Kámenrevuekamen.cz         homepage    časopis    vzorník    redakce

 Exkluzivní časopis pro všechny přátele kamene   

 

Sumář 2/2005

 

Filip Suchomel, Kaze je vítr

Autor čerpá z návštěvy japonského kamenosochařského ateliéru Kaze, který sdružuje dvacet sochařů různého věku a který byl založen v roce 1983 v malebném kraji v podhůří posvátné hory Fudži, nedaleko hlavního města Tokia. Kameny, které umělci používají, pocházejí z celého světa – od Itálie přes Čínu po Brazílii. Ateliér je díky svému uspořádání skutečným unikátem. Dvě desetiletí jeho existence naznačují, že je možné realizovat koncepci velké kamenické dílny s řadou významných individualit, aniž by se snížila kvalita jejich prací. Jinými slovy jde o princip nikdy nekončícího sochařského sympozia.

 

Jiří Slouka, Záhadné objekty pražského Vyšehradu

V prostoru Vyšehradu se nacházejí čtyři kamenné objekty nejistého stáří a významu, na nichž je nápadná podobnost s menhiry. Nejznámější a nejdiskutovanější z nich je tzv. Čertův sloup. S určitou pravděpodobností jde o fragmenty románských sloupů z atypického materiálu (granitoid), které mohly vzniknout z původních menhirů přepracovaných v křesťanské éře. Podobný původ může mít kámen proti kostelu sv. Petra a Pavla, zřejmě přeražený menhir. Dále je zde menší pískovcový objekt a rulová stéla. Nápadné je, že kámen musel být pokaždé dovezen z poměrně velké vzdálenosti, i když ve třech případech šlo zřejmě o dopravu po řece.

 

Oldřich Kašpar, Augustiniánské a františkánské kláštery ve středním Mexiku v 16. století

Příspěvek je jedním z výsledků badatelského a studijního pobytu v Mexiku (23.9.-19.10.2004), který byl mimo jiné zaměřen na výzkum synkretismu (spojování různorodých prvků) španělských a předkolumbovských artefaktů v církevní koloniální architektuře, sochařství a malířství středního Mexika. Autor se zabývá především františkánskými a augustiniánskými kláštery a kostely ze 16.-18. století.

 

Blanka Šreinová – Lukáš Gavenda – Vladimír Šrein – Martin Šťastný, Identifikace mramoru použitého pro zhotovení náhrobních kamenů Lobkowitzů a Fictumů v Kadani a v Klášterci nad Ohří (1) a (2)

Historická umělecká díla z kamene před nás často staví složitou otázku původu materiálu. V okamžiku oprav takové památky přichází ke slovu geolog, jehož úkolem je pomocí terénních a laboratorních metod v kombinaci s rešeršním studiem dopátrat se lokality, ze které byl kámen na výrobu zkoumaného předmětu použit. Stejně postupovali autoři článku při výzkumu mramoru použitého na náhrobky Lobkowitzů a Fictumů v Kadani a v Klášterci nad Ohří. První část článku se zabývá složením a vlastnostmi mramoru všech studovaných náhrobků. Druhá část článku se zabývá výsledky srovnávacího studia mramoru náhrobků se vzdálenějšími výskyty mramorů v Českém masivu a jako místo původu zkoumaného materiálu určuje lokalitu Hasištejn v Krušných horách.

 

Václav Rybařík, Ještě jednou k náhrobku Antonína Dvořáka na Vyšehradě

Autora inspiroval článek Jana Kováříka, zabývající se sochařskou výzdobou hrobky Antonína Dvořáka na Vyšehradském hřbitově v Praze (viz KÁMEN 10, 2004, č. 1, s. 83-86). Shodně s ním dochází ke zjištění, že autorem výzdoby je skutečně sochař Ladislav Šaloun a že je dílo vytvořeno z tmavého prachatického dioritu. Nově zjišťuje, že Šalounův návrh Dvořákova hrobu vznikl na přelomu let 1913-1914 a byl realizován do 1. 5. 1914 k 10. výročí skladatelova úmrtí. Realizaci nejspíš opravdu provedla firma Šalda z Prahy, v té době však řízená vdovou po Ludvíku Šaldovi Luisou.

 

 minulý sumář

 

[homepage] [časopis] [vzorník] [redakce]

Info: panota@mbox.vol.cz, © Kámen 2001 - 2007