Kámenrevuekamen.cz         homepage    časopis    vzorník    redakce

 Exkluzivní časopis pro všechny přátele kamene   

 

 Sumář 3/2002

Jiří Blahota – Milan Komárek, Kamenická firma se stoletou tradicí

Rozhovor s ředitelem firmy KAMENOPRŮMYSL KOMÁREK přibližuje její současné aktivity, především výrobu hřbitovní architektury – pomníků, uren atd. a dále stavebních prvků – atypických dlažeb, parapetních desek, schodišťových stupňů, obkladů fasád apod. Firma, která je dobře technologicky vybavena a zpracovává téměř výhradně přírodní kámen (žulu, mramor, pískovec, vračanský vápenec atd.), sídlí v Letovicích a disponuje kontaktními středisky pro zákazníky v Brně a Svitavách.

 

Blanka M. Remešová, Poselství v kameni

Borobudur, nacházející se na střední Jávě, je naprosto unikátním kamenným monumentem a zároveň otazníkem pro mnoho badatelů. V jeho architektuře se snoubí odkaz buddhistické i hinduistické tradice s mistrovskou řemeslnou prací. Můžeme obdivovat dokonalé provedení reliéfů, znázorňujících mj. příběhy z Buddhova života, monument nás však oslovuje i svým hlubokým zakotvením v kosmologické rovině.

 

Jiří Blahota – Michael Lažan – Miloslav Výborný, Pružnost a variabilita ve výrobě masivních prvků

Rozhovor s managementem firmy Průmysl kamene a.s. Příbram se zabývá desetiletou historií společnosti, která navázala na bohaté zkušenosti předchozího národního a později státního podniku. V r. 1993 vstoupil do firmy zahraniční kapitál v podobě rakouské kamenické firmy  Steinindustrie Dipl. Arch. Albert Friepess GmbH z Lince, zhruba od r. 1997 pak společnost přestala pracovat se ztrátou a vykázala poprvé zisk. Dnes v lomech Slatina, Kozárovice a Vahlovice těží bloky pro další zpracování, zatímco v lomech Deštno a Tužice vyrábí lomařské výrobky, především kostky. Specializuje se na výrobu masivních stavebních prvků.

 

Soňa Peikerová, Mineralogicko-petrografické studium diabasů Juditina mostu v Praze

Diabasy, které byly použity jako kamenivo v mladší dlažbě Juditina mostu, byly studovány na sedmi vzorcích. Diabasová dlažba pochází z domu čp. 77/III na Malé Straně. Ta vznikla podle nejnovějších archeologických výzkumů po roce 1272, kdy po povodni diabasy nahradily původní pískovcovou dlažbu. Jako srovnávací vzorky byly určeny horniny z lokalit Braník, Hellichova ulice, Karlík u Dobřichovic, Malá Chuchle, Petřín a Radotín.

 

Jiří Slouka, Menhir z Českého krasu

U obce Mořinka na levém břehu řeky Berounky (asi 13 km od Prahy) stojí menhir, vyčnívající cca 2,3 m nad povrch. Byl osazený akademickým sochařem Petrem Váňou a skupinou nadšenců v poslední den tisícového letopočtu – 31. prosince 1999. Menhir z kompaktního, neopracovaného vápence váží téměř 8 tun.

 

Pavel Štěpánek, Kámen v iberském pravěku

Megalitická kultura, vyznačující se mohutnými stavbami z nakupených nebo vztyčených balvanů, se zrodila na Iberském poloostrově koncem mladší doby kamenné (neolitu) během 4. tisíciletí př. Kr., rozvíjí se v pozdní době kamenné (eneolitu) a přetrvává ještě v době bronzové. Španělské území hraje v té době roli kulturního střediska, z něhož megalitická kultura vyzařuje na evropský kontinent. Dochovalo se velké množství dolmenů, roztroušených po celém poloostrově, zvláště v Andalusii. Na ostrovech západního Středomoří se rozvíjí v mladší době bronzové tzv. kultura talayotská, na Menorce se vyskytují i originální typy kamenných staveb – taula (katalánsky stůl) a naveta (katalánsky loďka).

 

Pavel Pospíšil, Pískovce Moravy a Slezska a jejich využití jako stavebních a dekoračních kamenů

Pískovce patří k nejpoužívanějším stavebním a dekoračním kamenům nejen v regionech Moravy a Slezska, ale v celé střední Evropě. Jsou různého geologického stáří, což se projevuje v jejich rozdílných vlastnostech, možnostech těžby i uplatnění. Nejstaršími jsou pískovce devonské, střídající se se slepenci. Nejvýznamnějšími z hlediska uplatnění jsou pískovce křídové, sedimentované na východním okraji české křídové tabule. Stejné stáří, avšak odlišný vývoj a tím i vlastnosti mají křídové pískovce sedimentované ve slezské jednotce vnějších flyšových Karpat.  

 

Jiří Blahota, Rozhovor se sochařem Václavem Gatarikem

Václav Gatarik (nar. 1962) je sochař českého původu, který žije ve Spolkové republice Německo.V červnu tohoto roku uspořádala výstavu jeho soch Rabasova galerie v Rakovníku. Gatarik, absolvent Umělecké školy v Kielu v sochařské třídě profesora Jana Koblasy, se rád zúčastňuje sochařských sympozií v kameni (Japonsko, Egypt, Česká republika atd.). Pracuje se žulou, ale také s pískovcem, anrechtským dolomitem a dalšími přírodními kameny.

 

Ivana Ebelová, Počátky organizace kameníků v rámci cechů stavebních řemesel (1)

Středověké stavební hutě bývají nejčastěji spojovány s kameníky, a to jednak vzhledem k převaze kamenických prací na středověkých, především sakrálních stavbách, jednak proto, že technickým zástupcem architekta huti se mohl stát pouze kameník. Rozvoj měst ve 13. a 14. století, doprovázený zvýšenou stavební aktivitou, vedl k postupnému konstituování druhého typu řemeslných korporací, kterým byly cechy. V protikladu k hutím se jednalo o organizace s úzce vymezenou teritoriální působností, jejichž hlavním cílem byla ochrana domácích řemeslníků před cizí konkurencí a jejich zabezpečení v oblasti hospodářské a sociální.

 

Michael Lažan, Pravoúhlost desek

Od srpna 2001 platí česká verze evropské normy „Desky z přírodního kamene pro venkovní dlažbu – Požadavky a zkušební metody“, a to jako ČSN EN 1341. Pravoúhlost desek je v ní definovaná odchylkami úhlopříček. V dosavadních českých normách bylo obvyklé vyjadřovat pravoúhlost rozdílem od pravého úhlu měřeného úhelnicí.

 

Kámen Hudčice s.r.o.: Tradice a kvalita

Na slavnou historii provozu, který byl v posledních letech před privatizací známý jako Kamenoprůmysl Hudčice, navázala v roce 1998 s úspěchem nová výrobní organizace KÁMEN HUDČICE spol. s r.o., vzniklá na základě privatizačního projektu. Zpracovává tuzemskou i zahraniční žulu na exteriérové a interiérové stavební prvky – dlažební desky, obklady, parapety, masivní schodišťové stupně, ostění, krby, pulty, dále na parkovou, zahradní a hřbitovní architekturu, stejně jako na dlažební kostky, mozaiku, obrubníky a krajníky.

 

Martin Vavro – Leona Vavro, Kulmská břidlice z Budišovic

Kulm Nízkého Jeseníku je oblastí, která byla a je dodnes známá těžbou a zpracováním štípatelných (pokrývačských) břidlic. Tato činnost zde má dlouhou, několik století trvající historii. Břidlice se využívá především jako střešní krytina, obkladový materiál nebo dlažba. Dále slouží jako plnivo (mletá moučka) při výrobě barev nebo gumárenství, jako posyp asfaltových krytin nebo k výrobě lehčených hmot (expanditu). Zhotovovaly se z ní psací tabulky, brousky a ozdobné předměty.

 

Petr Strohalm, Kvalita břidlice

Břidlice je přírodní kámen, který je používán již několik generací. Po období stagnace se v ČR vracíme k jeho používání. Nespornou ekonomickou výhodou je nízká energetická náročnost a minimální vliv těžby, zpracování a použití na životní prostředí. Mineralogické složení, strukturní a texturní stavbu horniny, vrstevnatost a další vlastnosti lze zjišťovat pomocí petrografického rozboru. Jeho zásady jsou stanoveny v normě ČSN 72 11 53.

 

Starší:

Sumář 2/2002

 

[homepage] [časopis] [vzorník] [redakce]

Info: panota@mbox.vol.cz, © Kámen 2001 - 2007