Kámenrevuekamen.cz         homepage    časopis    vzorník    redakce

 Exkluzivní časopis pro všechny přátele kamene   

 

 

     PRAŽSKÉ KAMENNÉ SOCHY SVATÉHO VÁCLAVA

     Václav Rybařík    

     Loňský rok vyhlásila katolická církev za svatováclavský, aby tak připomněla 1100. výročí narození svatého Václava, patrona české země. Bylo to výročí samozřejmě symbolické, neboť přesný letopočet narození sv. Václava neznáme  (podle historiků se tak stalo někdy v letech 907-909), stejně jako letopočet jeho smrti (929, spíše ale 935). Svatováclavský rok byl spojen s řadou církevních i kulturních akcí, které vyvrcholily velkou výstavou Svatý Václav-ochránce české země v Anežském klášteře v Praze,  pořádanou  Arcibiskupstvím  pražským a Národní galerií od 19. prosince 2008 do 22. března 2009. Na výstavě byly k vidění jak předměty, spojované s osobou sv. Václava (přilba, meč, střevíc), tak - a to především - malířské, sochařské a uměleckořemeslné artefakty, vztahující se k této významné postavě našich dějin.                                                                                                    

      I když svatováclavský kult u nás v současnosti nemá takovou roli jako dříve, s jeho projevy se setkáváme i nyní, především v podobě soch nebo pomníků tohoto knížete a světce na veřejných prostranstvích nebo obrazů a soch v kostelech apod. Například jenom v Praze je jen soch (a také bust a reliéfů), které byly vytvořeny z kamene a na které je tento příspěvek vzhledem k charakteru časopisu zaměřen, téměř třicet a to dobou svého vzniku v časovém rozpětí pěti a půl století. Svatý Václav je na nich různě zpodobněn, podle toho, jak si jejich tvůrci tuto sice historickou, ale v autentické podobě neznámou osobu představovali. Obvykle je to stojící mužská postava s plnovousem, s knížecí korunou na hlavě, ve zbroji, s dlouhým sepnutým pláštěm a s korouhví v jedné a štítem (u většiny barokních soch v podobě kartuše)  s orlicí v druhé ruce. Výjimečně  sedí na koni, lisuje víno nebo se modlí. Jedná se vesměs o díla z různých českých pískovců, výjimečně z mramoru nebo opuky.

     Z ní je právě nejstarší a také nejcennější socha sv. Václava v Praze a u nás vůbec. Stojí nad oltářem na východní stěně Svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě a zpodobňuje sv. Václava  v knížecí zbroji s dlouhým pláštěm, s kopím v pravé ruce a levou rukou držícího za horní okraj štít s orlicí. Socha je dva metry vysoká, převážně z jediného kusu opuky a polychromovaná. Byla někdy připisována kameníku Jindřichovi z parléřovské hutě, který na ní v dubnu 1373 podle dochovaných účtů pracoval. Podle převládajícího názoru byl ale autorem sochy samotný Petr Parléř, socha vznikla v roce 1372 a byla osazena o rok později, i když není jednoznačné, kam. Mohlo to být uvnitř svatováclavské kaple nebo v tabernáklu nad jejím jihovýchodním vnějším nárožím.  Právě z něho byla totiž také koncem čtyřicátých let 19. století socha sejmuta a pak umístěna zprvu uvnitř katedrály, později na schodišti v býv. proboštství. V roce 1866 podle ní sochař  Eduard Veselý vysekal částečně zvětšenou kopii. Použil k tomu nehvizdský pískovec, který darovali nehvizdští kameníci, od nichž svatovítská huť, resp. Jednota pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském, tento kámen odebírala na opravu gotické části katedrály. Kopie byla osazena do uvedeného a obnoveného tabernáklu  9. června 1866, ale opravený originál na nynější místo v obnovené svatováclavské kapli až (v září ?) 1912.

    Na plášti katedrály se pak kromě již zmiňované kopie Parléřovy sochy dochovala ještě gotická busta sv. Václava. Ta je součástí souboru bust tzv. vnějšího (horního) triforia na nejvýchodnější části chóru, kterou přímo do pískovcových pilířů vytesala v roce 1375 parléřovská huť, hlavně kameník Herman.

     Jinak se na Pražském hradě setkáváme ještě se dvěma pískovcovými sochami sv. Václava, a to na jihozápadních nárožích obou proboštství. V případě Starého proboštství na III. nádvoří je to menší socha ve výklenku s okolní bohatou štukovou výzdobou. Je z roku 1662, byla pořízena proboštem Janem Františkem Raschem z Aschenfeldu a je připisována pražskému baroknímu sochaři Janu Jiřímu Bendlovi. Druhou sochu na bohatě zdobené konzole pod stejně bohatým novogotickým baldachýnem na nároží Nového proboštství na Jiřském náměstí vyhotovil v roce 1880 sochař Ludvík Šimek, nejspíš z hořického pískovce.

     Poslední kamennou plastikou sv. Václava na Pražském hradě je jeho vysoký reliéf  na severní boční stěně náhrobku sv. Ludmily v bazilice sv. Jiří. Náhrobek je z opuky a vznikl kolem roku 1380 rovněž v parléřovské huti.

     Další dvě díla, připomínající sv. Václava, nacházíme v západním sousedství Hradu. Prvním je socha sv. Václava na spodním konci zábradlí hradní rampy u Kajetánky (spodní část býv. kaple P. Marie Einsiedelské). Tu na náklad světícího biskupa svatovítské kapituly Františka Krásla vymodeloval sochař Vincenc (Čeněk) Vosmík a v roce 1906 z hořického pískovce vysekala sochařská škola v Hořicích.  Původně zde stávalo sousoší sv. Ludmily, zhotovené kolem roku 1730 v dílně Matyáše Brauna. To bylo ale po povodni v roce 1784 přeneseno na Karlův most, na místo povodní částečně poškozeného sousoší sv. Václava se dvěma anděly. Samotná socha sv. Václava z tohoto sousoší byla i se střední částí podstavce naopak přenesena sem na zábradlí rampy. V březnu 1906 pak byla tato socha  přemístěna do Lapidária Národního muzea, ale podstavec ponechán. Byl postaven na novou část zábradlí z kvádrů žehrovického pískovce a na něj (s přetesanými  nápisy) osazena nová Vosmíkova socha. Ta je mj. zajímavá  tím, že na rozdíl od většiny svatováclavských soch kníže (zřejmě s přihlédnutím k prostorovým dispozicím místa)  drží korouhev v levé ruce a štít přidržuje pravou.

     Nedaleko odtud, uprostřed Hradčanského náměstí, stojí mariánský morový sloup z let 1724-36. Kromě sochy Neposkvrněné Panny Marie na vrcholu sloupu, resp. trojbokého pilíře, ho zdobí sochy osmi světců, mezi třemi nejvýše umístěnými i socha sv. Václava. Ten je zde zpodobněn rovněž netypicky, když má na sobě římské brnění a v pravé ruce, založené v bok, místo korouhve jakousi „maršálskou“ hůl. Sochařskou výzdobu sloupu z jemnozrnného pískovce neznámého původu vytvořil v letech 1724-28 Ferdinand Maxmilián Brokof a po jeho smrti v roce 1731 dokončili jeho žáci.

     Jiný morový sloup, Nejsvětější Trojice, nacházíme v horní části Malostranského náměstí. Vznikl v letech 1713-15 podle návrhu architekta Giovanniho Alliprandiho a je z pískovce s ozdobnými deskami z různých mramorů. Sochařskou výzdobu sloupu kromě sousoší sv. Trojice tvoří i sochy pěti českých patronů, mezi nimi také sv. Václava, který levou rukou drží korouhev a pravou žehná a je bez obvyklého štítu. Vytvořili ji z neznámého křídového pískovce sochaři Ferdinand Geiger a Jan Oldřich Mayer.

     Nedaleko odtud, na Klárově, v zahradě býv. Klárova ústavu slepců (nyní Česká geologická služba), je doslova ukrytá méně známá pražská socha, resp. sousoší, sv. Václava. Je přistaveno k východní zdi apsidy býv. ústavní kaple (archanděla Rafaela, patrona slepců) a zobrazuje sv. Václava s andělem, držící společně knížecí korouhev. Sousoší vytvořila na objednávku malostranských radních kolem roku 1725 pravděpodobně dílna Matyáše Brauna z jemnozrnného  pískovce. Původně stávalo na nároží býv. kostela sv. Václava na Malostranském náměstí, ale v roce 1843 bylo přeneseno na nynější místo. Stojí na rozměrném kvádrovitém zděném podstavci s horní a čelní pískovcovou deskou a seshora je chráněno stříškou. Na čelní straně podstavce je rozměrná  deska z černého mramoru s vyrytým zlaceným nápisem se jmény Rosalie Kořínkové a Pavla A. Klára, kteří se o získání a instalaci sochy zasloužili.

     Klárův ústav slepců se zasloužil i o další pražskou svatováclavskou sochu, když ji ke svému  dvacetipětiletému jubileu věnoval pro Karlův most. Sochu, zpodobňující modlícího se sv. Václava, podle návrhu malíře Josefa Führicha vytvořil z nehvizdského pískovce  sochař Josef Kamil Böhm. Socha byla umístěna 15. října 1858 na do té doby volný první jižní pilíř mostu směrem z Malé Strany. Tehdy ale již pět let stálo na mostě, na sedmém severním pilíři směrem ze staroměstské strany, sousoší sv. Norberta, tvořené sochou tohoto světce s postranními sochami  sv. Zikmunda a také  sv. Václava. Na základě smlouvy se strahovskými premonstráty z 21. listopadu 1852 ho v roce 1853 z nehvizdského pískovce  vytvořil sochař Josef Max.

     Třetím připomenutím sv. Václava na Karlově mostě je sousoší sv. Ludmily s malým Václavem na osmém jižním pilíří ze staroměstské strany. Zobrazuje budoucího knížete s babičkou Ludmilou, která ho učí číst z bible. Sousoší vytvořila dílna Matyáše Brauna před rokem 1720 z neznámého (hloubětínského ?) křídového pískovce. Původně stávalo na hradní rampě a na most bylo přeneseno v roce 1787 na místo povodní v roce 1784 poškozeného sousoší sv. Václava s anděly (viz výše). Nyní je ale na mostě místo barokního originálu jen jeho kopie, kterou z hořického pískovce s podstavcem z božanovského a medailonem (zavraždění sv. Václava) z kocbeřského pískovce vysekali manželé Jiří a Marcela Kačerovi. Kopie byla na most osazena 15. května 1999 a restaurovaný originál přenesen do Gorlice na Vyšehradě.  

     Zmiňované sousoší sv. Václava se dvěma anděly vytvořil někdy v letech 1695-1701 na náklad Václava Arnošta Markvarta z Hrádku italský sochař Ottavio Mosto a to z toušeňského pískovce. Při katastrofální povodni na Vltavě koncem února 1784 se socha levého anděla 29. února zřítila do řeky a tak z obav o další poškození byla 8. března zbylá část sousoší sejmuta. V roce 1787 byla samotná socha sv. Václava i se střední částí  podstavce osazena na místo sousoší sv. Ludmily na hradní rampě a v roce 1906 přenesena do Lapidária Národního muzea, kde je nyní vystavena i s oběma anděly. Původní podstavec byl na rampě ponechán a na jeho nedávno odlomených místech lze spatřit neobvykle bílý jemnozrnný pískovec.

     Před Staroměstskou mosteckou věží, na dnešním Křižovnickém náměstí, byl 28. září 1676 vysvěcen tzv. viniční sloup. Sloup s hranolovitým podstavcem a s dříkem, obtočeným vinnou révou s hrozny a ukončeným korintskou hlavicí, nese sochu sv. Václava, patrona vinařů.  Na náklad viničního úřadu staroměstské obce  ho v roce 1676 vytvořil sochař Jan Jiří Bendl se svojí dílnou. Sloup však komplikoval vstup na most a tak byl v roce 1778 posunut  o něco dál, ke strážnímu domku. V roce 1847 ho v rámci úprav nynějšího Křižovnického náměstí  kameník František  Jedlička přemístil k jihovýchodnímu nároží křížovnického kostela sv. Františka, kde stojí dosud. Podstavec sloupu, jeho dřík a hlavice i samotná socha jsou z tvrdého nestejnozrnného žehrovického pískovce, takže práce na sloupu (zejména v případě korintské hlavice) musela být mimořádně náročná a zasluhuje obdiv. Dík trvanlivosti použitého pískovce se podařilo vytvořit dílo, které už víc než 330 let odolává agresivnímu pražskému ovzduší.

     Jen pár metrů od sochy na vrcholu viničního sloupu, ve výklenku na průčelí kostela sv. Františka, stojí další a větší pískovcová socha sv. Václava. Její autor (stejně jako sousedních soch dalších světců) není znám, nejspíš to byl sochař Ondřej F. Quittanier a mohla vzniknout v letech 1723-24.

     Nedaleko odtud, ve dvoře nárožního neudržovaného,  neobydleného a nepřístupného domu „Na Kocandě“ v Křižovnické ulici 71/14, stojí v malé kapličce pískovcová socha sv. Václava od Josefa V. Myslbeka z roku 1876.

     S jinou připomínkou sv. Václava se setkáváme na arkýři kaple Staroměstské radnice. Ten od roku 1885 zdobily asi 1,5 m (pět stop) vysoké sochy čtyř zemských patronů, mezi nimi i sv. Václava. V roce 1884 ji vymodeloval sochař Ludvík Šimek a v hořickém pískovci vytesal sochař Antonín Procházka. Socha i další sochy na arkýři kaple však zde vydržely jen šedesát let. 8. května 1945 byly, stejně jako kaple a radnice, zničeny (jako právě socha sv. Václava) nebo poškozeny střelbou z německých tanků. Později sice sochařská škola v Hořicích zhotovila jejich pískovcové kopie (ty dokončil v letech 1975-76 sochař školního poloprovozu Jan Müller), ale až pak se zjistilo, že je vzhledem k jejich váze nebude možno na arkýř kaple ze statických důvodů umístit. Proto Státní restaurátorské ateliéry vyhotovily  jen jejich povrchově upravené lehké laminátové kopie, které byly na arkýř kaple osazeny 21. října 1988. Snad už tehdy (anebo později ?) přišla socha sv. Václava  o korouhev, kterou měla podle všeho držet v napřažené pravé ruce.

     Další a hodně podobnou, ale větší (zhruba dva metry vysokou), sochu  sv. Václava  pro tehdy rekonstruovanou Prašnou bránu vymodeloval rovněž v roce 1884 sochař Ludvík Šimek. V „oujezdském“ (tj. podhornoújezdském neboli hořickém) pískovci ji vytesal Václav Strachovský. Socha s kovovou zlacenou korouhví našla umístění v nejvyšší řadě soch na západním průčelí brány směrem do Celetné ulice.

     Poslední známou kamennou sochu sv. Václava na Starém Městě nacházíme na severním průčelí nemocnice Na Františku (původně nemocnice Milosrdných bratří). V roce 1929 ji (spolu se třemi dalšími sochami) vytvořil sochař Čeněk Vosmík, nejspíš z hořického pískovce. Je to mj. nejmladší kamenná svatováclavská socha v Praze.

     Nejvýznamnějším sochařským dílem k poctě svatého Václava na Novém Městě, ale v Praze i u nás vůbec, je Myslbekův pomník svatého Václava na Václavském náměstí z let 1887-1922. Tvoří ho bronzová socha svatého Václava na koni, obklopená stojícími sochami čtyř zemských patronů, na mohutném až 5,5 m vysokém členitém podstavci. Ten od 1. července 1910 do 1. března 1911 zhotovila z požárské žuly firma Josefa Víška z Královských Vinohrad. Nehotový pomník byl odhalen v srpnu 1913, ale celkově dokončen až v roce 1922.

     Tento pomník ale není prvním pomníkem sv. Václava  na Václavském náměstí. Od roku 1680 zde, na tehdejším Koňském trhu, stála na kašně jiná jezdecká socha sv. Václava. Na objednávku novoměstské obce ze 16. listopadu 1678 ji před svou smrtí v roce 1680 zhotovil sochař Jan Jiří Bendl. Kámen ze žehrovského lomu, tedy žehrovický pískovec, mu k tomu měl dodat pražský měšťan a kameník Jan Jáchym Bureš, který měl také sochu postavit na novou kašnu na Koňském trhu. V roce 1827 byla socha přenesena o něco výše (na úroveň dnešního hotelu Evropa) a na nový podstavec ze žehrovického pískovce, který navrhl a provedl architekt a kameník Josef Kranner. V roce 1879 ji město na žádost probošta Štulce darovalo vyšehradské kapitule a socha byla i s podstavcem přemístěna na Vyšehrad. Nejprve před nové proboštství, kde byla v roce 1892 celkově restaurována, a v roce 1902 na dnešní místo. Zde stála až do roku 1960, kdy ji nahradila kopie. Tu z hořického pískovce (blok 280 x 250 x 135 cm) z družstevního lomu v Podhorním Újezdě v letech 1958-60 vysekali akad. sochaři Jiří Novák a Zdeněk Menšík. Originál sochy byl uložen  v Muzeu, později v Galerii hl. města Prahy, a od roku 1990 je vystaven v Lapidáriu Národního muzea.

     Zde je také vystavena pískovcová, zčásti polychromovaná, socha bosého sv. Václava, lisujícího  levou nohou v kádi hrozny vína.  Zdobila průčelí domu čp. 38-39 v Libušině ulici ve vyšehradském podhradí, než byl v roce 1904 zbourán. Socha je z jemnozrnného (nehvizdského ?) pískovce a pravděpodobně dílem sochaře Jana Brokofa z počátku 18. století. Podobná pískovcová socha sv. Václava jako vinaře, navíc se dvěma anděly, stojí v kapličce při východní zdi zahrady kláštera alžbětinek na Slupi. Dílo vzniklo na náklad staroměstského radního Marka Joannelliho v roce 1714 a je připisováno rovněž Janu Brokofovi.

     Nedaleko odtud, v někdejších svatováclavských lázních (v místech nynější budovy ČVUT v Trojanově ulici) , bývala až do počátku 20. století tzv. Svatováclavská studánka (též Pučka nebo Bučka) a u ní jiná barokní pískovcová socha sv. Václava. Vytvořil ji v první čtvrtině 17. století neznámý autor a nyní je uložena v Lapidáriu Národního muzea.

     Jinou a novější připomínkou sv. Václava v této části Nového Města je vysoká pískovcová busta sv. Václava od sochaře Čeňka Vosmíka z roku  1903 na vrcholu štítu Hlávkovy koleje v Jenštejnské ulici, hned vedle kostela sv. Václava na Zderaze.

     Kromě výše uvedených kamenných soch a pomníků z pražských historických měst nacházíme některé sochy sv. Václava i v bývalých pražských předměstích.

     Je to především jedna z galerie soch deseti českých patronů s Kristem uprostřed nad hlavním vchodem do chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně. Stojí hned vedle Kristovy sochy a zobrazuje sv. Václava jako prostovlasého, s přilbicí v pravé ruce a v levé se štítem s orlicí. Socha je (stejně jako ostatní) 2,2 m vysoká a z hořického pískovce ji v roce 1912 na náklad Občanské záložny v Karlíně vysekal převážně sám sochař Čeněk Vosmík.

     Jinou připomínku sv. Václava nacházíme ve vysokém reliéfu v tympanonu nad hlavním vchodem do chrámu sv. Ludmily na Vinohradech. Zobrazuje klečící a modlicí se postavy sv. Václava a sv. Ludmily po obou stranách sedícího a žehnajícího Krista. Je to dílo, zhotovené  podle modelu Josefa V. Myslbeka z roku 1892, rovněž z hořického pískovce.

     V parčíku před usedlostí Kavalírka v Košířích stojí na vysokém podstavci nadživotně velká socha sv. Václava. Světec má knížecí korunu, dlouhý plášť, v levé ruce korouhev, pravou rukou žehná, na opasku má zavěšen meč. Na čtverhranném projmutém podstavci s profilovanou hlavicí je vpředu vytesán nápis SVATÝ VÁCLAVE/NEDEJ ZAHYNOUTI/NÁM NI BUDOUCÍM, po obou stranách erby s orlicemi. Socha i podstavec jsou z hořického pískovce a v roce 1905 je vytvořil sochař František Hnátek.    

     Na Slaviborském náměstí (dříve návsi)  v Třeboradicích na severním okraji Prahy 9 stávala na čtyřhranném členitém podstavci  pískovcová socha sv. Václava od neznámého autora z první čtvrtiny 18. století. V roce 2000 byla nahrazena kopií a originál přemístěn do areálu nového třeboradického Domu s pečovatelskou službou v Tryskovické ulici.

     Poslední tři zjištěné pražské kamenné plastiky sv. Václava jsou v Lapidariu Národního muzea. Je to především jeho reliéfní postava na původním pilíři na obrubni rekonstruované Krocínovy kašny. Ta byla vytvořena v letech 1591-96 neznámým umělcem (Jindřich  Beránek ?) z červeného sliveneckého mramoru, ale v roce 1862 zbořena a přitom z velké části zničena. Z několika celistvých fragmentů se naštěstí podařilo zachránit i tento s reliéfem sv. Václava, který je tak v Praze druhým zachovalým renesančním dílem svého druhu a vůbec jediným, vytvořeným z mramoru.

     Zbývající dvě pražské svatováclavské kamenné plastiky, umístěné v Lapidáriu Národního muzea, jsou barokní, pískovcové a od neznámých autorů. První je busta v nadživotní velikosti (i s podstavcem 147 cm vysoká) z první čtvrtiny 18. století ze štítu špitálu sv. Pavla v Templové ulici  v Praze 1. Druhým dílem je s podstavcem 113 cm vysoká socha z druhé poloviny 17. století z blíže neurčeného pražského domu.

     Nelze vyloučit, že se na některých prostranstvích, domech či v kostelech Velké Prahy nacházejí další kamenné svatováclavské sochy, které však v literatuře nejsou uvedeny a které je těžko jinak vyhledat. I tak ale víc než třicet zjištěných pražských kamenných soch, sousoší, bust a reliéfů sv. Václava, stejně jako řada dalších takovýchto děl dřevěných nebo bronzových a samozřejmě ještě početnější řada různých vyobrazení, dokládá úctu, které se tento kníže, světec a patron české země v minulosti v Praze a u nás vůbec těšil. Je bohužel také skutečností, že za posledních osmdesát let v Praze nevzniklo žádné další sochařské dílo k poctě sv. Václava. Pokud za něj nepovažujeme kontroverzní sochu  světce na břiše koně, obráceného nohama vzhůru, v pasáži Lucerny od Davida Černého. A tak třeba moderní Gočárův kostel sv. Václava ve Vršovicích z let 1929-30 dodnes marně čeká na sochu sv. Václava, pro kterou bylo již při stavbě vyhrazeno místo při úpatí velké věže.

 

Výběr z použité literatury:

Baťková, R.: 1998 – Umělecké památky Prahy.Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1).    

     Praha.

Cibulka, J.: 1930 – Obraz svatého Václava. In Umění, 3, 157-186.

Krejčí, M.: 1979 – Pražské sochy a pomníky. Praha.

Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam. 1976.

Šorm, A.: 1928 – Svatováclavský kalendář na jubilejní rok milenia mučednické smrti světce     

     Václava 1929. Praha.

Vlček, P. a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město. Josefov. Praha.

Vlček, P. a kol.: Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Praha.

Vlček, P. a kol.: Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany. Praha.

 

Poznámka autora :

Článek je zkrácenou a upravenou verzí článku Pražské sochy a pomníky svatého Václava, napsaného pro časopis Zprávy památkové péče (č. 4/2009), v němž jsou veškeré odkazy na požité prameny i další literaturu a také další vyobrazení.  

 

[homepage] [časopis] [vzorník] [redakce]

Info: panota@mbox.vol.cz, © Kámen 2001 - 2007