se do jisté míry podobá sloup, který nyní stojí pod domem čp. 162 v Trojské ulici u zoo v Troji. Má rovněž profilovaný hranolový podstavec, hladký dřík, jonskou hlavici se čtyřmi rohovými volutami a na vrcholu nese kouli s kovovým křížkem. Oproti předchozímu je ale celkově dokonalejší, podstavec profilovaný, dřík sloupu subtilnější, hlavice a vrcholová koule propracovanější. Původní části, podstavec a dřík, jsou také ze žehrovického pískovce, hlavice a koule ale nové z roku 2002 a z hořického pískovce. Sloup není datován, ale podle podoby se dá předpokládat, že pochází z doby, a snad i z dílny, ve které byl zhotoven Valdštejnův sloup.

   Sloup prý původně stával v zahradě sousedního domu čp. 38, pak byl opraven a přenesen na současné místo. Po roce 1948 byl ale z ideologických důvodů přemístěn do sousední zoologické zahrady, ovšem v roce 2002 odtud vyzvednut, restaurován akad. sochařem Josefem Nálepou a postaven na současné a snad již definitivní místo. Při tom byla ale na jeho podstavec připevněna kovová deska s nápisem, která ho označuje za morový sloup ze 16. století. To je ovšem z různých důvodů vyloučeno. Nejspíš šlo o tzv. viniční sloup, jak byl také charakterizován na nápisové desce ještě v době, kdy stával v sousední zoo.  

 

Sloup sv. Norberta

   Sloup sv. Norberta stojí v západní části Strahovského nádvoří. Je z roku 1631 a je to tedy nejstarší pražský kamenný světecký sloup. Jeho mohutný hladký dřík na hranolovém podstavci a s volutovou hlavicí nese sochu sv. Norberta, zakladatele řádu premonstrátů. Světce zobrazuje v biskupském rouše, s dvojitým zlaceným křížem v levici a se zlacenou monstrancí v pravici, nohama zadupávajícího dvě ležící postavy (jedna z nich tzv. „bludař“ Tamchelm). Socha je z neznámého jemnozrnného pískovce a vysekal ji pravděpodobně Zachariáš Bossi di Campione. Celkový dojem kazí plechová ochranná stříška nad sochou.

 

Sloup s Pietou

   Na rampě Hradčanského náměstí, u nynější kavárny Kajetánka, stojí od roku 1663 asi 12 m vysoký sloup, nesoucí na vrcholu sochu Bolestné Panny Marie s mrtvým Kristem na klíně, tedy tzv. Pietu. Sloup vytvořil neznámý umělec na pokyn nejvyššího purkrabího Bernarda Ignáce z Martinic proto, „aby šlechtici k úřadům na hradě hojně tudy se ubírající, jakož i lid měli příležitost uctíti Rodičku Boží“. Sloup má hranolový podstavec (vestavěný do zábradlí rampy), hladký dřík (složený ze dvou nestejně dlouhých kusů) a korintskou hlavici, vše z žehrovického pískovce. Z téhož pískovce je až na kovové zlacené svatozáře i samotná socha. Sloup býval dříve a nesprávně označován za sloup Panny Marie Einsiedelnské. Jeho poslední opravy provedli v letech 1965 a 1973 akad. sochaři Miloslav Starec a Karel Čermák.

 

Sloup sv. Václava – Viniční sloup

   Sloup se sochou sv. Václava, nebo též Viniční sloup, stojí při jihovýchodním nároží kostela sv. Františka na Křižovnickém náměstí. Je pozoruhodný svým dříkem, zdobeným vinnou révou s hrozny a naspodu se čtyřmi snopky pšeničných klasů. Dřík stojí na hranolovém podstavci s diamantováním a na profilované římse a je ukončen bohatě zdobenou korintskou hlavicí. Na vrcholu pak nese 145 cm vysokou sochu sv. Václava, v brnění a plášti s knížecí čapkou, v pravé ruce s korouhví a s levicí opřenou o štít.

   Sloup z tvrdého žehrovického pískovce na žádost staroměstského magistrátu vytesal a 28. září 1676 postavil uprostřed východního předpolí Karlova mostu sochař Jan Jiří Bendl se svojí dílnou. Sloup stál nedaleko od místa, kde už za dob Karla IV. stával jiný, snad také kamenný sloup téhož světce. Nový sloup ale komplikoval přístup na Karlův most a tak byl koncem roku 1778 přemístěn k rohu bývalé mostní strážnice. Při úpravách Křižovnického náměstí pro pomník Karla IV. byl sloup v létě 1847 kameníkem Františkem Jedličkou opět přemístěn, tentokrát na současné místo. Už tehdy nebo potom (ale před rokem 1903) byl sloup přeražen a stažen železnými obručemi. V roce 1907 bylo k jeho úpatí položeno asi 10 m2 diabasové dlažby z přístupové komunikace na Juditin most, objevené v roce 1903. V roce 1925 byl sloup důkladně opraven sochařem Františkem Řehořem, který vyměnil jeho dřík za současný nový, rovněž ze žehrovického pískovce. V červnu 1937 do sloupu narazilo auto, ale bez větších škod. V roce 1972-73 a znovu v roce 1981 sloup důkladně opravil sochař František Pašek, poslední známou opravu sloupu pak provedli v roce 1995 Petr Justa a sochař Jiří Šedivý.

 

Sloup sv. Vojtěcha (sv. Apolináře?)

   V Apolinářské ulici na Větrově na Novém Městě stojí od roku 1677 na hranolovém podstavci s diamantováním toskánský sloup ze žehrovického pískovce. Na vrcholu nese podživotní sochu biskupa se zlacenou berlou. Socha je připisována sv. Vojtěchovi, ale nejspíš jde o sochu biskupa sv. Apolináře, kterému je také zasvěcen nedaleký kostel. Poslední známou opravu sloupu provedl v roce 1974 sochař František Staněk, ale sloup vyžaduje nutně opravu další.

 

Sloup sv. Josefa s kašnou

   Sloup se sochou sv. Josefa stojí na vysokém profilovaném podstavci se čtyřmi maskami lvů-chrličů uprostřed kašny na Karlově náměstí. Dřík sloupu je složen ze čtyř polosloupů, ukončených korintskými hlavicemi s různými znaky (císařský orel a znaky novoměstský,  uherský, český a habsburský). Tyto hlavice nesou architráv, nad ním vlys a bohatě zdobenou římsu s ležícím lvem a čtyřmi andílky s kartušemi. Na vysokém podstavci za nimi pak stojí socha sv. Josefa s Ježíškem v levé a s pozlacenou lilií v pravé ruce. Celková výška sloupu i se sochou sv. Josefa je přibližně 8-8,5 m. Asi v letech 1696-98 ho postavili Jan Pánek mladší a Jan Bureš a sochami vyzdobil Matěj Jäckel, všichni měšťané novoměští. Na sloup byl použit pískovec žehrovický, snad z Dobré u Kamenných Žehrovic, socha sv. Josefa je údajně novověkou kopií z jemnozrnného pískovce. Sloup a zejména kašna byly mnohokrát opravovány. Při poslední opravě (akad. sochaři Josef Kaisfosz a Michal Tomšej ml.) byla socha ležícího lva a ornamentální podstavec i římsy soklů vyměněny za nové z božanovského pískovce.

 

Sloup Panny Marie Svatohorské

   V parčíku pod kostelem sv. Filipa a Jakuba na Zlíchově (kat. území Hlubočepy) stojí pískovcový mariánský sloup neznámého stáří. Tvoří ho hranolový podstavec, toskánský sloup s jednoduchou hlavicí a na vrcholu socha Panny Marie s Ježíškem v náručí, prostá kamenná variace dřevěné sošky Madony ze Svaté Hory u Příbrami.  Podstavec je časován do počátku 18. století, zatímco sloup s hlavicí do počátku a socha do konce 17. století. Sloup naposledy restaurovala v roce 2010 akad. sochařka Kateřina Amortová.   

 

Morový sloup Nejsvětější Trojice

   Největší a nejkrásnější pražský sloup stojí v horní části Malostranského náměstí a je zasvěcen Nejsvětější Trojici. Byl založen 1. listopadu 1713 v zoufalé snaze malostranských zabránit hroznému moru, který od léta toho roku sužoval Malou Stranu i celou Prahu, a proto se mu říká morový.

    Návrh sloupu vypracoval významný architekt a fortifikační inženýr Jan Baptista Alliprandi. Za základ zvolil mohutný válcový podstavec se třemi hranolovými křídly, rozdělený profilovanou římsou na dva stupně. V čele spodního je prostý oltářík a nad ním deska z bílého mramoru s latinským nápisem připomínajícím opravu sloupu v roce 1869, vzadu tři menší kašny, napájené chrliči v podobě lvích masek. Horní část podstavce je na zaoblených plochách vyložena deskami z tmavošedého mramoru s latinskými nápisy, přední velebící císaře a krále Karla VI. Svrchu je podstavec ukončen bohatou prolamovanou římsou, která nese hlavní část sochařské výzdoby sloupu: sochu Neposkvrněné Panny Marie-Immaculaty v čele a sochy zemských patronů, sv. Václava, sv. Ludmily, sv. Prokopa, sv. Jana Nepomuckého a sv. Vojtěcha, kolem ní. Na výrazně převislé římse nad nimi jsou pak umístěny sedící sochy žehnajícího Boha Otce a Krista s křížem. Sloup vyvrcholuje trojboký štíhlý obelisk, na bocích s mramorovými výplněmi. Zhruba uprostřed nese zlacenou holubici, symbol Ducha svatého, a na vrcholu zlacené Boží oko. Celková výška sloupu je udávána na 20,5 m. Sloup obklopuje kamenné balustrádové zábradlí a kolem něho i ochranný řetěz.

   Sloup byl dokončen a slavnostně vysvěcen 16. července 1715. Kamenickou práci provedl František Wofgang Herstorfer, sochařskou Ferdinand Geiger a Jan Oldřich Mayer, všichni z Malé Strany, balustrádové zábradlí a tři malé kašny staroměstský kameník Dominik Antonín Rapa. V roce 1772 bylo, jako dík za odvrácení tehdejšího hladomoru, na zábradlí postaveno šest putti s kartušemi a dvě ozdobné vázy, které zhotovila dílna sochaře Ignáce Františka Platzera.  

   Architektura malostranského morového sloupu i jeho sochařská výzdoba je z různých druhů našich pískovců. Z nich je rozpoznatelný jen hrubozrnný pískovec žehrovický, ostatní jsou jemnozrnné a mladší. Všechny podléhaly a podléhají nepříznivým vlivům pražského ovzduší a tak sloup musel být častokrát opravován. Poslední a nejrozsáhlejší opravu sloupu započala firma John a Nosek z Hořic. V roce 1991 vyměnila vrcholový obelisk za nový z božanovského pískovce s výplněmi ze sliveneckého mramoru a v roce 1995 z téhož pískovce opravila zábradlí a vyměnila podstavce pro kopie šesti putti a dvou váz na něm. Tyto kopie zhotovili v letech 1996-97 z hořického pískovce sochaři a restaurátoři Jiří a Marcela Kačerovi, Zdeněk Fučík, Jan Turský a Michal Šarše. Také socha Panny Marie byla nahrazena kopií, kterou v letech 1994-95 z hořického pískovce vysekal a v roce 1996 s akad. malířem Zdeňkem Fučíkem osadil akad. sochař Jiří Kačer.

 

Morový sloup Panny Marie Neposkvrněné-Immaculaty

   Tato největší pražská mariánská statue byla postavena v letech 1725-36 na Hradčanském náměstí v místech „kde v čas morového povětří byl oltář přistrojen a pobožnost u něho konána“. Byla stavěna v době, kdy už v Praze žádná morová epidemie neprobíhala, jen jako připomínka té předchozí a poslední z let 1713-14. Přesto nebo proto se jí říká morový sloup, který je z nich v Praze vůbec nejmladší.

   Jde o sloupovité sousoší, jehož jádro tvoří tříramenný sokl na polygonální desce, připomínající původní morový oltář. Na soklu spočívají dva odstupňované tříramenné podstavce, ukončené obíhajícími vyloženými římsami. Na podestě spodního podstavce se střídají stojící sochy sv. Karla Boromejského, sv. Alžběty Durynské a sv. Floriána se sochami sedícího sv. Jana Nepomuckého, sv. Petra a sv. Pavla. Na horním podstavci pak stojí sochy sv. Václava, sv. Víta a sv. Vojtěcha. Z horního podstavce vybíhá trojboký, na hranách vyžlabený pilíř, který nese výrazně vyloženou římsu se sochou Neposkvrněné Panny Marie-Immaculaty na zeměkouli s hadem a s pozlacenou svatozáří s dvanácti hvězdami. Na jižní straně podstavce je vytesán staroměstský znak, kterým byl při opravě sloupu před korunovací Leopolda II. v roce 1791 nahrazen původní znak hradčanský.

   Podnět k postavení sloupu dal kanovník a svatovítský děkan Jan Mauricius Martini v roce 1722.  Jeho základní kámen byl ale položen až po 12. únoru 1726 a o dalším postupu stavby nemáme prakticky žádné zprávy. Z ojedinělých zmínek, signatur na detailech sloupu i analogie s jinými díly té doby je zřejmé nebo pravděpodobné, že architektonickou část sloupu vytvořil kameník Jan Ulrich Mannes a sochařskou výzdobu sochař František Maxmilián Brokof se svou dílnou, po jeho smrti v roce 1731 František Ignác Weiss. Stavba sloupu se odpočátku potýkala s nedostatkem financí a tak byl dokončen a vysvěcen až 13. května 1736.

   Sloup je zhotoven z pískovce, spodní část z pískovce žehrovického, převážná vyšší část se sochařskou výzdobou z pískovce jemnozrnného. Od roku 1791 byl opakovaně opravován, přičemž někdy v 19. století byla socha sv. Jana Nepomuckého nahrazena kopií a v letech 1894-95 stejně tak socha Panny Marie (Ludvík Wurzel). K nezbytné a nákladné opravě je sloup připravován i v současné době.

 

Sloup Krista Trpitele - Ecce homo

   Nejmladší pražský památný kamenný sloup je z roku 1910 a stojí ve východní části Strahovského nádvoří. Jeho mohutný hladký dřík spočívá na vysokém a jednoduše profilovaném a rámovaném podstavci s rohovými výběhy. Obě tyto části jsou z hrubozrnného žehrovického pískovce, hlavice z jemnozrnného, nejspíš hořického pískovce. Z něho je i vrcholová socha sedícího ztrápeného Krista, s kovovým rákosovým stéblem v pravé ruce, nazývaná Ecce homo (Ejhle člověk). Socha je dílem sochaře Čeňka Vosmíka. Podobně jako u nedalekého sloupu sv. Norberta dojem kazí plechová ochranná stříška nad Kristovou sochou.

 

Pamětní sloupy, popsané v tomto příspěvku, jsou jednou z nejcennějších kamenných sochařských památek v Praze. Svým charakteristickým prvkem, válcovitým sloupem, k nim patří i boží muka. Těm ale, pro jejich specifičnost a vzhledem k omezenému rozsahu tohoto příspěvku, bude věnována pozornost příště.  

 

 

Literatura:

Rybařík, V.: 2012 - Pražské mariánské, svatotrojiční a ostatní světecké sloupy. In: Staletá   

   Praha 28, č. 1, s. 142-151 (zde i hlavní starší literatura).

 

 

[homepage] [časopis] [vzorník] [redakce]

Info: panota@volny.cz, © Kámen 2001 - 2013